Děkujeme za další pěkný příspěvek na dnešní téma, který nám poslala čtenářka s nicekm Odeměktobě. Jak dopadla její stěhovací pouť a je teď už konečně šťastná?

Krásnou středu všem. Stěhovala jsem se několikrát a ne vždy s nadšením. První stěhování bylo dočasné, vždy jen na školní rok od rodičů na koleje. I tam jsem za 5 let vystřídala nejeden pokoj, patro, spolubydlící. To bylo stěhování veselé.

Rok před svatbou jsem se stěhovala ke svému nastávajícímu, s nadšením, které kalila jen nelibost mojí maminky, která bydlení bez oddavek špatně zvládala. :-) Po pár letech, kdy se nám do našeho minibytu narodilo druhé dítě, jsme vandrovali o 20 km dál, do podnikového bytu.

Nový panelák, prostorný byt, lidé ve stejném věku. Vylepšovali jsme všechno, co se v roce 88 dalo, zrušili tapety, natáhli omítky, vyzdili jádro, změnili dispozici. Měsíc po nastěhování zemřel tchán a my tušili, že se zase sbalíme a půjdeme "o dům dál".

Pár let se táhlo dědické řízení a před nástupem staršího dítěte do školy jsme byli v domečku. No, domečku...Dvougenerační dům z roku 70, mnozí jste zažili něco podobného. Tehdy jsem se zařekla, že to bylo moje poslední stěhování. Udělali jsme jen to nejnutnější a čekali na hypotéku za rozumných podmínek.

Jakmile se přisypaly korunky, začala nejakčnější kapitola bydlení - stěhování z místnosti do místnosti, majetek uskladněný v krabicích, v hrnečcích čaj s cihelným prachem, usínání s pískem a intimní vztah s kýblem a hadrem. Trvalo to půl roku, ale všechny firmy byly spolehlivé a vstřícné, s nikým jsme se nemuseli hádat. Před Vánocemi jsem se z přízemí stěhovala do patra do zbrusu nového bytu. A tam setrváváme dodnes.

Další jaro jsme zrekonstruovali i přízemí a teprve tehdy na nás dopadla únava. Byli jsme tak psychicky vyčerpaní, že jsme neměli sílu na úpravu okolí. Za dva roky došlo na zahradu, pak prostory před domem, ale na předělání dvora nějak chybí kapacity. Hledáme jiné zájmy než si sednout, nakreslit, naplánovat a hádat se, jestli dlažbu takovou nebo makovou a kytky sem nebo o metr dál. Třeba někdy v důchodu...:-)

I když jsem několikrát měnila trvalé bydliště, oproti mnohým z vás jsem slabý odvar, pohybovala jsem se v okruhu 100 km. A ráda budu bydlet kdekoliv, kde budu mít své milované lidi.

Odemětobě

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Hezký příspěvek, jen z něj není patrné, jestli s vámi bydlí i tchyně a jak s ní vycházíte?

Napíšete nám také na dnešní téma, milé ženy-in? Jak vzpomínáte na svůj první byt? Kde bydlíte teď? Jste konečně spokojená s tím, kde bydlíte? Nebo to má nějaké "vady na kráse"a vy stále hledáte? Podělte se s námi o své zkušenosti, zážitky a příhody s bydlením.

redakce@zena-in.cz

Reklama