Společnost Člověk v tísni už několik týdnů vede kampaň, která upozorňuje na zadluženost sociálně slabších občanů. Kritizuje především úspěchy reklamních tahů lichvářů, tedy moderně řečeno finanční společnosti, na nezaměstnané, kteří mívají v důsledku impulsivního řešení momentální krize na krku exekutory. Do kampaně je zapojen i finanční analytik Sdružení obrany spotřebitelů Michal Kebort.
 

Můžete nám kampaň přiblížit?

Smyslem kampaně Spotřebitelský úděl organizované Člověkem v tísni je upozornit na problematiku novodobé lichvy, řekněme anglickým termínem loansharkingu, a na to, že to není problém, který by se týkal několika málo lidí, ale skutečně je to problém, který vznikl v České republice v masovém měřítku.


O co tedy jde?

Celá kampaň probíhala v několika městech České republiky, začínala v Plzni, pokračovala v Ústí nad Labem, v Chomutově, Prostějově, Přerově,  Olomouci, Bílině, Sokolově,  Liberci a v Kladně. A na měsíc říjen je chystána přednáška v Roudnici nad Labem. Kampaň má vždy shodný vzor, dopoledne je organizován odborný seminář, určený hlavně pro odbornou veřejnost, kde se sejdou lidé z úřadů,  neziskových institucí, případně i z bank, pokud by měli zájem seznámit se s tím, jak se daná problematika vyvíjí, co mají dělat při setkání s takto postiženým člověkem a jak mu mohou pomoci.


Jak se dá vůbec pomoci člověku, který se neúměrně zadlužil a nemůže splácet své dluhy?

To je velmi problematické, což ukazuje i odpolední část, která je věnována besedě. V dopoledních částech, pokud máme odbornou veřejnost, tak tam se spíše věnujeme té prevenci, jak lidi naučit, aby se nezadlužovali. Na besedách samotných už se více točí téma, proč se lidé do těchto problémů dostali a jak mohou dané problémy řešit. Určité východisko nabízí insolvenční zákon, který vstoupil v platnost začátkem tohoto roku, ovšem tento zákon je určen spíše pro střední vrstvy, řekněme si otevřeně, že lidé, kterých se skutečná lichva týká, nemají přístup k řešení svých problémů.


Jak je možné, že lidé na sociálních dávkách jsou neúměrně zadlužení?

Je to téma, které se proplétá všemi těmi odpoledními debatami, kam dochází veřejnost. Většina lidí nedokáže pochopit, proč nějaký podnikatel je schopen půjčit někomu, kdo to evidentně nebude schopen splácet. V České republice je ovšem několik úvěrových společností, které velmi ochotně půjčí každému, protože vědí, že se svých prostředků domohou, ba co lépe, pokud ten člověk nebude mít na splácení, domohou se také sankčního úroku a různých pokut, které ve své podstatě mohou tvořit větší sumu, než byl úvěr původní samotný. Pokud by spotřebitel dále neměl na splácení úvěru, zpravidla proto, že je v sociální síti, žije na sociálních dávkách, české zákony, české právo umožňuje exekuovat i část sociálních dávek. Je to tedy optimální situace pro úvěrovou společnost, protože klient nikdy nebude ze sociálních dávek splácet úvěr samotný, bude platit pouze sankční úroky a různá penále, případně úroky samotné, a nezbude mu na splácení úvěru jako takového. Bohužel už vznikl oficiální termín, jak se tento člověk označuje, jakožto trvale udržitelný klient. Můžeme si říci, že vy mu půjčíte deset tisíc, budete mu sice exekuovat jen 1000 nebo 1500 měsíčně, což vám nepřijde jako velká suma, ale vy mu tuto částku budete exekuovat do konce života.


Existují nějaké poradny pro zadlužené lidi, kam by se přišli poradit, jak tedy situaci řešit?

V první řadě by tu měl být odbor sociální péče, na každém městském úřadu funguje tento odbor, a tam by pracovnice měly poradit, co dělat v takovéto situaci. Na druhou stranu, máme tu i neziskové organizace, jako jsme my, dále Poradna při finanční tísni nebo občanské sdružení SPES.

Reklama