Novinky

Šťastná Meginka z útulku

Čtenářka bleblemcy se s námi podělila o to, jak si přivezla pejska z útulku. Zvykl si rychle a dnes je to šťastný pes, posuďte sami.

O Megince nám napsala čtenářka bleblemcy.


Dobrý den,

Malou Meginku-čubinku jsme si pořídili z útulku. S manželem jsme tenkrát pracovali na protisměny a tak bylo tomu, co byl doma zrovna sám, docela smutno. Děti jsme ještě neměli, protože se nám nedařilo a spousta lidí mi i doporučovala, že když si prý pořídíme psa, tak otěhotním. Je to taková nesmyslná podivnost a nepřišla jsem jaksi na logiku tohoto rčení. Ale zpátky k Megince. Jednoho dne po noční mne manžel posadil do auta a se slovy „budeš překvapená“ a rozespalou odvezl do psího útulku vybrat si nového člena rodiny. Procházíme mezi kotci a všude se pečlivě rozhlížíme po chlupáčích i ňafáčích a drsňácích i třasprdelkách, ale zatím toho „svého“ nevidíme. Až na úplném konci je na plotě namáčklé čtyřměsíční zrzavé štěně podivného křížence jezevčíka s několika dalšími těžko identifikovatelnými tatínky. Čím víc se blížíme k plotu tím víc se na něj mačká a když už jsme oči v oči tak prostrčí čumáček okem plotu a snaží se mi olíznout ruku. Hádáte správně už je naše a vezeme si ji domů. Předchozí páníci jí dali jméno Megi a tak jí ho už necháváme, abychom ji nemátli. Prý ji měli doma v paneláku a po čtrnácti dnech ji vrátili, že už jí nechtějí, je údajně problémová a nevyzpytatelná. Není problémová a je úplně zlatá, poslouchá, je chytrá a je to ta nejlepší čubice zrzavá palice na světě. Dlouho se bála, než si zvykla. Ti majitelé ji pravděpodobně asi dost bili, takže když jsme zvedli ruku a chtěli ji pohladit tak se tiskla vyděšeně k zemi s očekáváním rány.

psík

Dnes už je vyléčená ze všech svých děsů a už není žádné štěně, je to psí dáma, která má svou povahu a své zvyky. Takže když se mi asi dva roky potom, co jsme si ji pořídili podařilo otěhotnět, měla jsem strach, jak se zachová. Ondra jí po narození vůbec nevoněl, ale dneska jsou kámoši a za ty nechutné francouzáčky co si spolu dávají bych je nejradši kolikrát přetrhla jak hady.

psík

To, co jsem napsala, není asi příhoda se štěnětem, ale příhoda „od nešťastného štěněte ke šťastnému psovi“.

Pohlaďte svoje pejsky, však oni si to vždycky zaslouží a všem krásný den přeje.

psík

bleblemcy

První dvě fotky jsou vyfotografovány v den Meginčina příchodu do naší rodiny a ta třetí už podstatně v lepší kvalitě je z podzimu 2012.

Moje tlapky běží s tebou
plískanicí, sněhem, nocí
a i když mě hodně zebou
poběžím co budu moci
pořád tobě po boku
budu vždycky věrně stát
paničko či páníku
vím co je to milovat

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Fototéma dne 14. ledna 2013: Štěňátka

  • Pošlete mi štěněcí fotku!
  • Napište k ní příhodu se štěnětem.

moje smeckaK dnešnímu tématu zasílejte fotografie (maximálně 5 kusů) štěňat. Abychom příspěvek uveřejnili, pošlete k fotce či fotkám také krátkou štěněcí historku, která bude dlouhá alespoň jako tento odstavec textu. Jedna ze čtenářek za svůj příspěvek získá knížku nakladatelství TaMi CZ Já a moje smečka, kterou sepsala fenka Adélka Syručková. Příspěvky posílejte nejpozději 14.1.2013 do 14.30 hodin na e-mailovou adresu níže. Ještě upozornění - nemusí jít o vaše štěňata, ale klidně o štěňata, která jste vyfotila někde v parku, ale rozhodně musí jít (kvůli autorským právům) o vaši fotku a jejím zasláním dáváte redakci souhlas k jejímu bezplatnému uveřejnění v tomto tématu.

Výjimka pro čtenářku DanuD - smíte zaslat pár fotek koťátek.

   
14.01.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Lucie Paličková

Komentáře:

  1. [7] Belinka [*]

    Moji psi

    Naší rodinou prošlo docela dost psů. I díky tomu, že moje dcera pracovala nějaký čas v útulku. A tak se u nás většinou střídala nemocná štěňata. Vždy nějaké přivezla většinou s psinkou a se slovy mami dělěj co umíš mi nebožáka dala do náručí. A tak jsem dělala já i moje maminka jsme v noci vstávaly a podávaly léky, píchaly injekce a hlavně těšily a hladily. Dost psíků se uzdravilo a našlo si nové páníky. Ale i to se stalo, že u některého už bylo pozdě a on odešel do psího nebe.

    Ale teď z veselejší stránky. Nyní mám moji smečku dvě jezevčice Belu a Andělu, jednu kříženku vlčáka Justinu a křížence Tondu z útulku. On k nám přišel jen o třech nožkách a nesnáší žádnou bolest a tak se nechce ani česat. Jakmile to zatahá už se ježí a vrčí. Asi si užil své a určitě se v jeho bolestné chvilce o něho nikdo nestaral. Justina je z Prahy od bezdomovců a tak je to takový svéráz. Na prochajdách si dělá co chce a běhá kam chce, tak jak na to byla zvyklá. A tak pořád volám a pískám a naše dáma se vždy po chvíli vrátí a s úsměvem se táže no co, vždyť si tě hlídám a neztratím se. Hrozně ráda běhá po polích a noruje myšky. A to se hned přidávají Čuhajdy tedy Anděla a Bela. A přikládají packy k dílu. Domů většinou jdou jako jedna hora bláta. Hlína z polí je všude. Ale máme je rádi a za nic na světě bychom je nevyměnili.

    superkarma: 1 14.01.2013, 13:08:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme