Po sedmi letech manželství a bydlení v paneláku jsme se s manželem dohodli, že se přestěhujeme do nájemního domu rodičů. Věděli jsme, že to nebude nápad nejlepší, ale v zájmu zdraví svých dětí jsme tak učinili.

Byl to starý dům a byt, který nám patřil, volal po rekonstrukci. Po zdolání všech peripetií jsme se po 2 měsících každodenní práce od rána do noci mohli konečně nastěhovat. Byly prázdniny a já, která jsem v té době pracovala ve škole, jsem si chtěla společně s dětmi užívat. Manžel pracoval jako soukromník od rána do večera a já se rozhodla, že si udělám s dětmi výlet na kolech. Kluci si hráli na zahradě a já musela urychleně udělat oběd, aby nám nic dalšího nepřekáželo v našich plánech. Podotýkám, že synům bylo 4 a 6 let. Rychlou volbou byly pro mě bramboráky. Rychle jsem udělala těsto a začala smažit (na plynovém sporáku) . V bytě vše vonělo novotou a já měla ze všeho nádherný pocit.

písnička: proroky i voly

Při smažení jsem uslyšela nějaký křik na zahradě a za dveřmi štěkot psa. Nechala jsem otevřené dveře od bytu, pánev s bramborákem na plotně a psa za dveřmi. Na dveřích byla z venkovní strany koule. Já vyběhla, a když jsem zjistila, že jsou kluci v pořádku, zašla jsem ihned zpět pokračovat v práci. A ejhle. Dveře zabouchnuté, bramboráky se smažily, pes nikde a klíče ve dveřích, ale ze strany uvnitř bytu. Samozřejmě jsem si hned představila, jak šlehají plameny a já jen čumím, jak z bytu a domu vůbec nic nezůstane. Nechtěla jsem nechat nic náhodě. Musela jsem jednat.

Z bytu, který se nacházel v prvním patře, jsem chtěla přelézt z okna na garáž. Bylo to sice vysoko, ale já si říkala, že snad půl metru přeskočím, ale... Na nohách jsem měla pantofle, ruce od omastku, a tak ze snahy zbyla jen smůla. Ruce se mi sklouzly a já letěla 3 m na kamennou dlažbu.

Soused, který cosi spravoval v garáži, slyšel jen ránu a mě nalezl celou od krve v bezvědomí na dlažbě. Když mi pomohl, abych se probrala, začala jsem ze sebe jen soukat, že smažím bramboráky a prý jsem švitořila něco o ohni. Vzal žebřík, rozbil u mě v bytě okno, vše povypínal, zamknul a volal rodiče a sanitu. Odvezli mě do nemocnice a z výletu stejně nic nebylo. Měla jsem štěstí, že jsem přežila. Léčení si vyžádalo více než půl roku a vzpomínky na bramboráky a pád mám do dneška.

Z prázdnin nic, ale hlavně že se ani dětem ani mně nestalo nic horšího. Proto, dámy, bacha, nic neponechávat náhodě. Kdybych více přemýšlela, určitě bych raději rozbila okno, než se skoro zmrzačila. Díky rychlé reakci souseda dnes stále díky bohu bydlíme a já díky němu, že mi pomohl, žiju.


Anna Böhmová
Vítězný únorový příběh ze soutěže Příběh roku
Kategorie: Pomocníci v domácnosti

Soutěžte s námi o hodnotné ceny! Vyhrát můžete každý měsíc! VSTUPTE DO SOUTĚŽE ZDE.

Reklama