Hezké ráno, zimním sportům neholduji. A taky úplně přesně vím proč. Jednak jsem chatrnější tělesné konstituce a odjakživa jsem na sebe byla hrozně opatrná.

Jakýkoliv náraz do mých kostí či pád mi způsoboval neskutečnou bolest, proto jsem tak nenáviděla kolektivní sporty při hodinách těláku. Hlavně "vybiku". A jednak pocházím z naprosto asportovní rodiny - ne že by snad tu a tam nebyla snaha vypěstovat v nás dětech láskyplný vztah ke dvěma dřevěným kůlům, ale po jedněch jarňákách strávených v samém srdci Krkonoš muselo i mým rodičům být jasné, že s takovým urputným výrazem ve tváři spíš zarecituju Baladu o očích topičových, než pokořím modrou sjezdovku. Na kotvách a pomách jsem se nikdy neudržela víc než deset metrů, protože jakmile to škublo, lekla jsem se vždycky tak, že se mi rozjely lyžičky ze stopy, a já se odporoučela k zemi. Na sedačkových lanovkách to už bylo o poznání lepší, ale stejně jsem většinou své padací tradici zůstala věrná alespoň při sesedání.

Sjezdovky jsem víceméně proplužila, protože jsem se bála pádu v plné rychlosti, i když zrychlení při mých tehdejších 20 kilech živé váhy asi zrovna nepředstavovalo žádný Mach 2. Jelikož jsem chtěla našim udělat radost a dokázat, že se jejich koučink nemíjí účinkem, snažila jsem se za pluhu dělat ještě aspoň obloučky, ale snažila jsem tak moc, že jsem je dělala i tam, kde jich nebylo třeba.
Po jednom nevydařeném bežkařském výletu na Luční boudu, kdy mě jarní blizárd na Cestě česko-polského přátelství jako malou holku málem unesl do Polska, a mě pak i s lyžemi musel taťka nést celou cestu na zádech, už jsme na hory nepáchli.

Já pak sama ještě v rámci školních lyžařských vycviků, ale ani tam se žádné prozření nekonalo. Brala jsem si s sebou vždy jen běžky a vůbec mi nevadilo, že jsem ve třetím, tedy nejslabším družstvu. Trasy byly krátké, nenáročné, a ještě jsem si mohla krásně užít tu zimní krajinu. Od té doby jsem kochací typ.

Mám-li být upřímná, ani mi ta antipatie k lyžím nevadí, protože mám pocit, že na sjezdovkách jde o život, že je to celé jenom jedna velká módní přehlídka, a když vidím dnešního plně vybaveného snowboardistu, přijde mi, jako by se na sjezdovku katapultoval pilot migu. Takže hory snesu maximálně v krkonošské pohádce nebo jako dovolenou ve vrcholném létě.

S bruslením jsem na tom podobně. Klouže to jak sviňa - nic pro mě.

Hezký den přeje Stará Blažková

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven


To jsem ráda, že v tom nejsem sama! :):) Taky se raději kochám...

  • Sportujete v zimě?
  • Který sport je tím vaším oblíbeným?
  • Jak jste se ke sportu dostala?
  • Co nějaké medaile? Zasloužíte si?
  • Jde vám to? Máte nějaké veselé příhody, co jste při sportu zažila?
  • Co byste ráda zkusila? Co už nikdy nebudete opakovat?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

heslo: sport

Ne jednu z vás čeká krásná výhra, která může být i hezkým dárkem. Sportovní souprava Insportline, která obsahuje ledvinku, lahev, krokoměr a činky na zápěstí nebo kotníky.

Vyhraje jedna z vás, která nám pošle do redakčního e-mailu svůj příspěvek k tématu, který bude během dnešního dne uveřejněn na stránkách.

Insportline sada

Reklama