Lidé bez domova jsou lidé jako my. Mají své sny, své vzpomínky, přání, touhy, obavy i strachy. Mají svůj vnitřní svět, který často až osudově ovlivňuje jejich směřování a který zároveň v mnoha případech může znamenat i jistou formu úniku z neúnosné reality. Tak si téma svého nového dokumentu Spi sladce definovala jeho režisérka Marika Pecháčková. Diváci ČT2 film uvidí ve čtvrtek 5. ledna ve 22.45 hod.

„V životních příbězích lidí bez domova často hraje roli úmrtí partnerů, rozvod nebo práce ve firmě, která neplatí. Někteří se dostali na ulici v Praze tak, že nejdříve odjeli pracovat do zahraničí, kde ale slíbené místo nedostali. Chceme, aby se lidé dozvěděli, jak je možné a snadné se dostat na ulici a jak těžké je naopak dostat se zase zpátky do společnosti,“ říká ředitel Centra sociálních služeb Praha Tomáš Ján, který s námětem dokumentu oslovil Českou televizi.

spi sladce

„Nabídku natočit dokumentární film na podporu rozpouštění předsudků o bezdomovcích jsem přivítal, protože je potřebné využít každé příležitosti, jak lépe pochopit světy, které jsou za hranicí vlastního komfortu,“uvádí kreativní producent Michal Reitler a dodává: „Pro spolupráci jsem společně s Matějem Podzimkem oslovil režisérku Mariku Pecháčkovou a dal jí svobodný prostor, tak jak jsem jej i já dostal od Centra sociálních služeb Praha, které celý záměr iniciovalo.“

Na začátku byl záměr proniknout do kolektivního nevědomí bezdomovců skrze jejich noční sny a najít tam něco jako definici bezdomovectví zevnitř, novou perspektivu, která rozpije mnohé předsudky. S empatií, ale zároveň bez falešného sentimentu zachycuje dokumentaristka Marika Pecháčková sny lidí, pohybujících se na samém okraji naší společnosti. Výsledkem této cesty „do hlubin duše bezdomovce“ je originální a silný příběh, balancující na rozhraní poetiky a syrové reality, příběh, který rozhodně nenechá diváka v netečnosti a donutí jej k zamyšlení nejen nad problematikou lidí bez domova, ale i nad životními hodnotami jako takovými. „Ve filmu tak kloužeme na hraně důvěryhodnosti, fantazie a dělicí čáry mezi tím, kdo jsou oni a kdo jsme my. Projektujeme duše do našich hlav a naopak. Film je nakonec o touze po rodině, po vztazích a po lásce. Touze nejen jejich, ale i naší,“ říká režisérka Marika Pecháčková.

Reklama