Z hlediska psychiatrie či kriminologie je slovo stalking chápáno jako zlovolné a úmyslné pronásledování a obtěžování jiné osoby. Kdo to ale nezažil na vlastní kůži, tak tuto odbornou formulaci snad ani nepochopí. Mladá maminka Kamila ji však chápe až moc dobře.

Čas od času zveřejňujeme mimo denní témata příběhy čtenářek i do hlavních článků. Nedávno nám přišel e-mail od čtenářky Kamily, jehož obsah rozhodně stojí za zveřejnění.

Příběh Kamily, Petra a jeho bývalé přítelkyně  

Milá redakce!
Ráda bych požádala o radu ženy, které prožily nebo prožívají něco podobného jako já se svým manželem a jeho bývalou přítelkyní.

stalkingJsem půl roku vdaná. S manželem Petrem jsme se seznámili, když už žil v šestiletém vztahu se svojí přítelkyní. Ale žili spolu spíš jen tak ze zvyku, formálně. Děti neměli, protože jeho přítelkyně mu řekla, že si nebude kvůli dítěti kazit figuru.

Tento vztah jim prý vyhovoval, ona provázela jeho na firemních akcích, on, když bylo někdy potřeba, provázel ji. Navenek byli spokojeným párem, ale doma dva cizí lidé.

Na jednom takovém firemním večírku se Petr seznámil se mnou. Byla jsem tam s kolegyní. Zaujal mě na první pohled, ale když mě kamarádka upozornila na jeho krásnou přítelkyni, zájem ustal. Pak jsem si ale všimla, že ona se baví sama, on se baví sám. Jako by k sobě ani nepatřili. Najednou stál vedle mě a dávali jsme si spolu skleničku.

„Chce si jen užít,“ napadlo mě v duchu, ale bylo to jinak. Hezky jsme si spolu povídali, ale jen do té doby, než to zmerčila jeho přítelkyně a přiletěla si pro něj zpátky. Přesto jsme si stihly vyměnit telefonní čísla a asi za týden mi zavolal, jestli bychom někam nezašli dopít tu načatou skleničku. Souhlasila jsem.

Petr byl (a pořád je) nesmírně milý, hodný a pozorný. Z jeho řeči jsem vycítila, že má svojí přítelkyně už plné zuby. Smysl jejího života jsou jen luxusní hadříky a večírky. Petr má poměrně náročné zaměstnání, nechce se mu pak ještě vymetat večírky. Navíc je z rodiny, kde byly čtyři děti, i ty mu svým způsobem chybí, ale když se o dětech jen zmínil, to prý bylo, jako by píchl do vosího hnízda. Tisíckrát se s ní chtěl rozejít, ale vždycky si ho udobřila v posteli. Až prý, když mluvil na tom večírku se mnou, tak si uvědomil: „Sakra, proč já bych nemohl mít takovou normální holku?“

Nebudu to protahovat. Za velice dramatických okolností, velkého křiku a hádek se můj budoucí manžel se svojí přítelkyní nakonec rozešel. Zpočátku byl klid, asi čekala, že se k ní vrátí. Když ale zjistila, že se budeme brát, byla úplně nepříčetná. Dokonce si zjistila místo naší svatby, přilítla tam a ztropila hysterickou scénu. Urážela mě i Petra, naše rodiče, bylo to opravdu nechutné.

To jsem byla už v třetím měsíci těhotenství a Petr se bál, aby se mi něco nestalo. Když jí řekl, ať bere ohled alespoň na mě, že jsem těhotná, rozzuřila se ještě víc, ale alespoň odešla. Tím to však neskončilo.

Od té doby Petra denně bombarduje výhružnými sms a e-maily, že si něco udělá, že to dítě, které čekám, určitě není jeho. Začala si dokonce vymýšlet, že byla taky těhotná a že kvůli jejich rozchodu potratila, prostě ho psychicky vydírá. Vyměnil si sice telefonní číslo, ale to není nic platné, protože ona ví, kde bydlíme. A tak jsem třeba našla ve schránce dopis a v něm: „Zdechni ty i tvoje dítě“. Petr si to s ní byl už několikrát vyřídit, dokonce jsme volali i policii, protože mě napadla na chodníku, a to už jsem měla velké břicho, jenomže policie nám řekla, že to jsou čistě spory mezi manželem a jeho bývalou přítelkyní, že kdyby měli řešit každou hádku, tak by nic jiného nedělali. Prý si to máme vyřešit mezi sebou a oni zasáhnou až ve chvíli, kdy se něco stane. Co až se stane? Ještě manžela dokonce varovali, že kdyby ji chtěl třeba uhodit, tak by z toho mohl mít velké oplétačky.

Nikdy jsem se s tak zlou ženskou nesetkala. Když ho měla, tak s ním jednala jako s kusem hadru, a najednou bez něho nemůže žít.

Každou chvíli se mi blíží termín porodu a já mám hrozný strach, co si zase vymyslí. Neustále žiju v napětí a mám sny, že ubližuje našemu dítěti. Ona by toho byla určitě schopná.

Co máme dělat? Odstěhovat se? To se nám moc nechce. Bydlíme v domku po mých prarodičích, rekonstruujeme si ho, nechce se nám odsud pryč.

Kamila

Pozn. red. Jména v příběhu byla na žádost pisatelky pozměněna

Čtěte také:

Reklama