Reklama

Chcete poznat tajemství štíhlé elegance módy třicátých let?

 

Obdivujete grácii hereček pamětnických filmů?

 

Namítnete, že dámy té doby byly podstatně drobnější než naše překrmená generace?

 

Snad, ale rozhodně nebyly hubenější.

 

Stejně jako my se  trápily dietami, měly silná stehna, velké zadky a kulatá břicha.

Ale jak to, že to na nich nebylo vidět?

 

Tajemství štíhlého vzhledu totiž spočívalo v krejčovské fintě, kterou objevila a ve dvacátých letech proslavila jedna francouzská, matematicky nadaná švadlena Madeleine Vionnet.

 

Bez ní by neexistovaly žádné hollywoodské „glamour“ šatičky s obnaženými rameny, které si s tělem pohrávaly, jako by byly z tekutého hedvábí.

 

Jak na tento zázrak, který z korpulentní dámy udělá šmrncovní štíhlící vůbec přišla?

Je to neuvěřitelné, ale opravdu to souvisí s matematikou a její láskou ke geometrii, která ji přivedla na myšlenku diagonálního střihu.

 

Zní to složitě?

 

Dobře.

 

Česky šikmý střih, který tak perfektně „obteče“ figuru, aniž by zdůraznil jediný špíček, který tak rafinovaně rozezvoní spodní lem při chůzi a který se tak dokonale přizpůsobí linii těla a ne obráceně, jak to bylo doposud.

 

Vionnet totiž nikdy nezapomínala, že tělo má tři rozměry, a své návrhy modelovala jako sochař na dřevěné panně. To jí umožňovalo vést látku kolem celé figury a zkoušet, jak se nejlépe poddá zaoblením.

 

Její největší ctižádostí bylo vytvářet modely z jednoho kusu, s minimálním použitím švů.

Tento extrém však vedl ke značné obtížnosti její šaty obléknout.

Mnohé zákaznice nenašly ten správný otvor a musely vyhledat autorku, aby jim vysvětlila, jak se do jejího výtvoru vlastně „leze“.

 

Další důležitou roli hrála samozřejmě látka. 

 

Pohybům těla se mohl přizpůsobit pouze měkký materiál. Proto používala výhradně hedvábný krep, mušelín samet a satén.

 

A ještě jedna zajímavost do té doby nevídaná.

 

Vionnet si byla vědoma jedinečnosti své střihací techniky a pokoušela se ji uchránit před kopírováním.

Každý model fotografovala, pečlivě dokumentovala a ukládala do speciálních copyright-alb.

 

Bez těchto alb by asi nikdy nedošlo k založení Muzea módy a textilu v Paříži, i když bylo otevřeno až dvacet let po její smrti.

 

Čím to ale je, že jméno Vionnet upadlo téměř v zapomnění?

 

Ve srovnání s Chanel vyráběla rolls-royce, zatímco její slavné kolegyni se populární „malou černou“ podařil Ford módy. Chcete-li volkswagen - brouk módy.

 

Nicméně, šikmý střih žije dodnes a jestli uvažujete v nastávající plesové sezóně o nových šatech, nechte si je střihnout šikmo.

 

Mám to vyzkoušené a opravdu to funguje.

 

A copyright-album?

 

S tím si hlavu nelamte a udělejte to jako John Galliano, který nechal znovu ožít Vionnetové rafinovaný vynález ve svých kolekcích pro Diora.

 

Co říkáte, nejsou ty červené šatičky neodolatelné?