Bulvár

Stačilo jediné slovo

Dobrý den, přidávám se se svou smutnou vzpomínkou... Stačilo jediné slovo....

Přála bych si ovládat čas, jeho chod, jeho kouzlo a moc. Chtěla bych mít v rukou malé přesýpací hodinky, které by dokázaly přenést mě do doby, kdy jsem ublížila jednomu člověku. Ne fyzicky, ale slovně. Nevyřčená slova občas bolí více než samotné rány... A já s tímto pocitem budu žít zřejmě do konce svého života.

Vše začalo přesně před 18 lety. Poznala jsem Martina, člověka, který mi v srdíčku zůstane napořád. Stali jsme se přáteli. A já dodnes vím, že přísloví: ,, Přátelství mezi mužem a ženou neexistuje“ je stoprocentně pravdivé. Byla to moje spřízněná duše, člověk, kterému jsem se mohla vyplakat na ramenou. Osoba, která tu pro mě byla vždy, když jsem to nejvíce potřebovala. Člověk, který byl mým strážným andělem... A já ho zahubila... Naše přátelství trvalo téměř pět let. Společné výlety, zájmy, párty ve čtyřech (on se svou přítelkyní, já se svým přítelem), dovolené, které by nám mohl závidět každý a nepřekonatelné přátelské pouto, které jsem dosud nikdy nepoznala. Pak to s námi začalo jít z kopce.

Přítelkyně se s ním rozešla. Důvod mi neřekl, nechtěl. Ať jsem se snažila sebevíc, nechtěl o tom mluvit ani to rozebírat. Jednou přišel. Zpitý pod obraz, přes slzy neviděl. Zděsila jsem se jeho vzezření. Řekl, že našel odvahu mi to všechno říct, po pěti letech se odvážil sdělit mi tu krutou pravdu, která změnila můj život od základů.

Zamiloval se... bohužel do mě. Snažil se být s někým jiným, s dívkou, která by ho milovala, s osobou, která měla být pouhou náplastí a náhradou za mě! Proč?! Ptala jsem se, ale odpovědět nedokázal. Vždy jsem ho brala jako nejlepšího přítele, jako nejúžasnější osobu, kterou jsem kdy poznala... A on mi teď řekne tohle?! Proč ke mě nemohl cítit to samé, co já k němu? Odpovědi jsem se nedočkala... Odešel a já dala průchod svým emocím. Brečela jsem v klubíčku jako malé dítě a doufala, že to všechno řekl jen díky alkoholu.

Bohužel stalo se něco mnohem horšího. Netušila jsem, že „přijel“ autem... Ve stavu, ve kterém se nacházel bych mu snad ani něco takového nevěřila. Druhý den mi volala jeho máma. A já ztratila smysl života. Martin měl autonehodu, prudká zatáčka jej vynesla ze silnice a vůz skončil v konstrukci billboardu. Na místě byl mrtev... Nemohla jsem uvěřit, nemohla jsem ji dál poslouchat. Rvala jsem si vlasy z hlavy a neustále si opakovala PROČ?! Proč zrovna on? Proč zrovna já?! Už je to hrozně dlouho, nicméně svíčka u jeho fotky hoří stále - dnem i nocí.

Kdybych mohla něco změnit ve svém životě, byla by to jedno obyčejné slovo, které bych mu tehdy před 18 lety řekla: „Zůstaň...“ A on nezůstal, odešel mi ... navždy... Martínku, miluji tě a nikdy nezapomenu... Přeji pěkný den všem Zdeničkaa

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Zdeničko, tak u tohoto příspěvku mi ukápla slzička. To je moc smutný příběh. Simona

Co vy byste změnily, kdyby šel vrátit čas? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

   
24.05.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] edith1975 [*]

    většinou jen čtu a do diskuse nepřispívám, ale tady musím. Moc smutný příběhSml13

    superkarma: 0 24.05.2010, 23:02:14
  2. avatar
    [1] denkas [*]

    smutný ,moc smutný!Sml15

    superkarma: 0 24.05.2010, 12:51:11

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme