Je tu druhý týden nového roku a spolu s tím i první informace o dění v redakci a tom, co pro vás chystáme.

Kdybych měl psát o všem, co je v redakci nové, nestačilo by mi na to ani dvacet stránek, tak pro vás vyberu jen ty nejdůležitější a nejpikantnější informace potvrzené z několika zdrojů.

Asi největší novinou je, že naše redakce se po šesti letech bude na 99 % stěhovat. V pátek jdu podepisovat novou nájemní smlouvu a k 1. březnu bychom měli sídlit na nové adrese Myslíkova 25.

Všichni se na to těší, až na mne, který bude stěhování organizovat. Chvílemi hledám zápalky. Nové prostory budou v přízemí s krásným zahradním posezením. Ale o tom vám jistě ještě několikrát budu psát.

Prostory jsem zatím sice viděl jen já a moje žena, ale naše zpravodajská ústředna Klárka Wimmerová od té doby podlézá a hraje si na hodnou holčičku, jen abych ji tam vzal k podpisu smlouvy, aby to viděla jako třetí z firmy...

Zatím se snaží málo. Však posuďte včerejší SMS, která mi dorazila v 9.05.

„Radku, omlouvam se, ujelo mi asi 10 souprav metra, ale uz konecne vyjizdim. :)“

Když dorazila asi o 25 minut později do kanceláře, tak jsem se jí zeptal, co se děje. A ona se stoickým klidem, ale důrazně odvětila: „Musela jsem si plnit manželské povinnosti!“

Byl jsem překvapen, přece jen jsou spolu již déle než dva roky a zeptal jsem se: „To tě tak těch deset minut vyčerpalo?“

Odpovědí mi byl spiklenecký úsměv a urážka s výhrůžkou: „Si blbej!!! Počkej až to řeknu Kubíčkovi!“

To však nebyl konec. Včera byla na poradě naše externí redaktorka Zuzana Hainalová. Hned ve dveřích se jí Klárka svěřila s tím, co jsem jí ráno řekl.

A Zuzana odvětila: „Co já bych dala za deset minut... stačilo by pět... vlastně klidně i tři minuty!“ Uviděla mne, jak si sahám po papíru, že si to poznamenám, a hned řekla: „A ne že to někam napíšeš!?! Ten můj to nesmí vidět, i když…“ A v jejích očích jsem viděl naději.

Na poradě se pak děly již jen maličkosti. Když jsem Saše Stuškové řekl, že ona i celá její rodina je paranoidní, zatvářila se udiveně, řekla, že ji to uráží, ačkoliv neví, co to znamená, a po zbytek porady se na mne podezíravě dívala.

Dana Haklová mi nabídla článek na příští pátek následujícím způsobem: „Chtěla bych napsat o praktickém pomocníkovi do ložnice, který je vhodný pro každou ženu... o němém sluhovi.“ Zarazila se, zamyslela se, co řekla, a rychle vyhrkla: „Ne do vztahů, do domácnosti!“ A zrudla až za ušima. Nevím, na co myslela.

Jakub na poradě nebyl, měl smrtelnou chorobu na sedm písmen, ale holky se mu již neposmívají, neb pokaždé na to krutě doplatily. Tak si z nich vezměte příklad.

Tak to je pro tentokrát z redakce vše.

A co pro vás máme přichystáno na příští týden?


  • V pondělí 14. ledna si s vámi bude Jakub Kočí povídat o štěňátkách, o těch malých chundelatých drobečcích, co všechno rozkoušou a oslintají …
  • V úterý 15. ledna se budete se Sašou Stuškovou bavit na téma zápisy do prvních tříd, odklady školní docházky a vůbec vzpomínky na ten radikální zlom v životech našich dětí, kdy končí bezstarostné dětství.
  • Ve středu 16. ledna se vám Dana Haklová přizná, že nakupuje ve slevách klidně i oblečení z loňské kolekce. A co vy? Také v tomto slevami nabitém období šmejdíte po krámcích?
  • Ve čtvrtek 17. ledna se vám přiznám k tomu, jak mne moje žena po dvaceti letech dostala k obvodní lékařce a co mi ta lékařka všechno provedla, aby mi nakonec řekla, že jsem zdravý jako řípa. A co vy? Dbáte o zdraví svého muže?
  • A v pátek 18. ledna Jakub Kočí dá k diskusi téma, které se ho nyní velmi osobně dotýká. Jak to cítíte, máte chuť se přestěhovat z města na venkov, nebo naopak z venkova do města? A proč? Jaký je váš sen, a hodláte ho někdy splnit?

Věřím, že se vám naše témata líbí a že k nim přispějete klidně již dnes na známý redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

A na stejné místo můžete směrovat i své nápady, připomínky, kritiky i pochvaly.

Ať máte krásný den…

Reklama