Chudák čtenářka s nickem step1. Nejen, že ji nevěřili, že bude rodit, ale ještě narazila i na nerudné sestry, a to u obou porodů. Více se dozvíte v jejím příspěvku.

Dobrý den,
tak takové cesty jsem absolvovala dvě a ani při jedné mě nechtěli přijmout.

Při prvním těhotenství mi před půlnocí praskla voda. Bylo to 3 týdny před termínem. Byla jsem prvorodička, navíc nejsem z těch, která zbytečně otravuje doktory, tak jsem nevěděla, jestli jet nebo ještě čekat. Neměli jsme telefon, v domě jsme nikoho neznali, tak jsme si netroufli v noci na někoho zvonit. Mobily tenkrát ještě nebyly, tak šel manžel do blízkého podniku na vrátnici a volal do porodnice, co máme dělat. Samozřejmě pro mne hned poslali sanitku. V porodnici byla sestra dost nerudná. Asi jsem ji vyrušila z nočního klidu. Prý, proč jsem přijela. Říkám: „Začínám rodit.“ A ona na to: „A co chcete rodit?“ Těhotenství na mne nebylo skoro znát. Za celou dobu jsem přibrala 5 kg. Nevěděli to ani někteří spolupracovníci. Když jsem byla na kontrole po šestinedělí, potkala jsem v nemocnici jednoho spolupracovníka a ten se mne ptal, kdy přijdu do práce. Odpověděla jsem, že tak za 3 roky. A on se zhrozil, co že mám za nemoc. :)

Druhé těhotenství jsem měla rizikové. Udělali mi cerkláž. 14 dnů před termínem jsem měla přijít vytáhnout stehy. Už od brzkého rána jsem se cítila nějak divně, občas jsem měla slabé stahy. Bála jsem se jet autobusem, tak jsem řekla manželovi, ať mě zaveze autem, že mu dají omluvenku do práce - jako doprovod k lékaři. Auto jsme měli jen krátce a manžel pořád sháněl nějaké doplňky. Zrovna v obchodě viděl pěkné poklice na kola, tak že toho využijeme, že jsme ve městě, že mi je ukáže. Takže jsem ještě absolvovala prohlídku mototechny. Když jsme přijeli do nemocnice, opět jsme měli štěstí na otrávenou sestru. Omluvenku mu prý nedá, tu dávají jen tatínkům, když přivezou maminky rodit. Při vytahování stehů jsem řekla au. A doktor na to, že to ještě nezažil, aby tahání stehů někoho bolelo. Tak jsem mu řekla, že mě to bolí jen při stahu. A on, že při jakém stahu, vždyť mám termín až za 14 dnů. Dali mne vedle do místnosti, napojili na mne spoustu drátků a nechali tak. Zdálo se mi to nekonečné, měla jsem žízeň. Ještě, že tam byl manžel. Přinesl mi z bufetu pití. Když potom přišel doktor, podíval se na záznam a řekl: „Vy opravdu rodíte.“ Odvedli mne na sál a za 5 hodin byl syn venku. Manžel nakonec tu omluvenku do práce dostal. :)

Přeji všem pěkný den a nastávajícím maminkám pohodovou cestu do porodnice.
step1

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

_____________________

Nevím, jak je to dávno, co jste rodila, ale ten přístup personálu byl dřív opravdu otřesný. (neříkám, že všude, ale ve většině případech ano). I já bych o tom mohla psát knihy.
Ale i tak to všechno za ty děti stálo, viďte?
Děkuji za příspěvek a přeji pěkný den.
Saša

Téma dnešního dne: Cesta do porodnice

  • Popište nám vaši cestu do porodnice
  • Jak tu první, tak tu druhou, třetí, čtvrtou, pátou…
  • Jela jste sanitkou, autem, vlakem nebo autobusem?
  • Sama, s manželem, s maminkou či se sousedem?
  • Jela jste na poslední chvíli nebo s předstihem?
  • Byla jste poprvé nervózní?
  • Nebo byl nervóznější vás partner?
  • Probíhala cesta v klidu nebo chaosu?
  • Měla jste všechno náležitě přichystáno, nebo jste v porodnici zjistila, kolik věcí vám v tašce chybí?

O cestě do porodnice pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z maminek, ať už současných nebo budoucích, odměníme pěkným dárkem: Dětskou kosmetikou Johnson´s baby

darek

Reklama