Přináším vám příběh muže, jednoho z občasných čtenářů Ženy-in, který je jednou z obětí dnes již trestného činu, který od 1.1.2010 známe jako "stalking". V době, když se jeho příběh stal, ovšem tento zákon ještě v paltnosti nebyl. Tom si prakticky za nic vysloužil podmíněný trest.

 

040/2009 Sb. Zákon trestní zákoník

§ 354

Nebezpečné pronásledování

§354 (1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že

a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,

b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,

c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,

d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo

e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu,

a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

§354 (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) vůči dítěti nebo těhotné ženě,

b) se zbraní, nebo

c) nejméně se dvěma osobami.

 

Tolik nový zákon.

O nic lepší než chlap

wom

Pan Tomáš je našim občasným čtenářem a vy ho znáte pod nickem „tom“. Rozhodl se svěřit se svým příběhem, který se bohužel odehrál před uzákoněním stalkingu, čili z pohledu zákona byla jeho bývalá přítelkyně v té době ještě nepostižitelná.

Tady je přepis jeho vyprávění

Udělala mi ze života peklo

„Nevím, čím začít, tak začnu tím pěkným. Poznali jsme se na firmě. Ona pracovala v expedici a já jsem začínal jako řidič a současně i tak trochu obchodní manažer. Je to malá firma.

Ano, balil jsem ji. Moc se mi líbila. Byla s ní legrace a byla pořád dobře naladěná. V té době jsem byl rozvedený pár měsíců a rozvod nebyl pro mě právě pohodový.

Manželka se zamilovala do jiného muže a vztah byl z mé strany živý. Miloval jsem ji, a proto jsem to jen těžko nesl. Nicméně, nemohl jsem dělat nic jiného než po večerech prohlížet staré fotky a DVD a u toho, ano, přiznám, jsem i plakal.

Míla byla tak trochu balzám na moji duši.

Moji náklonnost a neohrabané pokusy a sblížení opětovala. Začínal jsem se do práce těšit a čím dál méně se hrabal v minulosti.

Později se z toho vyvinul i vztah, který vzal poměrně slušnou rychlost. Za pár týdnů jsme jeli na společnou dovolenou a pak se ke mně i nastěhovala. Bylo to milé. Jenomže se stalo, co se stát… no, tak nemělo z její strany.

Moje bývalá žena se ozvala.

Nerad bych působil jako někdo, kdo využil druhého jako náplast na doposud nezhojenou ránu. Opravdu upřímně jsem snažil s Mílou začít nový život a zapomenout. Ten zvrat přišel ale příliš brzy na to, aby vztah s Mílou byl dost silný, abych to ustál. Snaha o obnovení vztahu ze strany mé ženy byla pro mě v tu dobu velice silná rána do lásky, která stále žila.

Napřed jsem myslel, že to ustojím, a řekl jí, že již mám jiný vztah. Akceptovala to a pravila, že je jí to líto a že za to může sama. To mně dodalo ještě víc. Jak byla pokorná a rozumná. Sešel jsem se s ní. A to byl konec. Nebo spíš bych měl říct začátek. Začátek něčeho, v co jsem se zkraje modlil, později se modlil, aby to nepřišlo, a také začátek pekla, které následovalo.


Míle jsem všechno pověděl velice rozumně, snažil jsem se být maximálně citlivý. Vysvětloval jsem, že jsme spolu se ženou byli přece jen šest roků, že je to velice těžké, ale nebylo mi to pranic platné. Napřed plakala. Pak volala jí. To jsem očekával a i žena byla připravená. Následně přišla s tím, že je těhotná. Neopomněla upozornit mou ženu. Byl to nesmysl, protože brala antikoncepci, ale člověk neví.

Tohle se řešilo několik měsíců, zatímco Míla tuto zprávu rozesela po firmě, při čemž si přidala několik detailů, o kterých jsem ani nevěděl, ale udělala ze mě hotového démona. Citelně jsem zaznamenal, jak někteří kolegové vůči mně ochladli.

Míla se nechávala vozit do nemocnice, kolabovala uprostřed pracovní doby. Později předstírala, že se mě tak bojí, že musí k psychiatrovi. NIC JSEM JÍ NEUDĚLAL, nikdy, ani náznakem!

Pak „potratila“.

Zůstala doma několik dnů. Následně si mě zavolala vedoucí. Opustil jsem firmu dohodou.

Myslel jsem, že teď už snad bude mít klid, že se mi pomstila.  Ale ani omylem. Volala denně několikrát mně i manželce. Telefonovala mým rodičům, které tak rozhodila, že jí pomalu uvěřili. Skoro každý den chodila kolem domu, aby „náhodou“ potkala manželku nebo mě. Mluvila se sousedy a vymýšlela báchorky, co jsem kde provedl, a ať si dají pozor.

Nevydržel jsem a ve snaze, aby jí někdo domluvil, jsem zavolal její matce. Křičela na mě do telefonu, že jsem grázl, a pak zavěsila. Už byla zpracovaná.

O několik dnů později mně volala manželka, že mě hledá policie.

To už jsem vybouchl a zakřičel jsem do telefonu „Ta kráva snad nedá pokoj, dokud ji vážně neuškrtim!!“ bohužel jsem zakřičel tak, že to vedle stojící policista slyšel. Paráda.

K faktu, že na mě Míla podala trestní oznámení pro napadení s tím, že kvůli tomu potratila, jsem si přidal i moment, kdy jsem tomu výmyslu dodal pěkně na důvěryhodnosti. Nechápu, kde vzala papír, kde se psalo, že snad bylo podezření na těhotenství, který policie dostala. Dodnes nevěřím, že těhotná byla. Ale... ten papír...

Nebudete mi to věřit, ale já dostal ve finále podmínku a zákaz se k ní přiblížit na 150 metrů, nebo kolik to bylo!

Žena to se mnou ustála. Odstěhovali jsme se ale ze Lhotky až do Ďáblic.

Ne, nepřiblížím se k ní ani na kilometry!

Reklama