Rodina

„Spolkla jsem hrdost a starám se o umírající macechu,“ svěřuje se Soňa

Se svou nevlastní matkou neměla Soňa (49) nikdy dobrý vztah. Otcova nová manželka ji nesnášela. O to víc každého překvapilo, jak se k ní její nevlastní dcera zachovala.

Soňa přišla o svou maminku ve dvanácti letech. Zemřela na rakovinu. Její otec s hledáním nového vztahu sice nijak nespěchal, ale stejně to nakonec přišlo. Vzal si ženu se dvěma dětmi, takže měla rázem nové sourozence. Jenže s nevlastním mladším bratrem a starší sestrou nikdy moc nevycházela. Stejně tak se svou macechou.

„Byli zvyklí na úplně jiný styl života. Zatímco já pořád pobíhala někde venku a měla spoustu zájmů, oni dřepěli u televize. Nic je nezajímalo a podle toho to také vypadalo. Ve škole prolézali s odřenýma ušima, kdežto já jako premiantka třídy slavila úspěchy, kde se dalo. A to bylo samozřejmě trnem v oku mojí maceše. Nesnášela mě a nikdy za nic nepochválila. Naopak! Snažila se nachytat mě při jakémkoli pochybení a hned donášela tátovi. Kolikrát jsem ji zaslechla, jak mě pomlouvá před svými dětičkami…“ vzpomíná na ne zrovna šťastné dětství s tím, že to nejednou obrečela. Časem se ale smířila s tím, že z nich přítelkyně nebudou.

care

„Po otcově smrti jsme se skoro přestaly vídat. Jednou za čas jsem se sice zastavila na návštěvu, ale spíš jen ze zvědavosti, abych v rodném domě zavzpomínala na to dobré. Nikdy se mi nedostalo vřelého uvítání, volala mi, jen když něco potřeba. Stejně tak, když jí objevili rakovinu. Prosila mě, jestli bych ji nemohla doprovázet na chemoterapii. Ani jedno z jejích dětí na ni totiž nemělo čas. Já ale neřekla ne, jak možná trochu čekala. Bylo mi jí svým způsobem líto, i když ona pro mě nikdy nic dobrého neudělala,“ svěřuje se Soňa, která se svou macechou absolvovala celou léčbu. Jenže ta nezabrala, jak by měla.

„Řekli jí, že má posledních pár měsíců, možná rok života, který může dožít na LDNce, nebo doma. Do nemocnice se jí ale pochopitelně nechtělo, spoléhala, že se o ni postarají děti. Jenže to se zase spletla. Ani jednomu z nich to nešlo pod nos. Nechtělo se jim pečovat o chátrající matku a i přes její přání rozhodli, že jí bude nejlépe u zdravotníků. Bylo mi z toho do pláče, když jsem ji viděla zhroucenou nad tím odmítnutím vlastních dětí, pro které vždy dělala první poslední. Rozhodla jsem se, že to tak nemůžu nechat,“ vypráví o svém rozhodnutí, které bylo pro všechny překvapením.

„Vzala jsem si macechu k sobě a starám se o ni. Nedokázala jsem zavřít oči a mávnout rukou nad jejím osudem, navzdory tomu, že mě nikdy neměla ráda. Lidé si přece nemohou donekonečna oplácet to špatné. Naštěstí mám práci, kterou částečně zvládám i z domova a v hlídání se střídáme s manželem,“ popisuje, jak to u nich funguje. Ale co vztah mezi oběma ženami, uznala umírající nevlastní matka, že Soně celý život křivdila?

Myslím, že si toho je moc dobře vědoma. Ale žádné omluvy jsem se nikdy nedočkala. Tomuto tématu se oklikou vyhýbá a celkově příliš nemluví. Jenže já chápu, že to pro ni je těžké. Musí být hrozné umírat s vědomím, že ji její děti, které tolik rozmazlovala, zradily,“ dodává Soňa.

Čtěte také:

   
06.09.2016 - Příběhy - autor: Julie Hájková

Komentáře:

  1. avatar
    [19] Pimpa M [*]

    Moje "macecha", pokud se tomu tak dá říkat - když si ji táta přivedl do rodiny, bylo mi 21 a už jsem byla vlastně dospělá - zemřela nečekaně po 13 letech od jejich svatby a táta ji přežil o dalších 10 let. Takže tam starost odpadla. Ale podobnou situaci, jako je v článku, jsem zažila se svou tchyní, která mě taky moc nemusela, hlavně výchova mých synů a tchynin pozdější alkoholismus byly zdrojem konfliktů mezi námi. Ale jednoho dne přišla v jejích 64 letech mrtvice a ona zůstala zcela ochrnutá, ve vigilním komatu, s tracheostomií, katetrem, plenami atd. Prostě taková živá mrtvá. Sedm měsíců, až do její smrti, jsme ji v tomto stavu ošetřovali doma a já jsem kvůli tomu přerušila zaměstnání, naštěstí jsem se pak mohla vrátit. Hodně lidí mi řeklo, že se mi diví, ale mně by prostě nedalo, nechat ji někde v ústavu pomalu umírat. Dožila doma, v klidu. V tomhle směru mám naprosto čisté svědomí, jen nějaké vyříkání si to mezi sebou už prostě v našem případě nešlo. Ona mluvit nemohla, nevím, zda vnímala, kdo je u ní a co se děje. Já jsem jí své řekla, že je mi to všechno líto a že ji mám i tak ráda, nezbývá než doufat, že aspoň trochu věděla a chápala, co jí říkám.

