Reklama

Už jste se i vy stali temnými turisty? Jestli ne, máme pro vás pozvánku do Terezína, Osvětimi a Březinky. Tato místa ročně navštíví půl milionů zvědavců ze všech zemí světa. Proč? Odborníci je rozdělují do tří kategorií: duchovní, ovlivněné vzděláním a nadšence hollywoodských filmů. První skupina hledá duševní naplnění, druhá si doplňuje rozhled, třetí se baví. V Polsku navíc odstartoval zajímavý psychologicko-převýchovný program pro vězně recidivisty. Jejich nápravná zařízení jim začala organizovat výlety po nacistických koncentračních táborech s tím, že pohled na místa holocaustu z nich má udělat lepší lidi. Chcete se i vy stát lepšími? Tak vyrážíme.

Terezín

terezín

Venku prší, je zima. Památník, potažmo bývalá pevnost, která prorůstá celým dnešním městem Terezín (mimochodem jinak velice nezajímavým), se mokře leskne hned za příjezdovou zatáčkou, takže ho nelze minout. U pokladen se shromažďuje asi deset lidí a čeká na průvodkyni. „Vítáme vás v místě, kde zahynulo jen 35 tisíc lidí. Podle čísla je vám doufám jasné, že Terezín byl nejmírnější a vlastně i neluxusnější koncentrák ze všech. Nacisté sem od roku 1941 shromažďovali většinou židovské obyvatele z Čech, Německa, Dánska, Holandska, Slovenska a Maďarska, aby v ghettu čekali, než pro ně budou přichystány vyhlazovací tábory v polské Osvětimi a Březince,“ říká nám pro začátek, když společně procházíme pod známým nápisem Arbeit Macht Frei.

terezínDozvídám se, že táborem prošlo 140 tisíc osob včetně kojenců. Když už byl opravdu zoufale přeplněn (šířka 30 centimetrů na spaní na osobu), Němci vystěhovali část místních obyvatel města a vězně navezli do civilních domů. V nouzi pak žili ve sklepích, půdách a hradebních chodbách. Ti, co zemřeli, podlehli nemocem z otřesné hygieny, hladu či zimě. Proto zde nenajdete žádné smrtící sprchy, ale jen malé krematorium.

Popel se sypal do Ohře, která protéká hned za táborem. Prohlídka Malé pevnosti, jak se lágru říká, trvá zhruba hodinu. Čekají vás ubikace s původními pryčnami na spaní, záchody (dva pro 600 lidí), netknuté umývárny, kam vězni nesměli, protože byly postaveny jen kvůli zmatení kontroly humanitární organizace, i malé popraviště a šibenice pro odbojné zajatce. Ten „nejluxusnější“ koncentrák na mě udělal fakt dojem. Jak asi vypadá ten nejhorší? „Je to síla, z toho nebudete ani spát,“ odpovídá průvodkyně, když se ptám na Osvětim.

Osvětim

Osvětim

Sem je cesta trochu složitější, ale stojí to za to! Městečko se nachází v Polsku, asi 150 kilometrů severně od Ostravy. Značení je mizerné, a to dokonce i na místě samém. Nutno však podotknout, že na rozdíl od Terezína (200 korun dospělý, 400 korun rodina) je vstupné jen symbolické, nikdo nechce vydělávat na utrpení druhých. Takže jsem v bývalé továrně na smrt, nad kterou se vznáší asi 1,5 milionu zavražděných duší. Tábor Osvětim (německy Auschwitz) je zvětšenina Terezína.

OsvětimV příchodové hale si kupte brožuru českého průvodce. Za 5 euro ji tu prodávají ve 12 jazycích, a když si informace doplníte těmi internetovými, dozvíte se všechno, co potřebujete. Cihlové ubikace jsou očíslované, o těch zajímavých se píše v průvodci. Každý si chodí svým tempem i směrem, Němci a anglicky mluvící turisté si místo papírové příručky můžou koupit i chytré sluchátko. Kromě již známých ubikací jsou tu i výstavní sály. V jednom se za sklem kroutí 7 tun ostříhaných vlasů. Šedivých, rezavých, černých, kudrnatých nebo rovných. Některé copy jsou stažené barevnou mašlí nebo ozdobnou sponou. Ti, kterým patřili, totiž nastupovali do transportů vyfiknutí, protože věřili tomu, že jedou osídlit východní Evropu.

Němci jim dokonce prodávali i fiktivní stavební parcely, zemědělské usedlosti či obchody. V jiném sále jsou tisíce bot od velkých škrpálů přes taneční střevíčky až po malé dětské capáčky. Jinde tuny zubních kartáčků, hřebenů a štětek na holení, o kus dál batohy a kufry i s adresami majitelů. V jiném sektoru čekají modely plynových komor i skutečné podzemní prostory, kde se ze sprch místo vody sypal cyklon B, z kterého se po styku se vzduchem začal odpařovat smrtící plyn. Hned za zdí „sprch“ se černají kovové pece. Venku obrovská, jakoby hasičská nádrž, kam se sypal popel. Nakonec dokumentární film v místním promítacím sále. Brrrr. Odcházím zcela pohlcena holocaustem. A to mě ještě čeká Březinka.

Březinka

Osvětim - Březinka

Je to od Osvětimi tři kilometry vzdálená vesnice, kde Němci postavili pobočku Auschwitz – Birkenau. Parkuji v koloně dalších temných turistů, kterých se tu mezi drátěným ostnatým pletivem hemží několik stovek. Na nebi v tu chvíli vysvitlo slunko, aby osvítilo známou cihlovou bránu s kolejovou rampou, která přiváděla vlaky přímo do středu lágru. Prostor je ohromná, 175 hektarů velká, rovná, travnatá plocha, na které bylo vystavěno 300 známých cihlových domků. Do dneška se jich zachovalo jen 45, protože Němci těsně před osvobozením zahlazovali stopy a všechno, co stihli, bourali. V dobách své slávy zde žilo 100 tisíc vězňů a byl to vůbec největší vyhlazovací tábor té doby. Později ho sice velikostí předčily Stalinovy sibiřské gulagy, ne však svou krutostí. Chodí se podle směrovek, základní informace hřímají ve dvanácti jazycích z hlavní strážnice SS.

toalety v táboře Jedu domů a cítím, že na tenhle výlet do smrti nezapomenu. Cestou přemýšlím, do které odborné kategorie turistů asi patřím, a docházím k závěru, že do všech. Emoce mám rozechvěle vyšponované, dozvěděla jsem se spoustu nových informací a na vlastní oči viděla kus hnusné lidské historie. A navíc jsem v Březince myslela na nebohou Sofii (kniha a hollywoodský film Sofiina volba) a úplně ji viděla před očima, jak stojí na rampě a rozhoduje se, které ze svých dvou dětí pošle do plynu. Takže to zkuste, nebudete litovat.

Vše na www.pamatnik-terezin.cz
Mnoho, ale ne vše na www.osvetim-auschwitz.estranky.cz, www.holocaust.cz

Terezín – otevírací doba Malé pevnosti:
1. 4.–31. 10. – denně 8.00–18.00

Osvětim – otevírací doba
1. 6.–31. 8. – denně 8.00–19.00