Jednadvacetiletá Veronika řeší dilema. Má trávit Štědrý večer s rodiči, nebo se svým přítelem Romanem? Dá se to samozřejmě zkombinovat, ale jak to udělat, aby se zase neurazili jeho rodiče, že dal přednost rodině přítelkyně a netráví Štědrý večer s nimi?

boyfriend

Ptala se mě, jak to vidím já, a možná čekala nějakou radu. Hm, tak to se obrátila na tu pravou! Podobnou otázku budu za chvíli řešit i já. Moje dcery jsou už dospělé, mají své partnery a jednou budou chtít trávit Štědrý večer s nimi, a ne se mnou. Dokonce jsem byla smířena s tím, že tomu tak bude už letos, ale mile mě překvapily svým rozhodnutím, že na Štědrovečerní večeři budou doma a druhý den oslaví Vánoce se svými partnery. Ale kdyby se rozhodly jinak, nemohla bych se na ně přece zlobit a kazit jim tak Vánoce. 

Jednou se ale pořadí vymění a budu druhá. Možná mi to bude líto, ale musím to přijmout jako fakt a nedělat z toho vědu. Koneckonců, také jsem po svatbě opustila své rodiče a trávila Štědrý večer se svým manželem.

Bylo to zvláštní. Na jednu stranu jsem se těšila, na druhou mi trochu stýskalo a zároveň jsem se obávala, jestli se shodneme ve „vánočních zvyklostech“. Udělám tak dobrý bramborový salát jako jeho maminka? Co když bude chtít rybí polévku, kterou zase moje maminka nikdy nevařila. Nakonec jsme udělali kompromis, já jsem se naučila vařit polévku a salát jsme namíchali společně.

Ale stejně jsou Vánoce jen tak ve dvou docela smutné, a tu správnou jiskru získají až s příchodem dětí, jejichž rozzářené oči jsou nad všechna vánočná světýlka.

Takže bych se přimlouvala za větší společnost. Pokud nemá pár ještě děti a všichni se mají navzájem rádi, proč neudělat velkou vánoční sešlost?

Takhle bych si představovala třeba příští Vánoce!

Reklama