Život si občas zahraje s každým... Někdo se s tím vyrovnává lépe, někdo hůře. I se mnou "osud" zamával a né jednou.

První těžkou zkouškou bylo procitnutí do reality zjištěním, že rodiče nejsou až tak ideální a že máme "kostlivce ve skříni" také... Bylo mi 29 let. Tatínek, který byl naším vzorem a vychovával nás dosti přísně, musel přiznat pravdu - máme nevlastního bratra, který se narodil ve stejném roce jako má mladší sestra. A maminka, která mu vše odpustila, ho chtěla dokonce adoptovat, když zjistila, že biologická matka se jej vzdala. Byla jsem z toho velmi šokovaná a rozhořčená. Pak jsme se ale s bráškou seznámily já se setrou na vlastní pěst a zjistily, že je to moc prima kluk a dodnes se všichni stýkáme. Maminka ho má také ráda, její toleranci a velké srdce pořád obdivuji. Takže takové nečekané štěstí, když najdete po čtvrtstoletí bratra... :-)

Když mi bylo 31 let, zkolabovala jsem s velkými bolestmi hlavy a ochrnutou půlkou tváře. Postupně mě začalo brnět v celé polovině těla. V naší okresní nemocnici mi řekli, že je to asi zánět trojklanného nervu a poslali mě domů. Teprve jiná lékařka mě pro jistotu poslala na neurologii a CT vyšetření, které ukázalo krvácení do mozku. Najednou jsem byla v záchrance na cestě do krajské nemocnice a tam mi sdělili krutou diagnózu - krvácející nádor mozkového kmene, který se nedá operovat... Ten šok si umí představit opravdu jen ten, kdo něco podobného zažil.

Pak mě poslali na vánoce domů, myslela jsem, že jsou to mé poslední vánoce s dětmi a rodinou, takže byly hodně smutné. Dětem tehdy bylo 9 let (dvojčata) a už se nedaly "opít rohlíkem"... A právě kvůli nim jsem si dupla, že to nevzdám a že budu hledat jiné nemocnice a jiné lékaře. Jenže ani Ostrava, ani Plzeň či Olomouc mi nedávaly naději - není to operabilní. Hledala jsem dál a pomohly mi nakonec kolegyňky tady - žínky-in!!! Jedna z nich (už jsem zapomněla nick) kontaktovala známou z nemocnice Homolka v Praze a ta mi nabídla léčbu v jejich nemocnici. Jsem dodnes moc vděčná, protože se na neurochirurgii našel skvělý lékař, který do riskantní operace po 3 měsících rozhodování šel! A podařilo se to, co mnozí považovali za nemožné! MUDr. Michal Šetlík mě zachránil a uzdravil.

Díky síle a podpoře mé rodiny (i "nového" brášky) a díky odvaze šikovného lékaře můžu dnes v 35 letech žít opět naplno a vidět mé děti, jak rostou! Kus štěstí - kus lidské odvahy - a prima kolegyňky na Ženě-in  ;-)  děkuji!

rusalka2008

Text nebyl redakčně upraven.

Děkujeme za dojemný příběh. Jsme moc rádi, že všechno dobře dopadlo a přejeme i do dalších let pořádnou kupu štěstí.

Měla jste i vy z pekla štěstí? Zachránila jste si čistě náhodou práci, čest, život, peníze, nebo jste se díky šťastným náhodám vymotala ze životní krize? Potkalo vás štěstí ve chvíli, kdy jste ho vůbec nečekala? Vyhrála jste v loterii, když jste zrovna neměla na zaplacení účtu? Potkala jste starého známého, když jste zrovna nejvíc potřebovala jeho pomoc? Zlomila jste si ruku a u lékaře potkala svou životní lásku? Utekla jste hrobníkovi z lopaty? Vyhrála jste v soutěži novou televizi den poté, co stará vypověděla službu? Máte na štěstí kliku, nebo se vám spíš vyhýbá?

A co děláte pro to, aby vás nějaké štěstí potkalo? Jdete mu vstříc, nebo čekáte, až přijde samo? Pomáháte si například sbíráním čtyřlístků? Napište nám svůj příběh o štěstí i vy!

Své příběhy nám posílejte na e-mail

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme v průběhu celého dne zveřejňovat a na ty nejzajímavější samozřejmě čeká odměna.

Reklama