Stalo se vám, že jste společně se svým partnerem přišli na nějakou akci, anebo třeba jen do restaurace na pivo, ale odcházeli jste už každý zvlášť? U Jirky a Šárky se tyto sólo odchody staly téměř pravidlem.

Seznámení

Šárka se s Jirkou seznámila před dvěma lety v zahradní restauraci, kam si zašla v horkých dnech s kamarádkou na pivo. Celou dobu po sobě pokukovali, až se Jirka osmělil a zeptal se, jestli by si k nim mohl přisednout a na něco je pozvat.
„To víš, že můžeš, dáme si ještě jedno malé pivo, ne?“ obrátila se Šárka na svoji kamarádku.
„Já ne, já už budu muset jít, mám ještě nějakou práci.“
To, že kamarádka vyklidila pole, se Jirkovi náramně hodilo. Pozval Šárku ještě na jedno a první rozpačité seznámení měli za sebou.

Z restaurace odcházeli společně a hned na druhý den si dali rande. Na tom samém místě. Byly horké dny, na zahrádce u piva bylo nejlépe.
Celé léto po práci tak strávili prakticky u vody anebo v „jejich“ oblíbené restauraci, kde se seznámili.

Dobře ti tak

Chodili spolu asi půl roku, když si našli společný podnájem. Kolaudace proběhla ve velkém stylu, protože zejména Jirka měl plno kamarádů a známých. A až došlo pití doma, zašlo se ještě, jak jinak, do „jejich“ oblíbené hospůdky. Tehdy poprvé šla Šárka domů sama. Rozbolela ji hlava.
„Jirko, není mi dobře, já už půjdu, ráno vstávám do práce, jdeš se mnou?“
„Já ještě nepůjdu, vždyť vidíš, že jsou tady kluci, pozval jsem je, tak je tu nenechám.“
„Tak dobře, ale přijď brzy,“
řekla Šárka a šla domů. Nevadilo jí to, Jirkovo rozhodnutí přičítala kolaudaci.
Jirka se vrátil domů až dlouho po ní, už dávno spala. Druhý den myslel, že ani nedojde do práce, jak mu bylo zle
„Že já jsem nešel radši s tebou domů.“
„No vidíš, dobře ti tak,“
řekla Šárka.

Když tebe to taky nebaví nikde

Jenže od té doby, co spolu bydlí, tak se jejich odchody „odněkud“ odehrávají  čím dál dramatičtěji. Ať už je to z klubu, z restaurace, z nějaké párty, nebo i od kamarádů, Jirkovi se nikdy nechce zvedat k odchodu a Šárčino prosebné: „Pojď už domů,“ vnímá čím dál míň.

Nejednou se Šárka pořádně naštvala:
„Už toho mám vážně plné zuby, s tebou se nedá nikam jít, všude se zasekneš a vůbec nebereš ohledy na to, že už chci třeba jít, že mě to tu nebaví.“
„Když tebe to taky nebaví nikde,“
oponuje Jirka. „Někam přijdeme a po hodině už chceš domů, tak to ani nemusíme nikam chodit. Hlavně, že ti trvá dvě hodiny příprava a pak se jen díváš na hodinky.“

Pravdou je, že Šárka tak společenská jako Jirka není. Pokud nemá kolem sebe okruh svých kamarádek, tak ji to tam „jenom“ s Jirkou, případně jeho známými moc nebaví.
Ale Jirka se chce bavit, jsou ještě mladí. Až budou mít jednou děti, tak už se tolik ven nedostanou.

Šárka už párkrát o dítěti mluvila, ale jestli si myslí, že tím k sobě společenského Jirku více připoutá, anebo donutí, aby šel po chvilce domů, tak to je zřejmě na omylu.
Zajímavé, že jí tehdy u seznámení s Jirkou nevadilo sedět v restauraci až do zavíračky. Dnes by ho raději zavřela doma, na dva západy, aby už nikam nechodil. 

Čtěte také:

Reklama