Reklama

song

Během následujícího víkendu si sbalíme svoje fidlátka a vyrazíme s Rikinou na kurz zpěvu pro nezpěváky. Výherkyni jsme před odjezdem položili pár otázek...

Do soutěže o splněná přání jste napsala, že byste se chtěla naučit zpívat. Proč zrovna tohle? 
Před Vánoci se mi dostal náhodně do ruky časopis, kde byla poměrně obsáhlá reportáž o kurzech zpívání pro nezpěváky. Zaujalo mě to, vzpomněla jsem si na všechna ta vysvědčení ze základní školy, která mi kazila dvojka z hudební výchovy. Mohla jsem umět životopisy skladatelů i obsahy oper dopředu i pozpátku a vzorově malovat noty do notové osnovy, ale jak jsem si měla stoupnout vedle klavíru a zapět, jak ta holubička „vyletěla ze skály“, byl konec, učitel viditelně trpěl a spolužáci se bavili. Vždycky mi to připadalo nespravedlivé, copak jsem to mohla ovlivnit? Komu není shůry dáno… jak říkávala babička. Nad tou reportáží jsem si řekla, že by to mohlo být zajímavé, dodatečně zjistit, zda jsem opravdu tak beznadějný případ. A později, když žena-in vyhlásila soutěž, vzpomněla jsem si na to a napsala právě tohle přání. No, taky jsem chtěla být trošku originální, protože například zhubnout bych sice možná taky potřebovala, ale to tam psal kdekdo.

Jaká byla vaše první reakce, když jste zjistila, že jsme vaše přání vybrali? A co teď s odstupem času?
Jééé! Překvapený údiv. :-)  Nečekala jsem, že by zrovna toto přání bylo vybráno, protože je takové až skoro frivolní – bez zpěvu se dá žít, kdo jiný by to měl vědět líp než já. Nic životně důležitého. S odstupem času si říkám – máš, cos chtěla, dobře ti tak. :-))

Těšíte se? Máte strach? Řekla jste o tom někomu?
Trochu se těším, opatrně, aby se to nezakřiklo, trochu se i bojím, přece jen za ty roky, kdy jsem si netroufla nahlas si zpívat ani při domácích pracích, kdy nebyl nikdo v doslechu, si nejsem jistá, jestli si teď můžu dovolit týrat něčí uši krákoráním svých zarezlých hlasivek, ale hlavně jsem zvědavá. Velice moc. :-) Řekla jsem o tom svým dvěma dlouholetým kamarádkám, a jinak si to ti, co mě znají ze ženy-in, tady sami přečetli. Kolegyně v práci mi na to řekla, že dávno ví, že nejsem normální :-), a můj dospělý syn jen mlčky zavrtěl hlavou a hleděl na mne soucitně.

Pokud se z vás na kurzu stane zpěvačka, hodláte to nějak zúročit?
Nepředpokládám, že by se ze mě za jeden víkend stala zpěvačka, to by byl velice překvapivý výsledek. Kdyby přece, rozhodně nezamířím do televizních soutěží ani si nezaložím vlastní kapelu. :-)  Možná bych mohla chtít zpětně přepsat ta vysvědčení a žádat omluvu od učitele hudební výchovy :-), ale myslím, že se spokojím s tím, že si budu moci jen tak pro radost zazpívat. A jednou, v daleké budoucnosti, vnoučatům, budu-li mít jaká, budu moci večer před spaním tiše zpívat písničky tak, jak je kdysi zpíval otec mé sestře a mně, když jsme byly ještě malé holčičky, a které si dodneška velmi dobře pamatuju. Moje děti o to byly ochuzeny, jenom jsme si předčítali z knížek…

Jak dlouho chodíte na Ženu-in? A jak jste se k ní dostala?
Léta. Ženu-in jsem poprvé objevila krátce po jejím vzniku, a byly to příběhy Herty, co mně tenkrát první padly do oka. Začala jsem pak číst i další články a časem se i zaregistrovala, pod jinou přezdívkou než teď. Pak jsem nějaký čas neměla po ruce internet a ztratily se mi z dohledu všechny mé tehdejší oblíbené stránky. Znovu jsem se k ženě-in vrátila tuším v roce 2005, to už pod současnou přezdívkou, a od té doby sem chodívám tak různě, jak je zrovna čas a nálada.

Kde na Ženě-in jste nejaktivnější? Diskuze pod články, veřejné diskuze, soukromé…?
Bývaly doby, kdy jsem měla na ženě-in fotoalba, psala jsem celkem dost v diskuzích pod články, ve veřejných i v několika soukromých, kam mě pozvaly místní kamarádky, a kromě lodí a piškvorek jsem se tu motala snad všude. :-) V poslední době už jenom tu a tam napíšu do diskuze pod článkem. Z části kvůli nedostatku volného času, a pak taky po přechodu na novou verzi ženy-in se mi některé věci, jako třeba právě vkládání fotografií, jeví, řekněme, málo uživatelsky přátelské. Ale pořád ještě tady je pár známých nicků, které ráda vidím, se kterými popovídat si je radost a potěšení, a považuji si za čest se tu s nimi setkávat. Díky moc.

Po návratu z kurzu vám podáme podrobné hlášení. A až bude k dispozici CD, které si na kurzu každý účastník nahraje, můžete se těšit na poslech.

Kam dál?