Asi každý Čech byl někdy v životě na vodě. Divoká voda už ale není úplně běžnou zálibou, přesto je na první pohled fascinující. Jedním ze snů, který si může milovník divoké vody splnit, je Colorado v Grand Canyonu. František ho letos jel!

Láká vás návštěva Grand Canyonu, nebo dokonce jízda po divokých peřejích řeky Colorado? František Molek si letos tenhle sen splnil. Když jsem viděl video z akce, měl jsem jasno: O tom musím napsat!

Takže jestli je vám podobná výprava blízká, čtěte dál! Pan František mi prozradil spoustu zajímavých informací, které se vám určitě budou hodit...

Realizace není vůbec jednoduchá

„Divokou vodu jezdím od mládí. Každý rok se snažím dostat na nějakou akci, kde bych si ji užil v zahraničí. Jezdím s partou kamarádů a asi před dvěma lety nás napadlo, že bychom mohli sjet Grand Canyon. Člověk, co pro nás podobné akce organizuje již dlouhá léta, se tam občas dostane. Požádali jsme ho, jestli by nám nemohl letos zařídit Grand Canyon a řekl, že to zkusí,“ vzpomíná František. Jenže zařídit vstup do Grand Canyonu není vůbec jednoduché. Je totiž omezený. Lidé v pořadníku trávili mnohdy několik let, než se dostali na řadu. Američané v jednu chvíli zjistili, že je čekací doba asi 25 let – tak to zrušili a začali dělat loterii.

„Vylosovaný člověk za sebe může zavěsit další. Dali jsme dohromady skupinu původně asi osmnácti lidí. Všichni jsme se do loterie jednotlivě přihlásili, aby byla větší šance, že se na jednoho z nás dostane,“ vysvětluje pan František. „To se také stalo – jednoho z nás vylosovali a pod jeho jménem se celá akce uskutečnila.“

Slovník

Permit – poukaz na sjetí řeky. Zahrnuje vstupné do Canyonu na omezenou dobu. Sjíždění se musí uskutečnit od konkrétního data po konkrétní datum – podle toho, jak je trip (výlet) dlouhý. Nesmí se skončit ani dřív, ani později.

Dobrá organizace je základ!

„Celý Grand Canyon je v oblasti Národního parku, a to v Arizoně, nikoli v Coloradu. Tedy ta podstatná část toho nejkrásnějšího, co je většinou ve filmech a v televizi. A to jsme měli před sebou,“ vypráví František. „Předem jsme se museli seznámit s návštěvnickými pravidly Národního parku. Dostali jsme instruktážní video, kde jsme zjistili jak se chovat z hlediska dodržování hygieny, ochrany přírody, bezpečnosti a dalších činitelů, se kterými jsme se mohli při celé akci setkat.“ I když některá pravidla přišla účastníkům zprvu úsměvná či zbytečná, při cestě zjistili, že mají své velké opodstatnění.

Náklady na akci se skládaly z permitu, potravin, zapůjčeného materiálu a nákladů na cestu do místa srazu. „Akce byla specifická v tom, že jsme měli sraz v arizonském městečku Flagstaff, které je východiskem pro raftování. Tam se každý mohl dostat jakkoli chtěl za vlastní náklady, nebo využít možnosti, které nabídl organizátor. V konečném seznamu nás bylo 14 (třináct mužů a jedna žena). Byli to kamarádi i lidé, které jsem neznal. Měl jsem ale štěstí na kolektiv, nebyl tam nikdo, kdo by se chtěl nějak vyvyšovat, nikdo, kdo by si chtěl něco dokázat, prostě jsme byli všichni naladění na stejnou vlnu,“ pochvaluje si František.

Fyzická zdatnost vs. zkušenost

Každý jsme asi byli párkrát v mládí na vodě – to ale jako průprava pro Grand Canyon rozhodně nestačí! „Všichni už jsme měli za sebou nějakou divokou vodu. Někdo víc, někdo méně. Někteří měli za sebou velmi divokou vodu – bylo tam pár lidí, kteří sjížděli v Indii Brahmaputru a cestovali na Aljašce po divokých řekách. Pro začátečníka Colorado v Grand Canyonu není vhodné,“ varuje František. Není to však až tak o fyzičce, ale o zručnosti a zkušenosti se sjížděním divoké vody. „Nesmíte ztrácet hlavu, když se vyklopíte a plavete ve zpěněné vodě po proudu, protože se loď převrátila.“

  • Obtížnost: Každá voda má nějak otaxovanou obtížnost. Colorado je jedna z náročnějších řek. Nejtěžší peřej Lava Falls (lávový vodopád) má nejvyšší obtížnost! „Žádnou peřej nejde obejít ani koníčkovat – tedy převést raft na laně ze břehu. Musíte je všechny sjet.“ V Čechách se k takto těžkým peřejím dá přirovnat vypouštění Vltavy z Lipna nebo možná kaskáda ve Vrchlabí na Labi.

Je to hodně i otázka psychické kondice. „Na YouTUBE si můžete prohlédnout videa, kde se otáčí za vysoké vody rafty a lidé se tam přitápějí. Je tam video, kde se velký těžký raft pro deset lidí mele ve válci. Měli jsme před tím, co nás čeká, opravdu velký respekt, ale stejně jsme chtěli jet a těšili se – to všechno s člověkem dělá adrenalin.“

Jak to probíhá přímo v Americe?

„Věděli jsme kdy a kde se sejít, poslali jsme peníze na nákup potravin a materiálu, koupili jsme zhruba s šestiměsíčním předstihem letenky a pak už jsme se jen dívali na video a sbírali odvahu. 10. března jsme se potkali ve Flagstaffu v konkrétním hotelu a začali se věnovat přípravě na místě,“ vypráví František. A co všechno museli na místě zařídit?

  • Nakoupit potraviny na celou cestu. „Jakmile se vjede do Canyonu, už není žádná možnost doplnit zásoby, tedy skočit někam s báglem nahoru do obchodu a koupit to, co chybí. Není to jako české řeky, kde máte na každém kilometru vesnici, tady nikdo nebydlí. Všechno se musí vézt s sebou. Cestou je jen jedna předražená indiánská knajpa.“
  • Vyřešit poslední důležité věci po telefonu. „Měli jsme sice možnost, vzít si s sebou satelitní telefon, protože mobilní operátoři tam signál nemají. Svorně a jednomyslně jsme to odmítli, chtěli jsme mít pokoj od elektroniky a věřili jsme si, že jsme natolik zdatní, že to zvládneme.“
  • Půjčit si a naložit materiál. „Zajeli jsme do raftové společnosti, se kterou tam organizátor má dlouholeté zkušenosti. Půjčil se materiál, který nebyl náš, a vzal se náš materiál, který jsme tam měli uložený – hlavně dva raftové pádlovací čluny. To všechno se naložilo na kamion půjčený od stejné firmy. Tady jsme také koupili kilometráž – tedy plán trasy. Perfektně zpracovaný svazek na zafoliovaných papírech, aby byl vodou nezničitelný. Bylo dobře, že jsme jich vzali víc, jeden nám uplaval.“
  • Vyslechnout si instruktáž od rangera (správa parku). „Byl to člověk, u kterého jsem si okamžitě řekl, že ví, o čem mluví. Budil na první pohled respekt – velký ramenatý chlap ověšený pistolí a vybavením pro přežití v přírodě.“

Z městečka Flagstaff putovala skupinka v kamionu a dvou tranzitech přímo ke Canyonu. Ten je vzdálený ještě asi 130 mil, tedy asi 200 km. „Tam jsme všechno během jednoho dne přeložili do raftů a vyrazilo se.“

Hurá do Canyonu

„První pohled na Canyon byl velkolepý, celá ta krajina byla velkolepá! Viděl jsem už hodně, byl jsem připravený na kde co, ale ani ve snu by mě nenapadlo, jak je to tam obrovské,“ vypráví o své fascinaci pan František. Vždyť Grand Canyon má v nejširších místech v horní části i 30 kilometrů napříč. „To je jako na Moravě třeba z Olomouce do Mohelnice!“

„Pro Američany jsme byli trochu za exoty,“ směje se František. „Jeli jsme ve čtyřech raftech a na jednom kajaku. Dva rafty byly velké veslovací, tedy měly dvě vesla a jel na nich jeden člověk – na nich se vezly zásoby jídla a veškerý materiál ve vodotěsných bednách. „Hlavní flotila“ byly ty dva osobní pádlovací rafty – v jednom sedělo 5 a ve druhém 6 lidí, kteří měli přímo u sebe jen lahev s vodou a někteří foťáky. Jeden borec jel na kajaku. A proč jsme byli za exoty? Američané moc raftování v pádlovacích raftech nepěstují, spíš jen ve veslovacích.“

  • Rozdíl mezi veslovacím a pádlovacím raftem: Výhoda veslovacího raftu je v tom, že vesla jsou dlouhá, když člověk zabere, lépe se otáčí. Nevýhoda je jeho hmotnost, naložený může mít i tunu. „Je tam jen jeden člověk, takže je to někdy dost fyzicky náročné.“ Na pádlovacích raftech posádka neveze žádnou zátěž, pouze sama sebe, ale zase je raft menší a zranitelnější, co se týká převrácení, protože se v něm lidé hýbou a má výš těžiště. Posádka totiž sedí na buřtech, chybí tedy zátěž na dně raftu. „Člověk pádlem zabírá těsně u raftu, a když potřebuje silnější záběr, musí se vyklonit, to dělá větší labilitu v krizových situacích.“ Specifické pro veslovací raft také je, že se na něm vesluje čelem po proudu, čili obráceně než na skifu.

Perlička a rada na závěr

V Grand Canyonu se nesmí hodně věcí. Rangeři si tu přírodu opravdu chrání, takže například nemůžete (nejste-li indiáni, kterým tahle zem patří) vzít ani kamínek a odnést si ho domů.

Co se týče osobních potřeb, močit se musí do vody, protože Grand Canyon je velice suché místo, prakticky zde neprší, čili je nutné, aby nečistoty odnesla řeka. Na exkrementy s sebou skupina vezla speciální suché WC o dvou bednách, které se na konci tripu odevzdaly. „Člověk po chvíli některé věci vůbec neřešil. Vůči fyziologickým pochodům druhých vznikla neuvěřitelná tolerance,“ vzpomíná František. „Úplně běžný obrázek byl, že si jeden člověk čistil zuby, druhý o kousek dál po proudu močil a třetí to sledoval ze záchodku.“

Pokud pojedete do Grand Canyonu, počítejte s tím, že na spaní je nutné hledat závětří. „Tak pět centimetrů u země tu pořád fouká. Jemný písek se dostane úplně všude. Kdo nenašel místo na noc v závětří, ten musel ráno vyklepávat spacák. Řešil jsem to tak, že jsem se do spacáku schoval úplně celý od hlavy až k patě.“

O kráse Grand Canyonu a obtížnosti Colorada se můžete přesvědčit v naší fotogalerii, kterou nafotili účastníci této expedice...

FOTOGALERIE 30 snímků

Přečtěte si také

Reklama