Mám se ráda, a proto se odměňuji a jsem na sebe hodná pořád. Třeba si dám svoje oblíbené těstoviny se sýrovou omáčkou, koupím si nějaký pěkný film, pustím si do sluchátek dobrou muziku, obohatím svůj šatník o další pěkný kousek, vykoupím půl drogerie, posedím v příjemné společnosti a úplně nejvíc se odměním tehdy, když se můžu opravdu upřímně a hodně zasmát. Většinou mi k tomu postačí youtube nebo tužka, papír a nápad na dobrou parodii, to dokážu pobavit sama sebe.

Jsem člověk, který se potřebuje něčím pořád zaměstnávat. Když je čas, vytáhnu foťák, na něco si posvítím, svoje dílko poté vyvěsím na net a nechám se obdivovat a lichotit svými přáteli, kteří pro mě vždycky nějaké to pěkné slůvko mají.

Horší je, když mě zmůže lenora, to se pak nedokážu zaměstnat, začnu moc přemýšlet, což samozřejmě hrozně bolí. A obvykle skvělá nálada klesá. A co dělám, když nemám zrovna nejlepší náladu? Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je jasné, že je to málokdy. Ale když si mě přece jen nějaký splín vyhmátne, mám na něj lék.

Je to věc, kterou udělám při první možné příležitosti, v jakoukoli denní nebo noční dobu. Dělám to sice denně, ale málokdy to prožívám tak, jako když potřebuju ulevit své pošramocené psychice. Dávám si horkou koupel a umývám vlasy. Napustím si do vířivky vodu, přidám trochu koupelové soli a ležím a relaxuju a pak si důkladně umyju hlavu. Je to zvláštní, umývám se na povrchu, ale vylezu čistá uvnitř. Dokážu tam ležet dlouho, skoro se rozpouštím. S tím všechno špatné odchází. Včetně bolestí bederní páteře, která přijde hned, jak nálada klesne nebezpečně k bodu mrazu.

Zrovna minulý týden jsem o tomhle svém receptu říkala kolegům. „No to je přece magie,“ měla jasno Míša. „Normální očistná rituální koupel. Napiš tam, že se koupeš v prasečí krvi,“ radila. „No v krvi ne, jenom v horký vodě, ale potom to je normální vepřovej vývar,“ pravím na to.

No, nevím, kolik v tom je magie, ani kolik litrů vepřového vývaru jsem bezohledně nechala vytéct do odpadu, ale v jednom mám jasno. Funguje to!

Reklama