Reklama

Na skutečně zajímavou knihu upozorňuje ve svém příspěvku k dnešnímu tématu čtenářka Kopertina 3. Myslím, že je to další tip, který si zařadím na seznam...

Jestli se zajímáte o příběhy vzešlé z reálného života a poskytující populárně naučné poučení beletristickou formou, nechte se inspirovat tipem čtenářky Kopretiny 3...


Milé ženy in,

nevím, jestli je moje knížka vhodný titul před odpočinkovým víkendem, protože to není žádná oddychovka. Nicméně téma den zní: Jakou knihu byste právě teď doporučila své kamarádce?

Snad nevadí, že ji ještě nemám dočtenou, ale nedá mi to, abych o ní něco nenapsala, protože mě doslova vtáhla. Jedná se o knihu Spratek (HAYDEN, Torey L. Spratek: příběh dítěte, které nikdo nemiloval. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 237 s. ISBN 978-807-3673-758.) Jak je uvedeno na přebálce, je to tzv. non fiction román. 

Autorka je americká učitelka a terapeutka. Oním spratkem je malá Sheila, která je přiřazena do třídy, ve které autorka učí a která je složená z bláznivých dětí, jak říká malá Sheila, po té co začne mluvit (nejprve odmítá komunikovat). Bláznivé děti jsou děti, které mají nějaký handicap, nevidomý chlapec, autista atp. Děti, které jsou obtížně vychovatelné a zvladatelné. Ovšem Sheila je zcela mimořádný případ i pro tuto třídu, je jí 6 let a podpálila 3letého chlapce, co jiného nás napadne než titul knihy – Spratek.

Ovšem autorka knihy má jiný názor, svoje děti neodsuzuje, má k nim jiný přístup, snaží se je mít ráda. Postně v Sheile objevuje vysoce citlivou, i když zároveň emočně nevyzrálou dívku, která je nadprůměrně inteligentní.  Sheila nebrečí, nechce: „Žádnej mě nemůže ublížit. Nevědí, že to bolí, když nebudeš brečet. Tak mě nemůžou ublížit. A žádnej mě nikdy nedonutí brečet. Ani můj taťka, když mi nařeže.“  

Tato kniha stojí na pomezí beletrie a odborné pedagogické či psychoterapeutické literatury, i když je pásna jako román, velmi srozumitelně a čtivě. Vychází je skutečné události a Shirley je skutečnou dívkou. Knihu nemám ještě dotčenou,  ale už teď vím, že bude patřit mezi knihy, které mě hluboce zasáhly. Zasáhla mě tím, jak dítě, které většina z nás odsoudí a bude se od něj držet co nejdál, dokáže někdo milovat, a jak je Sheilina učitelka tím prvním člověkem v jejím životě, která jí dá lásku a co dokáže tato láska s dětskou duší udělat.  Myslím si, že jak říkal Z. Matějíček, že kniha je zářným příkladem toho, že děti nejvíce potřebují lásku a řád. A to je to, co jí dokáže její učitelka dát. Myslím si, že hlavním poselstvím knihy je, že milovat bezproblémové dítě dokáže každý, děti jsou přeci tak sladké, ale milovat „spratka“ a najít v něm to milé dítě je úkolem, který doopravdy prokáže, kolik lásky v sobě máme a jsme ochotni a schopni ji předat.

Kopretina 3

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 8.2.2013: Jakou knihu byste právě teď doporučila své kamarádce?

Příspěvky k tomuto tématu již neposílejte. V podvečer se dozvíte, který z příspěvků jsem odměnil zajímavou knihou Léky smutných od Pavla Gottharda (vydalo nakladatelství Host).

Leky