Pojďme na to chronologicky:

Bylo léto, nádherný večer s přáteli. Stál tam a vypadal jako anděl s ďáblem křížený. Rozhodla jsem se, že ho musím mít. Cílem bylo ho ulovit, možná ani ne ho poznat nýbrž destruktivně znásilnit. Zkušenosti pouhé oběti mi nijak nepomohly ke kvalitní lovecké strategii. Vášnivé polibky, vroucí krev, slovíčka, která jsem z úst vypouštěla snad poprvé v životě byly sice fajn, ale utekl mi. S nechápavým výrazem jsem stála sama jako opařená slípka a začala rozjímat o tom, do kterého kláštera se uchýlím kdyby to někde náhodou prasklo. Můj výpad byl zkrátka trapně naivní a až příliš živočišný. Už to nikdy neudělám! O bože. A taky už nikdy nebudu pít. Řekla jsem si a léto pokračovalo bez újmy až do krásného podzimu.

Sněhové vločky sice dolů padaly, ale mizely. Bylo pořád ještě moc teplo. Vybavena batohem nejstupidnějších dárků do 15 Kč jsem vyrazila na předvánoční setkání s kamarády. Anděl tam seděl a mrkal na mě modrýma očima. Dle reakcí okolo sedících jsem došla k závěru, že moje letní lovení má více svědků, než jsem kdy tušila. Pokusila jsem se o zcela nevinný výraz ve tváři, který byl místy přebíjen karmínově rudou. Večer jsme zcela nečekaně strávili spolu. Teda já s andělem. Po velmi příjemné přátelské párty, jejíž program mi po celou dobu trochu unikal, jsme se procházeli městem. Anděl byl úžasný, skvělý, okouzlující a já byla naprosto střízlivá. Procházeli jsme se do 6:30 a následně... po vroucích polibcích, projevech nesmírné živočišné náklonnosti...... mi opět zdrhnul. Při cestě domů jsem si řekla, že anděl chce být asi kamarád a mě to akorát nedochází. Téma možného znásilnění jsem tedy zavrhla a byla na sebe dokonce i mírně naštvaná za de facto plánovaný zájem o ublížení na zdraví.

Rok se s rokem sešel a bylo to znovu léto a narozeninová oslava jednoho z mých známých. Na oslavu jsem šla s jistotou ostříleného válečníka, jelikož jsem tehdá byla šťastně ulovena fajn chlapíkem. Ne tak „docela“ ale říct se dalo, že ulovena jsem. Anděl mrkal modrýma očima a vůbec mu to nepomáhalo. První tři hodiny tedy, abych byla přesná. Následně jsme spolu strávili celý večer konverzací o všem možném. Po dlouhé procházce městem, v pět hodin ráno jsme se chovali velmi živočišně a pak ....... jsem vzala roha já :-) Byl zdrcen.

Na rande s fajn chlapíkem, kterým jsem byla ulovena jsem ale taky nedorazila.

Nebudu to dále natahovat. Hráli jsme si spolu nesmírně dlouho. Dva roky to hodilo in sum. Ale že to pak stálo za to! :-)

Text nebyl redakcí upraven.

Krásně jste to napsala. Z dnešních pisatelek asi budete držet rekord :)

A za jak dlouho podlehnete mužům vy? Jste zdrženlivá, nebo jdete rovnou na věc?

redakce@zena-in.cz

Reklama