8. června roku 1600 zahájil Jan Jesenius přes odpor církevních kruhů v Praze první pitvu člověka. Trvala pět dní a shlédlo ji přes tisíc diváků. Šlo o významnou událost na poli medicíny, ale i kultury – bylo překročeno další tabu a lidstvo se posunulo zase o krůček dál v pomyslném vývoji. K čemu ovšem tento vývoj směřuje, to tehdy nikdo netušil - a přes předpovědi futurologů to nikdo netuší ani dnes.

Starověké tabu
Pitvy byly kulturním tabu po dlouhá tisíciletí lidské historie. Ani pro své medicínské znalosti obdivovaní starověcí Číňané nebo Indové neměli povoleno pohlédnout do hloubi mrtvého těla. Mohlo by se zdát, že první krok na tomto poli učinili Egypťané se svými znalostmi mumifikace – ani oni však v anatomii příliš nepokročili – vyjímání orgánů bylo v podstatě řemeslnou záležitostí a s většinou orgánů se zacházelo velmi nešetrně – hlavní snahou bylo je odstranit, ne zkoumat. Za sídlo lidského myšlení a duše bylo považováno srdce, které bylo zároveň řazeno k cévní i trávící soustavě.

Nejstarší příručka
Přesto pochází nejstarší anatomická příručka na světě právě ze starého Egypta. Datuje se přibližně do roku 1600 př. Kr. a říká se jí papyrus Georga Eberse. Pochází pravděpodobně z knihovny při jedné lékařské škole a jedná se o nejstarší známé vědecké pojednání z oboru medicíny. Obsahuje základy anatomie, popis patologických případů a vhodných léčebných postupů a sedm set receptů na léky.

Prasata a opice
Ani slavný řecký lékař a anatom Galenos z Pergama pravděpodobně neprováděl přímou pitvu lidských těl. Své znalosti získával ošetřováním gladiátorů a pitvou opic a vepřů. Poznatky shrnul do díla nazvaného „O anatomických pozorováních". Zdrojem řady jeho omylů byla patrně právě skutečnost, že poznatky získané pitvou zvířat přenášel na anatomii lidského těla. V jeho stopách pokračoval i slavný arabský učenec Avicenna a staly se základem slavné Vesaliovy anatomie.

Do hlubin člověka
Andreas Vesalius byl v šestnáctém století profesorem anatomie na universitách v Itálii, zejména v Padově, a později působil jako osobní lékař Karla V. a Filipa II. Byl v podstatě prvním, kdo důkladně prozkoumal lidské tělo při pitvě. Jeho dílo De humani corporis fabrica libri septem vydané roku 1543 v Basileji se stalo základem novodobé anatomie. Vesalius srovnával poznatky z pitvy člověka s pitvami zvířat a poukazoval na Galenovy omyly.

Pražská pitva
O rozvoj anatomie v českých zemích se zasloužil Jan Jesenius, profesor anatomie v Praze. Jeho veřejná pitva ovšem sledovala i jiné než ryze anatomické cíle. Důkazem toho bylo i pozvání, které Jesenius rozeslal významným představitelům šlechty, církevním hodnostářům, měšťanům a vědcům. Profesor v něm obhajuje význam pitev a zdůrazňuje smysl praktické znalosti stavby lidského těla pro všeobecné vzdělání urozené šlechty, nejen pro lékaře. Sama pitva, k níž byl využit popravený zločinec, se pak konala ve slavnostně vyzdobené Rejčkově koleji. Trvala pět dní - od 8. do 13. července - a zúčastnilo se jí přes tisíc diváků. Vědecký přínos této demonstrace pro anatomické poznání byl minimální. Význam Jeseniovy pitvy je nutno vidět v historickém kontextu. Kromě snahy pozdvihnout lesk pražského Karlova učení šlo především o snahu ukázat, že na pitvě samé není nic zavrženíhodného a že je třeba ji považovat za legitimní postup v zájmu vzdělání i medicíny.

Výstava těl
V Jeseniových stopách do značné míry kráčí i Dr. Gunther von Hagens, vynálezce unikátních technologií preparace a konzervace živých tkání a autor kontroverzní výstavy Bodies. Celý projekt má, ostatně nejinak než Jeseniova pitva, své odpůrce i zastánce. I v tomto případě je přínos výstavy nejen čistě vzdělávací - zaměřený jak na studenty medicíny, tak na širší veřejnost - ale jde i o lámání určitých tabu. A - opět podobně jako v Jeseniově případě - i zde jde nesporně také o slávu a o zisk.

Trocha dojmologie
Na závěr snad jen pár dojmů ze samotné výstavy. Provázela mě jí kamarádka - studentka medicíny - a její obdiv nad precizností a názorností exponátů byl zcela nelíčený. „Na něčem takovém by se to učilo,“ vzdychala, „při skutečné pitvě tohle málokdy uvidíš a kam se na to hrabou exponáty z anatomického ústavu.“ Technologie, kterou Dr. Gunther používá, je vskutku unikátní - umožňuje například vypreparovat kompletní oběhovou soustavu. Na mě osobně pak pozitivně zapůsobila celková atmosféra výstavy - připadalo mi, že se nese v duchu úcty a obdivu k lidskému životu, apeluje na péči o zdraví (například srovnáním plic kuřáka a nekuřáka nebo ukázkou tukových tkání obézní ženy) a rozhodně jsem neměla pocit, že by šlo o pouhou snahu šokovat a vydělat peníze, byť obojí jistě hraje svou roli. Také pochybnosti o původu těl autor vyvrací - jestli mu uvěříme pak zůstává na nás...

Na Ženě-in o Bodies také zde.

Byla jste na výstavě Bodies? Nebo na ni plánujete jít? Pokud ne, proč? Co si o výstavě myslíte? A jaký názor máte na veřejné pitvy? Byla jste někdy v pitevně? Jak to na Vás působilo? Poskytla byste své tělo pro vědecké účely? A na podobnou výstavu?

Reklama