Bulvár

Srazík Klubu mladých a krásných

Zajímá vás, kdo a proč se tam sešel? Potkaly jsme se náhodně díky předvánoční soutěži Ženy-in v jednom týmu. Tým postupně prošel drobnými změnami, jak změnou názvu, tak změnou sestavy, nicméně časem se ustálil na složení, které se ukázalo být velmi šťastné: Lenice, Markéta, Mili, Palita, Paluška, Šája a Xantypa.

Paluška založila diskusi, která se vzápětí stala uzavřenou diskusí jen pro členky týmu. Pomalu jsme se začaly oťukávat a velmi rychle jsme našly ve více tématech společnou řeč. Výhodou bylo i to, že jsme byly všechny „ranní směna“ .

Běžel čas, soutěž Ženy-in skončila, debata našeho starého a nyní už zrušeného týmu byla však stále velmi živá a čím dál osobnější. Časem se začaly ozývat první „výkřiky“ typu: holky, já bych vás chtěla vidět… Začaly jsme plánovat setkání. Jenže nastal problém – kde? Jedinou nevýhodou složení našeho týmu byla totiž skutečnost, že jsme z různých konců republiky – od Havířova po Aš – doslova. A tak začaly padat první vtipy o tom, že je potřeba nalézt místo, kam budeme mít všechny stejně daleko. Tento „průsečík“ nám vycházel jako animovaným medvědům stále někde u Kolína, jenže nám bylo čím dál jasnější, že je to nereálné, že žádná z nás není schopná zorganizovat setkání v místě, které nezná. A volání po osobním setkání bylo stále hlasitější.

Nakonec jsem nevydržela a přišla s nápadem pozvat holky k sobě do Chomutova, protože jsem měla pocit, že nejlíp dokážu ubytovat takovou horu lidí. Nápad se ujal a začaly horečné přípravy. Jakým vlakem se pojede z Moravy, kdo s kým, jaké se koupí jízdenky, co uvaříme, kolik sudů utopenců je potřeba naložit. V průběhu příprav odpadly Mili a Xantypa, přesto nás ale v našem snažení mohutně povzbuzovaly.

Den D byl určen na Josefa, čili 19. 3. Manželovi a dětem jsem na tento termín naplánovala víkendovou návštěvu příbuzných (hodilo se to, strýček i bratránek jsou Pepíci). Termín setkání se blížil, začínaly jsme se nezřízeně těšit a v naší diskusi se to hemžilo poskakujícími smajlíky. Bohužel na poslední chvíli - dva dny před setkáním - vážné onemocnění zabránilo v účasti i Palušce. Paluška to oplakala, nám to bylo velmi líto, ale po krátké válečné poradě jsme se rozhodly sejít se aspoň ve čtyřech. Vlastně v pěti, protože Palita si netroufla jet jediná z Moravy vlakem sama a vzala s sebou svou dceru.

Den D nastal. V pátek jsem vyzvedla na nádraží v Chomutově Palitu s dcerkou Niki a Markétu a odvezla jsem si je domů jako poklad. Děti si je ještě před odjezdem k tetě stihly prověřit a zaměstnat, nikomu to ale nevadilo. Jen co za rodinkou zaklaply dveře, vydechla jsem si a začala se plně věnovat vzácné návštěvě. Strach z toho, že si nebudeme mít co říct a bude nám chybět klávesnice a smajlíci, byl zbytečný. Povídalo se dlouho do večera, k tomu bylo vínečko, hermelínek, sýrová roláda, něco od masa a spousta dalších mňamek.

Druhý den jsme si prošly Chomutov, něco nakoupily, doma dobře poobědvaly, doplnily to dortíky a kafíčkem … ať žijí všechny diety. Odpoledne dorazila konečně i Lenice, která si musela nejdříve splnit své studijní povinnosti. Po telefonu nás pozdravily i ostatní, hlavně nešťastná Paluška. Z lednice jsme vytáhly utopence, načaly další vínečko… Už nám nechybělo vůbec nic. Dokonce ani téma hovoru, což bylo po dvou dnech zajímavé. Nedostavila se dokonce ani žádná ponorka.

Shrnula bych to zkrátka asi nějak takto: Díky předvánoční soutěži Ženy-in jsem prožila nejzajímavější a nejpohodovější víkend za posledních pět let. Bez dětí, bez nerváků, bez povinností, zato s milými a spřízněnými dušemi kolem sebe. Naše setkání bylo možná o to hezčí, že jsme se v sobě navzájem nezklamaly, že jsme se sešly i přes značné vzdálenosti a že jsme se rozhodly sejít se brzy znovu. I kdyby už Žena-in nepřinesla nic zajímavého, tímto svůj účel aspoň z mého pohledu již splnila. Takže za tohle přátelství díky.

P. S. Zajímalo by vás, copak bylo Palušce, že nemohla přijet? Inu, banalita… Sestra na alergologii jí omylem píchla cizí vakcínu, čímž jí přivodila celkovou otravu organismu, takže Paluška strávila velmi „příjemný“ víkend na kapačce na nejmenované klinice.

   
16.04.2004 - Společnost - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [28] Minda [*]

    *Kotě*: šája: Zbysek je jen jeden... ale je tu teprve od vcerejska, tak objevuje...
    Dejte mu sanci...

    superkarma: 0 18.04.2004, 12:33:31
  2. avatar
    [27] šája [*]

    19-26: Probůh, co to je? Hromadné námluvy? Na chat nechodím

    superkarma: 0 18.04.2004, 09:40:37
  3. avatar
    [26] *Kotě* [*]

    Kolik vás tady je?

    superkarma: 0 18.04.2004, 00:45:42
  4. avatar
    [17] Hanela [*]

    Drahuška: To jsi napsala hezky...zpřízněných duší...taky mám tady ten pocit, že jsou všude okolo

    superkarma: 0 16.04.2004, 11:22:07
  5. avatar
    [16] Drahuška [*]

    Zpřízněných duší není nikdy dost!

    superkarma: 0 16.04.2004, 11:13:25
  6. avatar
    [15] Palita [*]

    Potvrzuji, že to byl opravdu krásně prožitý víkend

    superkarma: 0 16.04.2004, 10:14:01
  7. avatar
    [14] šája [*]

    medved: To se tam budu muset někdy kouknout

    superkarma: 0 16.04.2004, 09:58:00
  8. avatar
    [13] medved [*]

    šája: vsak na srazech v praze je kazdy taky jednou poprve a nikoho nezna

    superkarma: 0 16.04.2004, 09:49:27
  9. avatar
    [12] šája [*]

    Hanela: no a my se navíc neznaly....měla jsem trochu obavy, ale bylo to skvělý

    superkarma: 0 16.04.2004, 09:02:21
  10. avatar
    [11] Hanela [*]

    šája: to chápu....my se scházíme jednou ročně s kolegama, co jsme chodili na postgraduál....taky jsou z velké dálky a je to moc krásný

    superkarma: 0 16.04.2004, 09:00:56
  11. avatar
    [9] šája [*]

    Hanela: Je to jednodušší, pokud to k sobě máte blízko....ale takhle z různých koutů republiky, to je jiný zážitek

    superkarma: 0 16.04.2004, 08:37:23
  12. avatar
    [8] Hanela [*]


    V Praze si podobně užíváme každý měsíc Ale jen na večer

    superkarma: 0 16.04.2004, 08:35:36
  13. avatar
    [7] Žábina [*]

    taky gratuluju k bezva setkání ....

    superkarma: 0 16.04.2004, 08:12:57
  14. avatar
    [6] Aja [*]

    Tak to vám gratuluju k valné hromadě...

    superkarma: 0 16.04.2004, 08:02:56
  15. avatar
    [5] šája [*]

    kosmokosmo: Tak příště

    superkarma: 0 16.04.2004, 07:06:41
  16. avatar
    [4] kosmokosmo [*]

    Tak v Chomutove se srazi a ja kynu v prerii

    superkarma: 0 16.04.2004, 07:03:47
  17. avatar
    [3] Léthé [*]

    Vzpomínám si,když jsem poprvé pozvala ke mně domů taky jednu žena-iňačku. Taky jsem rodinu vystrnadila z bytu. Můj velice nedůvěřivý a prozíravý syn měl o mě trošku strach a upozorňoval mě po telefonu (byl někde na soustředění) ,abych se hlavně přesvědčila ,že je to opravdu žena a ne nějaký překabátěný uchylák z netu.
    A jestli jsme si měly co říct? Mlátily jsme z hubou od odpoledne ,do tří hodin v noci a to jsme byly jen dvě .

    superkarma: 0 16.04.2004, 01:42:07
  18. avatar
    [2] kubikm [*]

    super, ráda slyším pozitivní zprávy - to nemyslím chuděru Palušku....

    superkarma: 0 16.04.2004, 00:19:56
  19. avatar
    [1] Fifinka [*]

    Tý jo ..ještě, že svojí dceři dávám alergo vakcíny sama...ale Lexe budu muset asi upozornit, jemu vakcíny píchaj..

    superkarma: 0 16.04.2004, 00:07:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme