Reklama

Soužití s tchyní je problémem, z kterého mívají mladé ženy celoživotní traumata. Ale tchyně nemusí být vždy nutně vyloženě zlá, často jde jen o generační či názorové neshody. I tak nejde o žádnou záviděníhodnou situaci. Dá se s tím něco dělat?

Osmadvacetiletá Andrea svou budoucí tchyni měla ráda. A má vlastně dodnes, rok po svatbě. Ale soužití s ní považuje za ten nejnáročnější úkol, který ji v životě zatím potkal.

tchýně

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Nejhorší na tom je, že moje tchyně je opravdu velmi hodný člověk, všichni ji mají rádi,“ začíná nesměle své vyprávění mladá žena a nenápadně si setře kapesníkem slzu. Její milá tchyně jí totiž den co den připravuje ve společné kuchyni nemilá překvapení. A Andrea to přestává „vydejchávat“.

  • Všechny tyhle drobnosti ji totiž utvrzují v tom, že něco asi dělá špatně. Ale možná to tak vidí jen ona…

Nejde o žádné tragédie. Navíc vím, že mám být vděčná, že můžeme bydlet v bytě manželových rodičů. Na vlastní bychom zatím neměli. Ale užírá mě to čím dál víc a sním o vlastní kuchyni více, než je asi zdrávo,“ svěřuje se Andrea, která doufala, že dítě přivede již do vlastní domácnosti. „Ano, asi za tu mou přecitlivělost může i těhotenství,“ přiznává, „ale nemělo by právě toto období být v životě ženy tím nejlepším a nejklidnějším? Tak proč mi to jen dělá?“ ptá se.

A co nastávající maminku nejvíce štve? „Jsou to opravdu maličkosti. Udělám třeba ráno rybí pomazánku, než jdu do práce, abychom mohli po mém návratu hned jíst, a tchyně mi večer ve dveřích hlásí, že tu smradlavou a zkaženou věc, co objevila v zavřené krabičce v lednici, vyhodila. Tak máme chleba s máslem,“ líčí jednu z historek Andrea.

Tchyně prý neustále po ní také něco uklízí: „Položím si třeba na stůl sklenici s vodou a citrónem, abych dodržovala pitný režim, a za chvíli už je vylitá a umytá. Ano, měla jsem si ji dát asi do našeho pokoje, ale přece není takový problém, když si nechám na stole, kde je spousta místa, pití, ne?“ pohoršuje se těhotná žena, která se cítí ve společné domácnosti jako páté kolo u vozu.

  • Tchyně totiž pravidelně svého syna také zásobuje „lepším jídlem“ a pro jistotu mu občas přežehlí košile, protože Andrea to tak neumí. Není to vyřknuto, ale je to všem jasné.

Asi nejvíc Andreu vytočila nedávná událost, kdy s manželem odjeli na poslední romantický víkend ve dvou a tchyně jí mezitím vyhodila kytici, kterou dostala těhotná žena v práci na rozloučenou při odchodu na mateřskou. „Prý za ty dva dny strašně smrděla voda ve váze,“ zlobí se Andrea, které připadá historka nevěrohodná, zvlášť když váza byla v jejich pokoji. A tam vlastně nemá tchyně co pohledávat.

Vím, že je to její domácnost, že tam vždy budeme jen hosty, ale ubíjí mě to. Někdy mám chuť udělat scénu a sbalit si kufry. Vůbec si nedovedu představit, jak to bude vypadat, až se nám narodí miminko,“ uzavírá své trápení Andrea.

Přečtěte si také: