Bulvár

Šťastná hvězda mezi Romy

Ke studiu romštiny přivedla Milenu Hübschmannovou její touha po studiu jazyků. Těch indických se chtěla naučit sedm, a tak už ve čtrnácti letech (narodila se v roce 1933) začala s bengálštinou, v patnácti přidala ještě hindštinu a urdštinu. Později pokračovala ve vzdělávání na pražské filozofické fakultě. Jako studentka indologie začala také jezdit do romských osad a tady se začala intenzivně zajímat o romskou problematiku. Později vzpomínala, že v při hovoru Romů rozeznávala v jejich jazyce hindská slova: „Tak jsem se s ohromným nadšením začala učit indický jazyk, kterým se mluví v Hloubětíně a v Ostravě a zkrátka všude kolem mne." Romština se stala jejím osudem. V době komunismu aktivně bojovala proti asimilaci Romů a porušování jejich práv. Celý svůj život sbírala romský folklor, dokumentovala romskou kulturu i zvyklosti.

V rozhovoru pro časopis Reflex se v roce 2002 zamýšlela nad kořeny negativního vnímání romské populace: "V představě středověkých lidí byla černá barva symbolem něčeho zlého, z toho tedy vyplývá, jak asi tito lidé na Romy, kteří měli tmavou pleť, nahlíželi. Romové byli navíc nositeli odlišné kultury, mluvili jiným jazykem, jinak se oblékali. Proto byli pro majoritní společnost cizorodým prvkem, který nezapadal do křesťanského vnímání světa. Ve středověku také došlo k několika romským emigračním vlnám, po jejichž skončení se změnil pohled na toto etnikum. Například v polovině patnáctého století prchali Romové z Byzance před Turky do Evropy. Evropané tehdy považovali Romy za zvědy Turků, kterých se nesmírně báli. A podle toho se k nim většinová společnost také chovala. Život Romů byl poznamenán i tím, že byli bráni jako sociální skupina, a ne jako skupina etnická."

Významně se angažovala také při organizování činnosti Svazu Cikánů-Rómů (1969–1973), kde předsedala společensko-vědní komisi. Za jeho fungování se podařilo ustanovit pravidla slovenské romštiny, jež pomáhala vypracovat. Milena Hübschmannová se také zasadila o to, že se od roku 1976 na pražské Jazykové škole vyučovala romština. Díky usilovné práci paní docentky se podařilo v roce 1991 na Filozofické fakultě UK založit katedru romistiky.

V předmluvě ke knize Eleny Lackové paní Milena vzpomíná: Přišla mi otevřít mladá, velice tmavá žena, která mi připadal nesmírně krásná. Pozvala mě dál... Její první otázka byla: Na sal bokhaľï (nemáš hlad)?"... Aniž čekala na odpověď, začala škrábat brambory. A pak- vidím se jako dnes - jsem zcela najisto šla ke kredenci, vyndala nůž a loupala brambory s ní. Ilona si na tento okamžik taky pamatuje. Jednou jej komentovala: "Akores sam amare" (od té chvíle jsme svoji). Popsaná příhoda je pro paní Milenu charakteristická.

Ačkoli byla špičkovou vědkyní, vždy k druhým přistupovala jako k sobě rovným. Pro její vzácné vlastnosti, ochotu pomáhat a skromnost si jí vážili lidé u nás i za hranicemi naší země. Obrovský kus práce odvedla paní Milena také pro romský jazyk a literaturu. Vlastně ji doslova vydupala ze země. Podporou mnohdy nejistých a tápajících autorů dokázala dovést dílo k realizaci. Nebýt Mileny Hübschmannové asi bychom o žádné romské literatuře ani nevěděli...

Sama  velmi obdivovala na romské kultuře také pohádky, kterým Romové sami přikládají velký význam - jsou pro ně esencí krásy, moudrosti, dobra a humoru. Vypráví se na tzv. seancích. Milena Hübschmannová na tyto výjimečné chvíle vzpomínala takto: "Slovy se to ani nedá vyjádřit. Člověk se při seancích přenese do jiné existenciální roviny, která je pro Romy stejně reálná jako to, čemu většinová společnost říká objektivní realita. Romské seance jsou zázrakem na Zemi. Vypravěč tento zázrak prožívá a je schopen mediovat ho jakoby z vesmíru na své posluchače, kteří ho začnou intenzivně prožívat s ním."

Pozemská pouť této výjimečné ženy se završila na začátku září, daleko od domova v Jižní Africe. Její život ukončila tragická dopravní nehoda.

Prameny: denní tisk, časopis Reflex, www.dzeno.cz,
Elena Lacková: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou

   
   
04.10.2005 - Společnost - autor: Eva Rajlichová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] gerda [*]

    rreddie: to je tím, že se pohádky předávaly hlavně ústně, vyprávěním. Vyšly Romské pohádky od autorky, o níž je článek, a pak ještě od Lackové. Mně se líbila pohádka o cikánském mládenci, který se vytahoval, že by dokázal milovat princeznu tak, až by kolem "jiskry lítaly" a pak to musel dovést až do konce:)

    superkarma: 0 04.10.2005, 13:20:34
  2. [8] esunad [*]

    taky se mi článek líbí

    superkarma: 0 04.10.2005, 13:06:34
  3. avatar
    [6] Laliari [*]

    Zajímavý článek o zajímavé a silné osobnosti

    superkarma: 0 04.10.2005, 12:30:04
  4. avatar
    [4] Markýza [*]

    superkarma: 0 04.10.2005, 08:00:33
  5. avatar
    [3] gavi [*]

    Pěkný článek

    superkarma: 0 04.10.2005, 07:30:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme