Zdraví

Stát by měl „přijmout realitu“ v oblasti péče o inkontinentní pacienty

Zdravotní pojišťovny se již několik let snaží vytvářet na předepisující lékaře tlak s cílem snížit náklady na tento typ péče. Zavedená regulační omezení jsou pro ordinace praktických lékařů velmi nepříjemnou psychologickou zátěží. Z podstaty těchto regulačních omezení totiž vyplývá, že nepřímo omezují nárok pojištěnců a pokud dojde k jejich překročení, je „trestán“ předepisující lékař.

Naštěstí k uplatnění regulačních srážek prakticky nedochází. Například v loňském roce podle našich informací došlo sice v úhrnu k překročení preskripce roku 2014 praktickými lékaři o 4 %, protože ale nebyl překročen zdravotně pojistný plán pojišťovny na tento typ péče, VZP sankce za překročení regulačních omezení neuplatnila.

Pokud by v letošním roce VZP a další pojišťovny tuto „amnestii“ na sankce za překročení regulačního omezení neprovedli, vždy existuje pro praktické lékaře možnost se z jejich dopadu vyvinit argumentací k individuálním případům (pacientům) s odkazem na poskytnutí neodkladné péče, kterou péče o inkontinentní pacienty beze sporu je. To však již vyžaduje určitou administrativu a několik hodin práce s dokumentací pacientů.

inkontinence

Foto: Shutterstock

Přínosy – jak pro pacienty, tak pro dlouhodobý rozvoj ambulance – jsou zřejmé všem, kdo se nad touto problematikou hlouběji zamyslí. Hovoříme zde samozřejmě pouze o racionální, ne-duplicitní a plně lege artis preskripci. V takovém případě je omezování preskripce, tak jak je úhradovou vyhláškou (letos vyhláška č. 273/2015 Sb.) a zdravotními pojišťovnami požadováno, pro ambulance praktických lékařů a jejich pacienty nejen nevýhodné, ale dokonce z dlouhodobého pohledu „smrtící“. Snížená, tedy uspořením získaná úroveň preskripce se stane výchozí pro další rok a tak se ambulanci její limit rok od roku snižuje. Zaznamenali jsme dokonce statistiky, které uvádějí, že praktičtí lékaři z obavy z překročení tohoto regulačního omezení krátí nárok pacienta daný zákonem až o 45%.

Podívejme se nyní na problematiku inkontinence z jiné strany. V druhé polovině dubna se konal v Berlíně již 6. ročník konference Global Forum on Incontinence. Mnozí z našich čtenářů, kteří se o problematiku inkontinence zajímají, již jistě mají informace o výstupech z této každoroční významné konference. O jakousi malou národní alternativu tohoto globálního fóra se postaral seminář, který 15. 6. pořádal  MUDr. Pavel Vepřek v rámci seminářů sdružení Občan. Na semináři zazněla úvodní slova MUDr. Zdeňka Kalvacha, MUDr. Romana Chmela, Ph.D. a Ing. Pavla Krupičky z OZP. Všechny tři příspěvky byly velmi zajímavé a každý z přednášejících nahlížel na problematiku inkontinence z jiného pohledu. Příspěvek MUDr. Kalvacha byl věnován stárnutí populace, které se prolínalo jeho přednáškou ve dvou liniích. První z nich je posun ve věkové struktuře společnosti. Tradičně zobrazovaný demografický strom se totiž v posledních desetiletích poměrně zdeformoval a začíná se podobat spíše tvaru klasického papírového draka. Změna věkové struktury činí problémy v úvahách „kdo nás bude živit?“, resp. „kdo bude platit péči o nás?“. Dochází k jakési demografické panice, které se projevuje jako strach z výdajů na penze, služby, nedostatečné kapacity a podobně. Tato začínající panika však podle MUDr. Kalvacha prozatím není racionálně reflektována, chybí zde odvaha „přijmout realitu“. Možná se nám tato panika iracionálně dostává i do úhradových vyhlášek v podobě regulačních omezení a sankcí.

Druhá linie problémů souvisejících se stárnutím evropské populace je absolutní prodlužování věku dožití. Samozřejmě, že déle žijící pacienti jsou dnes také déle aktivní. Ale bohužel i oni dospějí do bodu, kdy pozbydou plného zdraví a budou potřebovat péči osoby blízké nebo nějakou formu péče ústavní. Již i z berlínského GFI v mnoha příspěvcích zaznívalo, že stávající hospitalizace často zbytečně navozují inkontinenci, ztrátu soběstačnosti a lámou důstojnost. Lze dosledovat, že vyšší tendence k navození inkontinence jsou ve zdravotnických zařízeních, která pro „velkou medicínu“ nemají trpělivost pečovat o příliš sociální případy. Z výsledků prezentovaných na berlínském GFI  také vyplývá, jak vysoké jsou celkové náklady na péči o pacienta, který již pozbyl kontinence, soběstačnosti a jak velká část těchto nákladů je skrytá. Jedná se zejména o péči zajišťovanou blízkým příbuzným, který se mnohdy z tohoto důvodu vzdává zaměstnání, profesionálních aktivit, či celé své kariéry. Dopady na hospodaření státu jsou potom nejen na stránce výdajové, ale také v poklesu HDP a v konečném důsledku i ve výši výběru pojistného.

Pouhé snižování nároku pacienta či utahování regulačních omezení praktických lékařů nejsou řešením. Ano, populace stárne absolutně i relativně ve své struktuře, Je proto načase, aby stát a zdravotní pojišťovny našly odvahu „přijmout realitu“. Potom bude potřeba, místo nesystémových regulačních omezení, začít investovat do programů podpory kontinence, do změny přístupu ke kontinenci a soběstačnosti ve zdravotnických zařízeních a do větší podpory domácí péče. A praktickým lékařům zatím nezbývá než doporučit: předepisujte inkontinenční pomůcky lege artis a racionálně, ale nikoliv pod tlakem regulačních omezení.

   
11.10.2016 - Inkontinence - autor: Tiskový materiál

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme