Den co den jsou plné tělocvičny, hřiště a bazény sportujících holčiček a chlapečků. Trénují jako o život a většina ne proto, že by to sami chtěli, ale protože si jejich rodiče plní své sny. Co kdyby z jejich Pepíčka byl jednou druhý Jágr a z Aničky třeba Neumannová?


Když jsem chodila na základku, každá druhá spolužačka se nechala ohýbat, kroutit a natahovat na gymnastice, chodila jako když spolkne pravítko, špičky od sebe, půlky k sobě a nos nahoru. Ale stejně ty hodiny brzkého vstávání, úmorného drilu v tělocvičně byly na nic. Tedy pokud bramborová medaile v okresním přeboru není vlastně úspěch.


Takový sport mi nic neříkal. První tréninkové dávky, kterými jsem byla ochotna trýznit svoje tělo, jsem absolvovala až v nějakých sedmnácti, když jsem se zakoukala do tenisového trenéra. Denně jsem mydlila o zeď bekhendy, forhendy a voleje, někdy šla o zeď i raketa, když jsem špatně mířenou ranou frnkla balonek přes plot. Denně mi v uších znělo: ,,Hlava rakety nahoru, bokem k balonu, pokrčit kolena, pevné zápěstí, pozdě, brzo …“ až jsem se naučila odehrávat míčky přibližně tam, kam jsem chtěla. Ale to bylo také vše. Nikdy jsem neměla vyšší ambice, ve svém věku bych ani nemohla, ale nikdy jsem neměla ani toho správného soutěživého ducha. Tenis pro mě zůstal jen pouhou zábavou a příjemnou formou, jak se na hodinu rozhýbat, zapotit a vyplavit hormony štěstí. Nic víc, nic míň.
Stejné je to s lyžováním, volejbalem a jízdou na koni. O žádném z těchto sportů nemohu říct, že je dělám dobře. Začala jsem pozdě, mám spoustu špatných návyků, přebujelý pud sebezáchovy, ale jsou to moje lásky. Zvláště koně.



A co vy, milé ženy-in?

Jaký máte vztah ke sportu?
Dělala jste nějaký profesionálně?
S jakými výsledky?
Co vám sport dal a vzal?
Nebo sportujete rekreačně?
Jak a co vás baví?
Chtěla byste ještě s nějakým začít?
A co vaše děti?
Chcete z nich mít profesionály?
Sledujete sportovní přenosy?

Napište nám o tom, pošlete třeba fotky a můžete získat 2x Radox pro muže i ženy

Reklama