Myslíte si, že splíny se lepí více na ženy? Nebo je umí muži spíš lépe maskovat? Pojďte si na toto téma podebatovat se čtenářkou s nickem Myše, která nám poslala tento příspěvek, za který děkujeme

Splíny.

Hm, to znám. Stejně jako to znají všechny čtenářky tady na stránkách i ty, které sem nechodí.

Z mé zkušenosti vyplývá, že splíny spíše máme my ženy než muži, a ti je snad ani moc nechápou. Oni mají problém, který vyřeší, my se v tom plácáme navíc ještě po citové stránce.

Stejně jako každá, mám i já „svoje dny“, někdy je to jenom „blbá nálada“, jindy spíš pocit jakéhosi nedocenění jindy pocity zmaru zbytečného jednání, všem nám známé „proč zrovna já…“

 Z jiného soudku už vidím hluboký smutek z velké ztráty nebo psychické problémy, deprese  – ale to už není jenom splín. Zaplaťbůh tímto netrpím.

A jak řeším svoje splíny já? Většinou se seberu a vypadnu z domu se psem do lesa.

Když mám vztek – a to já mám docela často, tak ho „vydupu“ v lese rychlou chůzí po lesních cestách. Když je mi spíš smutno, sednu si do trávy, nechám psa na louce hrabat a lovit myšky a třeba i uroním slzu.

Jednou jsem šla dokonce v plesových šatech ve sněhu asi 3km neprohrnutou polní cestou ve tři ráno.  No nejsem já pitomá?

Mého muže to nechává klidným, někdy možná až moc, ani se kolikrát nepodiví, že jsem pryč přes tři hodiny… Zato pes – ten je nejšťastnější na světě, protože se vylítá pročuchá celý les, prožene zajíce a ufuněný se vrací domů…

Jo, v lese je krásně.

Myše

V tom s vámi souhlasím. Les je přímo nervové sanatorium.

Kde si léčíte pocuchané nervy vy, milé ženy-in? Které místo vás uklidňuje. Když je vám smutno, raději zalézáte nebo vyhledáváte společnost? Napište nám, jak zbavujete špatné nálady.

redakce@zena-in.cz

Reklama