Kdo z nás by neznal pohled na rozsáhlá paneláková sídliště, jejich počet obyvatel ve velkoměstech dosahuje až počtu obyvatel jakéhokoliv menšího města či vesnice. Tisíce oken, tisíce rodin, tisíce příběhů. Taková Panelstory.

kid

Manželé Novákovi a Dvořákovi se stěhovali na pražské sídliště Opatov téměř současně. Byly jim tu „přiděleny“ byty. Novákovi vyfasovali třetí patro, Dvořákovi šesté. Brzy k sobě v tomto lidském mraveništi našli jednu volnou cestičku a započalo velké sousedské přátelství. Co také dělat po dlouhých večerech? Do centra daleko, peněz není nazbyt, Dvořáková udělá chlebíčky, Novák sežene dobré pití a o zábavu je postaráno.

Tyto sousedské, panelákové dýchánky nejsou ničím neobvyklým. Kolik jen se už na toto téma napsalo a natočilo různých povídek a příběhů. Všechny čerpaly ze života. A třeba i ze života takových Dvořáků a Nováků.

Čí je ta holčička?

Při jednom takovém bujarém sousedském večírku nezůstalo jen u přátelského klábosení. Pan Novák s paní Dvořákovou se do sebe zakoukali. Napřed se na sebe vrhli už v koupelně, pak si ale uvědomili přítomnost svých dvou protějšků, sedících ve vedlejším obývacím pokoji, a dohodli se, že si svoje choutky nechají na jindy.

To jindy netrvalo ani jeden den. Už druhý den vyjel pan Novák o tři patra výš, aby dokonal, co předchozího večera v koupelně započal. Na rozdíl od souseda měl až odpolední, jeho žena byla v práci a paní Dvořáková na mateřské dovolené se synem. A tím výtahem o tři patra výš pak jezdil pan Novák ještě celé tři roky.

Do doby, než paní Dvořáková zjistila, že je podruhé těhotná, a nebyla si jistá s kým. Milenecký pár svůj vztah v tichosti ukončil a i sousedské přátelství postupně vyšumělo jako bublinky v šampaňském, jen po chodbách jednoho panelového domu na pražském sídlišti Opatov dnes běhá holčička, která má možná dva tatínky.

Kukaččí děti

Ze statistik laboratoří, které dělají genetické testy, plyne, že každý čtvrtý „otec“ není pravým otcem. Falešných tátů vychovávajících cizí děti je však patrně méně: testy si dělají jen ti, kteří už mají jisté podezření. Odhady odborníků proto říkají, že „jen“ každý desátý otec vychovává nevlastního potomka, aniž to ví. Tátové, kteří zjistí, že dítě není jejich, mají smůlu: dítě musí živit, protože zákon stojí na straně dětí. Platí, že lepší nevlastní otec, který platí, než žádný.

Čtěte také:

Reklama