    Tak přeji Soně z článku, aby ještě se svou macechou našly nějakou společnou řeč a dokázaly si vše navzájem vysvětlit, a Soňa i odpustit.

    superkarma: 0 06.09.2016, 20:48:04
  2. avatar
    [18] lalica [*]

    I já se starala s rodinou o umírající tchýni. Nikdy mně neměla ráda, až poslední týdny pochopila, že mi křivdila a že jsemm to s ní vždycky myslela dobře. Hodně jsem si s ní povídala, když již ležela, stejně tak naše děti. Dceři pak řekla, že hodnějšího člověka, jako jsem já, nepotkala....

    Člověk sice odpustí, ale nezapomene....

    superkarma: 2 06.09.2016, 19:57:30
  3. [17] babos [*]

    Sml67

    superkarma: 0 06.09.2016, 18:26:24
  4. avatar
    [16] *Lefff* [*]

    Postarat se o macechu, které je zatěžko si posypat hlavu popelem a omluvit se? Ne. Nepostarala bych se.

    superkarma: 0 06.09.2016, 17:57:06
  5. avatar
    [15] datura [*]

    Motty — #13souhlasím Sml22

    superkarma: 0 06.09.2016, 17:12:58
  6. avatar
    [14] SNÍŽEK [*]

    měly se postarat její děti,já bych se takto neobětovala Sml23

    superkarma: 0 06.09.2016, 16:49:14
  7. avatar
    [13] Motty [*]

    Jaký si macecha svoje vlastní děti vychovala, takový je má. A divím se Soně, že se kvůli takovému člověku obětuje. Nepřijde mi to od ní ani jako laskavost, spíš jako blbost. Asi jsem holt cynik, který má svoje vlastní zkušenosti s tou nejhorší macechou, která kdy po světě chodila. A s klidným svědomím říkám, že se mi ulevilo, když jsem viděla její parte.

    1. na komentář reaguje datura — #15
    superkarma: 2 06.09.2016, 13:56:06
  8. [12] dadma [*]

    Paní Sońa má v první řadě skvělého a tolerantního manžela a pak je skvělá i ona. Já bych si ji k sobě nevzala. Možná kdyby nikoho neměla,ale pokud se nepostarají tři vlastní děti ,tak bych neměla vůbec žádné výčitky.

    superkarma: 0 06.09.2016, 13:08:51
  9. [11] bobani [*]

    to jsou ty boží mlýny ...

    superkarma: 1 06.09.2016, 11:42:19
  10. [10] free [*]

    V manželově rodině jsem nebyla oblíbená snacha a já se o to ani nesnažila. Zavinila to scéna před svatbou, kdy mi tchán nadával, že jsem zkazila jeho synovi život a "musel" si mě brát. Jediný, kdo mě miloval a rozumněli jsme si byl dědeček. Po 27 letech skvělého manželství manžel onemocněl a za 16 měsíců zemřel, po celou dobu jsem se o něj starala doma a odmítala nabídky lékařů umístit ho do hospicu. Nedokázala bych tom, hrozně lpěl na rodině. Za celou dobu ho přijeli jedinkrát navštívit a to jsem musela přitlačit švagra doslova ke zdi, aby rodiče přivezl. Dřív jsem manžela vozila k nim. Stihli to týden před jeho smrtí. Až po jeho odchodu mě začali projevovat náklonost.... jenomže já nějak nemůžu. Dětem nebráním a občas zajdu s nimi, ale necítím se tam dobře.

    superkarma: 2 06.09.2016, 09:35:02
  11. avatar
    [9] teb [*]

    Soňa je světice. Na rovinu, já bych tohle nedokázala.

    superkarma: 7 06.09.2016, 08:59:11
  12. [8] zlá teta [*]

    Soňa má můj obdiv. Ale být v její situaci, asi bych se zachovala stejně.

    superkarma: 1 06.09.2016, 08:29:18
  13. [7] Nikar [*]

    To chtělo hodně síly a odvahy, Soňa má můj obdiv.

    superkarma: 0 06.09.2016, 07:46:41
  14. [6] iřka [*]

    Bohužel,v dnešní době nic nového že se dětičky vykašlou na rodiče.Soňa je dobrý člověk. A dětičky?Boží mlýny melou pomalu,ale jistě.

    superkarma: 0 06.09.2016, 07:34:16
  15. [5] Bucík [*]

    Soňu obdivuji.

    superkarma: 0 06.09.2016, 07:24:06
  16. [4] judi [*]

    Jste opravdu moc hodná.Toto by každý neudělal.

    superkarma: 0 06.09.2016, 07:22:16
  17. [3] Andreadornova [*]

    Klobouk dolů, ne každý by tohle udělal Sml22

    superkarma: 5 06.09.2016, 07:16:22
  18. avatar
    [2] gerda [*]

    Soňa udělala dobře. Její péče o macechu je časově omezená, ale bude žít dál s čistým svědomím. Což se o těch vlastních dětech říct nedá. Odmítnout poslední přání umírajícího člověka, to o dobrém charakteru nesvědčí. Však se jim to vrátí.Sml15

    superkarma: 5 06.09.2016, 05:55:12
  19. avatar
    [1] kareta [*]

    Krásný obrázkySml16.

    superkarma: 0 06.09.2016, 00:24:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme