„Dobrou noc, miláčku, a krásné sny,“ přikryla ho něžně peřinou a políbila. Milovala jeho vůni, jeho horký dech... Než zavřela dveře ložnice, dlouze se mu zahleděla do očí, ve kterých se odrážela láska a věrnost. „Dobrou noc, Azore...,“ zašeptala a zhasla světlo.

 

Ne, nebojte se, nemyslím to vážně a ani to není úryvek z nějaké laciné knihy. Jen mě tak napadlo, že začít dnešní článek o zvířatech v posteli s nadsázkou sklouzne hned v úvodu do kolejí s nadpisem Vážné téma? NE!

 

I když na druhou stranu, jak tak o tom přemýšlím... Pro někoho z nás takový spící pes nebo spící kočka v teple našich peřin může problémem být.

 

Kdysi jsem četla zajímavý příběh: Manželé si pořídili štěňátko, kočku a po nějaké době ještě druhé štěňátko (aby tomu prvnímu prý nebylo smutno). Byli to skuteční (neskuteční) milovníci zvířat, takže nějaké hranice mezi člověkem a zvířetem házeli daleko za hlavu. Zvířata s nimi jedla u stolu (kočka na stole), sedačka v obýváku jim byla plně k dispozici a pochopitelně pokud se ta malá ZOO rozhodla jít spát, pak jedině do postele k páníčkům.

Pokojný život „rodiny“ narušil až vrtoch jejich prvního psa. Došel totiž k závěru, že sexuální hrátky páníčků mu lezou na nervy tak silně, že tomu udělá razantní přítrž. Ve chvíli, kdy se zdálo, že k vášnivému sexu zbývá už jen krůček, dal se jejich čtyřnohý přítel do akce.

Začal trhat peřiny, skákat na páníčky, štěkat, hrabat po nich packou... Druhý pes nezůstal pochopitelně pozadu a přidal se ke svému „bráškovi“.

Situaci nakonec vyřešili manželé tak, že když chtěli souložit, zavírali se do koupelny. To prý bylo jediné místo, kde si vychutnali celý akt bez rušivého elementu s názvem pes ...

 

Zvířata v posteli, téma, kde nějaká hromadná souhra názorů asi není možná. Někdo řekne „a proč ne?“, jiný jen nevěřícně zakroutí hlavou.

 

A ani naše čtenářky nemají na věc stejný názor:

 

Fiona: Jako malá jsem si někdy nechávala otevřený dveře, aby za mnou některé ze zvířátek mohlo do postele. Ale s kočkou jsem se moc nevyspala, celou noc ležela a vrněla mi za krkem, a když jsem se otočila, spadla, a znova si na mě vylezla a zase vrněla. Vůbec jsem se nevyspala, ale její přítomnost stála za to!

 

Lentilka:  Nemám zvířecího miláčka, a i kdybych měla, tak bych s ním nespala. Nemám ani ráda, pokud zvířecí miláčci bydlí s lidmi v domě.

 

Eva_Fl: FUJ! Spát se zvířetem v posteli... Zrovna dnes ráno jsem byla u takových staroušků opravit PC, je jim možná už okolo 90 let, bydlí v neskutečném luxusu, ale ten bordel si nikdo neumí představit. Mají štěně... VŠUDE psí výkaly, chlupy, moč a šílenej smrad... Ten pes s nimi zjevně spává....

 

Minda: Mí miláčci se mnou spí ... a jelikož denně uklízím, máme všude čisto.

 

ramida:  Náš pes může do postele, jen když je bouřka, protože se strašně bojí. Jinak to na začátku zkoušel (je z útulku), ale rychle pochopil, že ne. Občas si tam vlezl, když jsme nebyli doma (vytlačené místečko na dece), ale teď snad už ani to. Má několik oblíbených míst v bytě, mezi kterými putuje.

 

Pes nebo kočka jsou zvířata u nás běžná. Chová je každý druhý člověk, a pokud s nimi chce spát, je to čistě jeho rozhodnutí, jeho vůle.

Ale představte si situaci, kdy místo vás bude v posteli usínat opice!

 

Pětatřicetiletá Claudia musela opustit manželské lože kvůli opici. Žárlivé zvíře totiž nemohlo ustát, jak se jeho páníček dělí o postel se svojí manželkou, a tak se rozhodlo jednat. Buď já nebo bude boj! Pole nakonec vyklidila žena. Jakmile se totiž k posteli přiblíží, opice začne tak vyvádět, že by mohla přijít o vlasy.

Jediné, co prý ženě zbývá, pokud se nechce opice zbavit, je spaní v pokoji pro hosty.

Nepomáhá prý ani zamykání zvířete ve vedlejším pokoji.

Zdroj: Novinky.cz

 

Tak myslím, že opice v posteli a manželka v pokoji pro hosty je už vážně hodně velký extrém, proti kterému je můj úvod „Miláček Azor“  jen lehkým, naprosto neškodným odvarem :o).

 

A na otázku Zvíře do postele ano, či ne? si odpovězte každý sám. Je to totiž jen vaše volba, vaše rozhodnutí a vaše zvířátko.

Reklama