Zdravím redakci a všechny milé čtenářky,

vztah k pověrám a rádoby magickým formulkám mám takový nijaký. Jsem vcelku pragmatická ženská a černá kočka přes cestu mě vážně nerozhodí.  Možná je to masovostí, se kterou se tyto pověry rozšířily, a já tak nemám potřebu být davově šílená. Klidně šlápnu na kanálový poklop a ani nemám potřebu si odplivnout, když vidím pohřebák. O šlápnutí do lejna, což prý taky nosí štěstí, bych si s autorem tohoto "lidového moudra" vážně ráda podiskutovala. Myslím, že by pod tíhou mých argumentů vzal hezky rychle zpátečku.

Ale proč jsem, doprčic, za let studií chodila na zkoušky zásadně v těch pastelově zelených kalhotkách s puntíčky? A proč se přelomil vejpůl prstýnek od milence, se kterým jsem se zrovna rozešla? Možná znamení - možná obyčejná únava materiálu.

Kamarádka mi kdysi slíbila, že když se budu vdávat, půjčí mi své svatební boty, které si, prý z piety, nechala na památku. Je fakt, že je už deset let šťastně vdaná, ale pořád se mi nějak nechce věřit, že by kus bílé kůže mohl být zárukou šťastného manželství. Možná je lepší se nevdávat a tento problém tím pádem vůbec neřešit. Taky vám zaručeně manželství nepůjde do kytek.

Když jsem ale čekala svou dceru, dostala jsem od té samé kamarádky několik fešných nočních košilek na pobyt v porodnici, a mezi nimi i zelenkavou "porodní". Odrodila v ní totiž ona sama obě své děti - obě krásné a zdravé. Před porodem jsem dělala snad stokrát inventuru sbalené tašky a musela se neustále přesvědčovat, že košilka je na svém místě, složená a sbalená.

Dcerka se narodila v pořádku a já mám košilku dodnes. Sice další mrně prozatím neplánujeme, ale co kdyby náhodou? Nebo co kdyby si kamarádka střihla ještě třetí? Myslím, že by za ni byla ráda.

Hezký zasněžený den přeje Stará Blažková

Text nebyl redakcí upraven.

Dnešní téma zní: Čemu přisuzujete magickou moc?

Myslíte, že magickou moc má úplněk, pátek třináctého, vaše nové boty, nebo sousedova kočka? Napište nám o tom!

redakce@zena-in.cz

Reklama