Domácnost

Starala jsem se o umírající babičku

Milá redakce,
zaujal mne ten odstavec o prarodičích. Když mi bylo dvacet jedna, onemocněla mi/nám vážně babička a já byla jediná, kdo se o ni mohl starat, protože jsem studovala VŠ a nechodila do práce.

Bylo to složitých a náročných devět měsíců. Babičin stav se setrvale zhoršoval, ke konci už nás ani nepoznávala a rozjasňovalo se jí jen na krátké momenty. Tehdy si navíc myslela, že jsem její dcera. Rodiče měli spoustu práce, mají firmu, kterou se tehdy snažili rozběhnout, a tak i když se snažili, moc času nenacházeli.

Tehdy jsem jim to měla za zlé, ale babičku jsem měla ráda a dnes jsem vlastně vděčná, že jsem s ní mohla trávit všechen ten čas a povídat si s ní, dozvědět se, odkud vlastně pocházím a kdo jsem. Zpočátku se mi to snažila ulehčit sama, ale pak už najednou nemohla. Všichni věděli, že se blíží konec, i ona.

Když bydlíte v bytě s člověkem, který umírá, cítíte se podivně. Pár týdnů jsem měla pocit, že se zblázním (nemít tam našeho psa Ferdu, asi by se to i stalo). Nakonec jsem se ale se smrtí seznámila tak důkladně, že jsem se jí přestala bát. Smířily jsme se, jako jsem se smířila s babičkou. Dneska na to vlastně vzpomínám ráda.


Moc děkuji za příspěvek a nevím, co bych vhodného napsal, snad jen, že je to zkušenost hodná obdivu. Moje babička zemřela na rakovinu plic, byla silná kuřačka, průběh byl ale docela rychlý. I tak si vzpomínám, jaké to bylo podivné...

Máte-li nějaký veselejší příběh, pošlete mi jej na adresu redakce@zena-in.cz!

   
02.11.2006 - Dům a byt - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. avatar
    [25] Amálie [*]

    Alenka0010: Děkuju . Byl báječnej a moc mi chybí. Měli jsme velmi blízký vztah, stejně jako s babičkou, která tu doufam ještě dlouho bude.

    superkarma: 0 03.11.2006, 09:00:24
  2. avatar
    [22] Alenka0010 [*]

    Amálie: tvůj dědeček byl obdivuhodný člověk. Moje tchýně ještě neumírá, ale co si během celého roku vyslechneme za výčitky...škoda mluvit. Jsou to většinou záležitosti 20 let staré, s kterýma člověk už nemůže nic dělat, i když by rád.

    superkarma: 0 03.11.2006, 08:37:07
  3. avatar
    [21] Heduš [*]

    Holky, obdivuju Vás všechny, co jste se dokázaly postarat o někoho na konci jeho života! Mně se tady jen naskýtá možnost poděkovat tetě Elišce, která se dokázala postarat o mou babičku a dědečka (pro ni to byla tchýně s tchánem) a dochovala je. Mí rodiče chodili do práce, já jsem v jiném městě a ona s manželem bydleli přes barák od nich a nepracovala. I přes to, že si s "tchánem" nikdy moc nerozumněla se o něj nakonec postarala... naše nošení jídla a návštěvy nepovažuji za péči. Nevím, jestli jí to dědeček někdy řekl, ale já TETO, DĚKUJI !!!

    superkarma: 0 03.11.2006, 08:36:54
  4. avatar
    [20] femme [*]

    podivné? starat se o blízkou osobu, která umírá, je všechno možné, jen ne podivné

    superkarma: 0 02.11.2006, 21:53:51
  5. avatar
    [17] vininka [*]

    jaku: Děkuji.Já se ani tak nebojím toho,že to potká mě.Ale mám strach o své blízké...

    superkarma: 0 02.11.2006, 19:21:31
  6. avatar
    [16] Kekka [*]

    Jakoby to psala moje sestra. Taky se o babičku starala až do její smrti, a já jí za to budu vděčná do konce života.

    superkarma: 0 02.11.2006, 16:42:05
  7. avatar
    [15] jaku [*]

    vininka: patří to k životu. Koukni se na http://www.cestadomu.cz/
    Třeba se nebudeš tak bát.

    superkarma: 0 02.11.2006, 16:21:39
  8. avatar
    [14] aiša [*]

    Amálie: žažila maminku i tatínka

    superkarma: 0 02.11.2006, 15:23:30
  9. avatar
    [13] Amálie [*]

    aiša: díky. Asi jsi to sama taky zažila.

    Dodnes mi hlava nebere, jak mohl být takhle dokonale nad věcí, uměl se smát přes očividné trápení i bolesti a ani jedinkrát neujel ani do hrubého tónu.

    superkarma: 0 02.11.2006, 15:22:12
  10. avatar
    [12] aiša [*]

    Amálie: vím o čem píšeš

    superkarma: 0 02.11.2006, 15:09:20
  11. avatar
    [11] Amálie [*]

    Nevadilo mi starat se o dědu každý den až do jeho loňské smrti, mazat proleženiny, krmit ho, píchat mu injekce, nevadilo mi, že má 3 děti a ty se už dopředu rvou o dědictví, ale umýt dědovi zadek či vývod na moč, nakrmit ho a jenom s ním pobýt, to ne....

    ...ale hodně mě bralo, když se děda ve vaně, kam jsem ho pravidelně rvala, rozplakal, že je na obtíž, když se s námi loučil, že už nemá sílu žít a omlouval se, jestli nám někdy ukřivdil či ublížil (nikdy a ničím) a nejhorší bylo, že si na nic nikdy slůvkem nepostěžoval a trpělivě snášel všechny procedury, byť mu muselo být mizerně.

    superkarma: 0 02.11.2006, 15:05:14
  12. avatar
    [10] vininka [*]

    pampeliškaII: Před takovou dcerou smekám...

    superkarma: 0 02.11.2006, 14:49:10
  13. avatar
    [9] aiša [*]

    pampeliškaII:dceru obdivuji

    superkarma: 0 02.11.2006, 14:30:41
  14. avatar
    [6] vininka [*]

    Strašně se bojím nemocí,umírání a té strašné bezmoci...Kdyby na to všechno měl člověk pořád myslet,tak se dozajista zblázní...

    superkarma: 0 02.11.2006, 14:14:11
  15. avatar
    [5] aiša [*]

    Žábina: přesně tak

    superkarma: 0 02.11.2006, 13:57:02
  16. avatar
    [4] Žábina [*]

    nejhorší je asi ta bezmoc

    superkarma: 0 02.11.2006, 13:49:37
  17. avatar
    [3] aiša [*]

    Markýza: přesně tak co to šlo starala sem se o maminku i tatínka a podivné to teda nebylo ale jak píšeš smutné,kruté a bezmoc a zoufalé

    superkarma: 0 02.11.2006, 13:19:57
  18. avatar
    [2] arjev [*]

    Mamince jsem pomáhala s pečováním o babičku.Sice 1x až 2x do měsíce,ale maminka tuto pomoc vítala a vždy si odpočinula na zájezdu.Babička měla 96let,když zemřela a toho půl roku,se o ni starala už sama.Babička byla "ležák" a maminka ji natírala záda od proleženin a to po mně nechtěla.Moc jsem jí byla vděčná.Moje dcerka tehdy měla 2 roky a stará babička byla pro ni panenka.

    superkarma: 0 02.11.2006, 12:52:20
  19. avatar
    [1] Markýza [*]

    starala jsem se o umírající matku, nebylo to podivné, bylo to k uzoufání kruté a smutné

    superkarma: 0 02.11.2006, 12:44:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme