Emancipace, feminizace... tohle slyším od dětství. Vždycky se čas od času najde osoba, která se s velkou vervou pustí do vysvětlování jejich podstaty a snaživě objevuje Ameriku.

V podstatě jde o perpetum mobile.  Někdo z toho možná i docela slušně žije, napadá mě ... ne, není to Marx-Engels, nýbrž nějaká Marksová-Tominová - to za všechny.  Bojovnice za práva žen z povolání mi připadají všechny lehce praštěné a hlavně pořád stejně bezzubé, co do výsledku. A jestli má emancipace vypadat jako Svatava Antošová, pak těbůh! 

Přečetla jsem si minulý týden v solidním deníku v rozhovoru s ní, že chystá nějaké veselé pornografické veršíky. Možná je to hodná paní, ale ženám teda reklamu nedělá, nic ve zlém, Svatuško! O emancipaci se přece pokoušela i naše paní Božena Němcová, a nevím, nevím, co si mám o ní myslet. Na jedné straně bezvadná ženská, která se ničeho nebála, hlava otevřená - a  na druhé otřesná hospodyně, která si i při své chudobě držela služku, a neuměla udržet groš. A ti její nešťastně volení milenci, kteří ji nakonec ještě pomlouvali a nadávali jí pokoutně "Slezina -  trpký úděl feministky :-(.... Nebojte, taky jsem měla údobí, kdy jsem - posílená vhodnou četbou Vlasty - prosazovala ženská práva, kde se jen dalo, především pak na domácí půdě.

Vadilo mi chodit na chlapa diplomaticky oklikou, v duchu obligátního "krku, co hýbe hlavou" a volila jsem přímý útok. Co bylo potřeba, to jsem mu vpálila rovnou mezi oči, diplomacie nediplomacie. Chodím do práce stejně jako ty, tož tady máš škrabku na brambory!  Dopadlo to podle očekávání, já naštvaná - i když vítězící - a nasr***ý zamračený chlap. A harmonický večer v háji...

Podumala jsem, jestli mi tohle stojí za to. Uhodly, jste, nestojí!!! Pochopila jsem naštěstí  včas, že v českých poměrech není možné otrocky a do puntíku doma aplikovat to,  co nám předkládají studované hlavy, které se tím živí. Hlavně ty zahraniční.  Beztak ty své hraběcí rady vymýšlejí od zeleného stolu, k životu to má na míle daleko a kdoví, kolikrát už jsou sami rozvedení!  Jako nejlepší emancipační pomůcka mi nakonec stejně přišla rada mé babičky. Na chlapa musíš opatrně, takticky. Když budeš šikovná, nakonec bude stejně po tvém.

Ruku na srdce, kdo by vydržel denní potyčky a boj o rovnoprávnost v situaci, kdy chlap neví, kterou kravatu si vzít?! On potřebuje mě, já zas jeho a dokud jsme rozdílného pohlaví, nemůžeme být stejní a měřit se stejným metrem. Nechci nic jiného, než aby uznal moje "špecifiká" a já mu na oplátku nebudu brát jeho..... jojo, tohle je moc vážné téma, kdyby člověk zavrtal hodně hluboko, a stejně to zas nevyřešíme!!!

zdraví Gerda

Milá Gerdo, jasně, že to nevyřešíme. A je mi jasné, že jsem dnešním tématem tak trochu šlápla do vosího hnízda. :o))) Ale kdo má náladu, může si o tom jen tak popovídat a třeba trošku vypustit ventil. :o))

Stejně jako ty, ani já nejsem příznivkyní těch zarytých feministek, které mnohdy nadělají víc škody než užitku. Ale na druhou stranu - po celý život přemýšlet, co a jak chlapovi naservírovat, aby se z toho nepopo.. případně abych dosáhla svého - to alespoň pro mě - není ten správný model. Oni si s námi servítky taky neberou. Tak jakýpak copak.  :o)))))

redakce@zena-in.cz

Reklama