Zdraví

Spolužák mi dolomil ruku!

Ahojky,
o zlomené noze jsem semka už psala, tak teď o ruce :-). Chodila jsem asi do čtvrté třídy na základce, byla zima, všude sníh. Měli jsme za barákem chodník z kopečka a byl uklouzaný na ledovku. Jezdili jsme tam na bobech, na pytlích nebo jen tak po nohou. Trávili jsme tam celé dny a blbli a blbli.

Byla sobota, ráno jsem se vzbudila a chtěla jít ven, klouzat se, bylo dost brzo, kolem osmé. Oblékla jsem se, vzala si boty... Sice mě trochu tlačily, ale suprově klouzaly. Venku ani noha, všichni byli asi ještě v postelích. Klouzačka byla jenom moje! Rozeběhla jsem se a tradááááááááá, jela jsem jak blesk! Ale dojezd nic moc. Nějak jsem to neubrzdila a plácla jsem sebou o zem. Levou rukou mi projela bolest, že jsem se ani nadechnout nemohla, ale nebrečela jsem, to já zas byla statečná .-). Ale s klouzáním byl konec. Šla jsem domů, mamka mi ruku ledovala a zavázala. Ani to pak už moc nebolelo, ani to nějak neoteklo, takže jsme ani nešli k doktorovi.

V pondělí jsem šla do školy. Jeden spolužák mě, asi z lásky, provokoval. A nenapadlo ho nic lepšího, než mě zčista jasna chytit za ruku a zakroutit s ní - určitě víte, jak se dělá "oheň"! Normálně bych mu jednu vrazila, jenže on si vybral zrovna tu naraženou ruku a já měla slzy na krajíčku. Uslyšela jsem křupnutí, ucítila bolest - prostě mi ji dolomil! Vyvalil oči, chvíli koukal a pak se omluvil.

Jenže to mi bylo prd platné, za pár dní jsme měli jet do školy v přírodě. Tenkrát ještě chodili do školy zdravotnice nás prohlížet, jestli jsme zdraví. No a když viděly tu mojí zavázanou, teď už nateklou ruku, poslali mě do nemocnice. Tam jsme dostali vynadáno, že jsme nepřišli hned, já vyfasovala sádru na zlomené zápěstí a na školu v přírodě jsem nejela.
A zrovna to byla škola v přírodě "památeční", kamarádky na ni dodnes vzpomínají a jen vždycky smutně řeknu: "Tak jsem nebyla!"

Sepy


Úrazy "těsně před odjezdem někam" jsou skutečně mor. Mně se povedlo si před odjezdem na stáž aikidó - takže na cvičení - zlomit kotník. A to jsem jenom šla přes dvorek pro vodu na kafe. Křivě jsem šlápla na hranu betonového panelu, křup, a měsíc se sádrou. Ale nezastavilo mě to, statečně jsem poskakovala po žíněnce s nohou v sádře. Po čtrnácti dnech jsem pak přišla za doktorkou, ať mi tu sádru sundají.

"Máte ji mít ještě čtrnáct dní," povídala doktorka.

"Nojo, jenže jak s tím cvičím, tak mě z té těžké sádry bolí koleno," já na to.

Dostala jsem vynadáno, podepsala revers a sádru mi sundali. A byl klid :)

Máte také zklušenosti s předodjezdovými úrazy? Napište nám o nich!

redakce@zena-in.cz

   
10.07.2006 - Zdraví - autor: Ivana Kuglerová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme