Se svou nevlastní matkou neměla Soňa (49) nikdy dobrý vztah. Otcova nová manželka ji nesnášela. O to víc každého překvapilo, jak se k ní její nevlastní dcera zachovala.

Soňa přišla o svou maminku ve dvanácti letech. Zemřela na rakovinu. Její otec s hledáním nového vztahu sice nijak nespěchal, ale stejně to nakonec přišlo. Vzal si ženu se dvěma dětmi, takže měla rázem nové sourozence. Jenže s nevlastním mladším bratrem a starší sestrou nikdy moc nevycházela. Stejně tak se svou macechou.

„Byli zvyklí na úplně jiný styl života. Zatímco já pořád pobíhala někde venku a měla spoustu zájmů, oni dřepěli u televize. Nic je nezajímalo a podle toho to také vypadalo. Ve škole prolézali s odřenýma ušima, kdežto já jako premiantka třídy slavila úspěchy, kde se dalo. A to bylo samozřejmě trnem v oku mojí maceše. Nesnášela mě a nikdy za nic nepochválila. Naopak! Snažila se nachytat mě při jakémkoli pochybení a hned donášela tátovi. Kolikrát jsem ji zaslechla, jak mě pomlouvá před svými dětičkami…“ vzpomíná na ne zrovna šťastné dětství s tím, že to nejednou obrečela. Časem se ale smířila s tím, že z nich přítelkyně nebudou.

care

„Po otcově smrti jsme se skoro přestaly vídat. Jednou za čas jsem se sice zastavila na návštěvu, ale spíš jen ze zvědavosti, abych v rodném domě zavzpomínala na to dobré. Nikdy se mi nedostalo vřelého uvítání, volala mi, jen když něco potřeba. Stejně tak, když jí objevili rakovinu. Prosila mě, jestli bych ji nemohla doprovázet na chemoterapii. Ani jedno z jejích dětí na ni totiž nemělo čas. Já ale neřekla ne, jak možná trochu čekala. Bylo mi jí svým způsobem líto, i když ona pro mě nikdy nic dobrého neudělala,“ svěřuje se Soňa, která se svou macechou absolvovala celou léčbu. Jenže ta nezabrala, jak by měla.

„Řekli jí, že má posledních pár měsíců, možná rok života, který může dožít na LDNce, nebo doma. Do nemocnice se jí ale pochopitelně nechtělo, spoléhala, že se o ni postarají děti. Jenže to se zase spletla. Ani jednomu z nich to nešlo pod nos. Nechtělo se jim pečovat o chátrající matku a i přes její přání rozhodli, že jí bude nejlépe u zdravotníků. Bylo mi z toho do pláče, když jsem ji viděla zhroucenou nad tím odmítnutím vlastních dětí, pro které vždy dělala první poslední. Rozhodla jsem se, že to tak nemůžu nechat,“ vypráví o svém rozhodnutí, které bylo pro všechny překvapením.

„Vzala jsem si macechu k sobě a starám se o ni. Nedokázala jsem zavřít oči a mávnout rukou nad jejím osudem, navzdory tomu, že mě nikdy neměla ráda. Lidé si přece nemohou donekonečna oplácet to špatné. Naštěstí mám práci, kterou částečně zvládám i z domova a v hlídání se střídáme s manželem,“ popisuje, jak to u nich funguje. Ale co vztah mezi oběma ženami, uznala umírající nevlastní matka, že Soně celý život křivdila?

Myslím, že si toho je moc dobře vědoma. Ale žádné omluvy jsem se nikdy nedočkala. Tomuto tématu se oklikou vyhýbá a celkově příliš nemluví. Jenže já chápu, že to pro ni je těžké. Musí být hrozné umírat s vědomím, že ji její děti, které tolik rozmazlovala, zradily,“ dodává Soňa.

Čtěte také:

Reklama