Rodina

Správný čas na dítě


Milá redakce Ženy-in,

po přečtení článku Vaší čtenářky jsem se rozhodla i já, že Vám napíšu. S přítelem jsem chodila deset let. Byla to krásná doba a ráda na ni vzpomínám. V létě jsme jezdili 2x k moři, v zimě na hory. Nebyl jediný víkend, kdy bychom někam nezašli, a naše probdělé a prohýřené noci jsme druhý den v klidu prospali třeba až do večera. Ani na okamžik jsem nepomyslela na to, že bych mohla mít dítě.

 

Samozřejmě s přibývajícími roky a hlavně délkou našeho vztahu do nás začali „hučet“ rodiče, že už by teda bylo dobré založit rodinu a trošku se usadit. Čím větší nátlak, tím větší byla nechuť ke změně tohoto stavu. Moje dobrá kamarádka si našla přítele a vždy si z nás dělali legraci, že až se vezmeme my a budeme mít dítě, teprve do toho „praští“ oni. Vždy jsme se tomu smáli a říkali, ať na nás raději nečekají, protože by se toho jejich dítěte už asi nedočkali.

Kamarádka se vdala, porodila dítě a ve mně se něco zlomilo. Najednou už jsem měla všech akcí plné zuby, cítila jsem se unavená pořád někam chodit a začala toužit po změně. A tak jsem si jednou z dovolené přivezla to nejcennější – začínající nový život v mém bříšku. Celou dobu jsem ani nevěděla, že jsem těhotná, bylo mi dobře a já najednou začala přehodnocovat celý život, a to hlavně po porodu.

Najednou jsem zjistila, že moje miminko je smysl mého života. Probudily se ve mně ochranitelské pudy a já si připadala strašně moc potřebná. I když syn trpěl na bolesti bříška a my 3 měsíce nespali, všechno nám to vracel svým úsměvem a pokroky, které každý den dělal.

Mého manžela to změnilo úplně k nepoznání. On, tvrdý chlap, se najednou rozplýval nad postýlkou a já ho nepoznávala. Nyní už si nedokážeme představit, že bychom byli sami, i když jsme si to nikdy nepřipouštěli, tak je to něco úžasného, co náš vztah ještě víc upevnilo. Nevěřila bych, že takové malé stvoření může změnit náš život k nepoznání.

 

Musím podotknout, že nás v ničem neomezuje. Na dovolenou už jezdíme jako rodina, a pokud chceme někam vyrazit za zábavou, vždy pomůže babička. Teď vím, že zkrátka dříve jsem nebyla na něco takového připravená a já musela pořádně „dozrát“ pro toto rozhodnutí. A jsem šťastná, že se to povedlo bez problémů.

 

Moje sestřenice to štěstí neměla. Našla si o hodně let staršího přítele a také jejich prioritou bylo cestování. O dětech nechtěla ani slyšet. Pak přišly zdravotní problémy, operace a teď děti mít nemůže. Je nešťastná ze svého dřívějšího rozhodnutí.

 

Vím, že je to každého věc a svobodná volba, nemít ráda děti a mít je, je lepší je raději nemít. Já patřím mezi ty, které je mají a naplňují nám každý den radostí a pocitem, že stojí za to žít….

 

S přáním pěkného i když propršeného dne….

 

nikinik

 

Milá nikinik, krásně napsané! Moc díky. Myslím, že jsi to vystihla přesně - dokud se člověk na dítě necítí, nemá cenu se do rodičovství nutit. Ale když to pak přijde... je to prostě nádhera. :o))

 

Dnes si povídáme o dětech. Mít či nemít? Kdy? Co nám děti daly, popřípadě "vzaly"... na Vaše příběhy se těšíme na našem redakčním e-mailu redakce@zena-in.cz . Jedna z Vás se může těšit na pěknou výhru a vy všechny si nezapomeňte hlídat náš magazín. Po poledni bude vyhláíšena soutěž o skutečně super výhru!

 

Krásné pondělí všem přeje jedna půlka dnešního editorského dua - Nioneta + Meryl

 

   
22.08.2005 - Těhotenství a porod - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [13] babamary [*]

    Zdravé děti je největší štěstí v životě(i když to vypadá jako fráze z Červené knihovny)!

    superkarma: 0 22.08.2005, 22:20:39
  2. avatar
    [11] m.k. [*]

    Já mám už dvě děti a přála bych si ještě jedno,ale manžel už nechce,tak si to vynahrazuji aspoň v práci

    superkarma: 0 22.08.2005, 14:38:23
  3. avatar
    [10] kemy [*]

    superkarma: 0 22.08.2005, 13:51:01
  4. [9] petra2804 [*]

    jak říkám jeden článek hezčí jak druhý jo děti jsou kapitolka sama pro sebe,když čtu jeden po druhém tak se čím dál víc těším až budu mít konečně svoje.

    superkarma: 0 22.08.2005, 10:58:40
  5. avatar
    [8] nikinik [*]

    martina.koll: Martinko, nezoufej, právě, že ten můj ho taky nechtěl, ale pak ho to( nebo spíš já)zlomilo a teď je to ten nejúžasnější a nejspokojenější taťka, jakého znám a jak je pyšnej na oslovení " táto"...

    superkarma: 0 22.08.2005, 10:45:51
  6. avatar
    [7] kubikm [*]

    martina.koll: tady je těžko radit...buď ho dítě změní...nebo od tebe může i odejít...i to se někdy stává

    superkarma: 0 22.08.2005, 10:37:16
  7. avatar
    [6] evita_ij [*]

    To je krásné.....
    Hodně štěstí!!!

    superkarma: 0 22.08.2005, 10:32:28
  8. avatar
    [1] Susina [*]

    superkarma: 0 22.08.2005, 09:35:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme