Milá redakce,

myslím si, že šikana v práci dnes není nic neobvyklého, i když ji samosebou odsuzuji. Částečně jsem si jí bohužel také musela projít.

Když jsem po střední škole hledala práci v našem regionu s dost velkou nezaměstnaností, bylo to těžké. Když se mi v podstatě hned po škole naskytla možnost jít pracovat, a dokonce ve svém oboru (mám OA), cítila jsem se skvěle. I když jsem se trošku obávala, abych v práci hned něco nezkazila atd., těšila jsem se tam. Ovšem mé první pracovní chvilky byly znepříjemněny jednou osobou. Tato osoba, říkejme jí raději X, mi dokázala mé první pracovní dny tak znepříjemnit, že mi bylo až do breku.

Zpočátku jsem se tam musela trošku zaučit. X tam také nebyla dlouho, ale přesto mi měla vše vysvětlit, a tak jsem zpočátku bývala v kanceláři s ní, a ne ve své. Ona mi ale od začátku dávala jasně najevo, jak by byla nejradši, abych vypadla! Nic moc mi nevysvětlila. Vše na PC si dělala sama a nechtěla mě téměř k ničemu pustit, abych si to také zkusila. A tak jsem to spíš jen okoukávala. Nejhorší bylo, když jsem si všimla, že tam má nějakou chybu a opatrně ji na ni upozornila - nechtěla jsem ji buzerovat, myslela jsem to v dobrém, aby bylo vše v pořádku. Ona to tak asi zřejmě nebrala. Vždy na mě nahodila takovej "škaredej ksicht" a tak nějak nuceně to opravovala.

Během týdne mi byla schopna každý den (vidět) opakovat, že takhle by to nešlo, abych tam byla pořád s ní, že ta kancelář je malá a že to je hrůza ... atd atd... No kolikrát to bylo, jak kdyby mě někdo bodl hřebík do srdce, a mé nadšení z nové práce se rychle ztratilo... doma jsem kvůli tomu i brečela. Ráno jsem čím dál tím víc chtěla zůstat doma a nejít tam. Naštěstí s šéfem i ostatními jsem si rozuměla celkem dobře. Jenže ti tam věčně nebyli - byli někde pryč z firmy a já tam měla být zas s tou babiznou... když jsem viděla, že je to čím dál tím horší, začala jsem zůstávat ve své kanceláři, dělala si své a za X jsem chodila, jen když to bylo nezbytně nutné!

Tak už to bylo o něco lepší, ale přiznám, že jsem ji nemusela. Ona mě mimochodem taky ne. Dala mi to dostatečně najevo už na začátku. Byla totiž v letech mojí mámy, já jsem byla o dost mladší - byla a stále jsem ve firmě to nejmladší kuře, ale nevadí mi to. Ale jí to vadilo! Říkala, že si připadá, jak kdyby tam měla dělat se svou dcerou... no nakonec jsem zjistila, co ji asi tak štvalo. Já si s šéfem rozumím, a ona měla strach, že si tu nechá mladou slečnu a ji vyhodí. I když ona do práce chodila stejně jen z důvodu, aby se doma pořád nenudila, neboť peněz měli dost.

Musím se přiznat, že k mému dobru se tak nakonec stejně stalo. Ona už u nás nedělá a já jsem tu naprosto spokojená. Ne že bych vydělávala zázraky, ale mám pohodovou práci v dobrém kolektivu a svému šéfovi jsem za ni vděčná. Když bylo datum jejích narozenin, rozhodovala jsem se, jestli jí mám po tom všem, co mi prováděla, poslat sms s blahopřáním. Dlouze jsem se rozhodovala a nakonec jsem zvolila ano, i  když jsem hluboko v sobě stejně nečekala žádnou odezvu. Samo sebou. Ani děkuji. Nic. Vím, že mě k mým narozeninám ani nepopřeje, a já už taky vím, že to bylo to poslední, co jsem pro někoho takovýho udělala.

Jana
Jano, střet mezi starší a mladší generací bývá na pracovišti velmi častým problémem. Snad jste to vyřešila dobře.
Také jste měli jako Jana problémy se starší kolegyní?

 

Pondělní téma:
ŠIKANA V PRÁCI
Zažili jste v práci šikanu?
Nedostáváte přidáno, ale všichni kolem ano?
Můžete za chyby druhých?
Děláte za ostatní?
Nadává vám nadřízený?
Pomlouvají vás kolegové, vysmívají se?
Bráníte se, nebo si to necháte líbit?
napište na:
redakce@zena-in.cz




Reklama