Reklama

Určitě jste k tomuto sporu nezůstaly zády. Věřím, že nerozpoutám válku mezi spanilou a osobitou Moravou a mně mateřskou Prahou. Pojďme být (zkusme být) nestranní…

Další a další zprávy i značně vyhrocené emoce a protichůdná stanoviska nutí člověka podívat se do historie, jak to jen jde...

Přece nemůžeme soudit, byť jen v sobě, pouze pocitově...

S epopejí se to má takhle:

Poprvé je celý krásný cyklus celkem 20 pláten představen v Praze ve Veletržním paláci v roce 1928.

Bylo to u příležitosti 10. výročí republiky.

n

Sponzor díla pan Charles Crane je tehdy, již jako majitel, spolu se samotným autorem slavnostně předali českému národu, a to prostřednictvím pražského primátora.

Cena byla symbolická – jedna koruna.

Crane si kladl jedinou podmínku. Chtěl, aby hlavní město poskytlo projektu vhodné prostory pro stálou expozici.

Sám pan Mucha tenkrát dojatě pravil: Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, klást mosty, neboť nás všechny musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to tím snáze, dobře-li se pozná navzájem.“

Darovací smlouva se všemi náležitostmi pak byla podepsána o rok později. Smlouva pochopitelně existuje.

Po další výstavě roku 1933 byla plátna – teď už v majetku hlavního města Prahy – srolována a uložena do depozitáře, kde, v ne právě dobrých podmínkách, ale přežila nacistickou okupaci.  

V roce 1950 byla Epopej částečně poškozená vlhkem převezena do blízkosti Muchova rodiště Ivančic.

  • Azyl nalezla plátna právě na renesančním zámku v Moravském Krumlově.
  • Město Krumlov se postaralo o jejich zrestaurování a od roku 1963 Epopej vystavuje.
  • Provoz expozice Slovanská epopej zajišťuje Městské kulturní středisko v Moravském Krumlově.
  • Plátna jsou umístěna na zámku v Moravském Krumlově, který po několika změnách majitelů koupila výstavní společnost Incheba.

Dle dokumentu ovšem obrazy patří hlavnímu městu Praze a odbornou gesci nad nimi má Galerie hlavního města Prahy.

Se nerozčilujte, to je prostě fakt.

Fakt ale také je, že Praha část smlouvy o stálé expozici nedodržela.

Nyní chce vystavovat epopej ve Veletržním paláci, ovšem je to prostor dočasný. Nemyslím, že pro „zdraví“ těch pláten je vhodné, aby se neustále někam převážela.


Morálně: Moravský Krumlov se o epopej postaral, zrestauroval ji a šedesát let ji opatroval. Možná by bez zásahu právě Moraváků teď někde zplesnivěla za skříní.

Právně: Není majitelem díla.

A teď do toho všeho ještě vstupují potomci pana Muchy s právníky, kteří žádají obnovení dědického řízení na dílo, které jim prakticky, ale ani vlastně teoreticky již nepatří.

Kdybychom my byli soudci

Morální nárok má na Epopej, ve světle toho, co víme, více Morava.

Právní nárok má Praha. (Měli bychom tedy urychleně řešit stálou expozici, tak jak bylo řečeno, jinak nechápu, kam se hrnem.)

Jsem opravdu zvědavá, jak to dopadne.


Praha ústy Ondřeje Pechy: „Epopej nikdy nepatřila rodině po zesnulém malíři. Toto dílo bylo objednáno a zaplaceno Charlesem Cranem u Alfonse Muchy pro hlavní město Prahu. Ta po částech celé toto dílo převzala. To jsou všechno oficiální dokumenty. V darovací smlouvě není navíc zakotvena podmínka, že hlavní město má vystavět pro obrazy speciální pavilon".

Morava ústy Jaroslava Mokrého: „Darovací smlouva, kterou Alfons Mucha věnuje epopej Praze, je sice platná, ale ne účinná. Nebyla totiž splněna podmínka důstojného a pro epopej výlučně určeného vystavovacího stánku.“


Hejtman Michal Hašek: „ Praha má deset tisíc jiných turistických cílů, snaha získat epopej je jen součást předvolebního boje. “ (Tento zoufalý argument je, pane Hašku, Vaší rozumuprostou, povolební duševní menstruací. Patrně jste opomněl řádnou zapůjčovací smlouvu, kterou obě strany podepsaly, a její vypršení letos v červnu. Papír sem, papír tam, že?) :-)))


Mimochodem - Kodex Gigas nám ukradli Švédové v roce 1648. Proč jsme jim ho vraceli, když nám ho před dvěma roky půjčili??

A teď vy