Krásné odpoledne přeji.

Nejsem zdatná v nějakých nápadech, abych někoho napálila, ale vzpomněla jsem si, jak jsem napálila manžela a kamarády.

Při houbové sezoně nás jezdí celá parta. Od dětství ráda sbírám houby a taky, když není zrovna pravá houbařská sezona, vždy alespoň něco najdu. Občas kamarádi říkají, že je snad ze země tahám očima.

Je to již více let, houby opravdu najít nebylo lehké, nerostly. Při náhodném setkání v průběhu hledání, neustálé nářky, nic nemám, mám dvě, nebo hláška, ještě jednu a budu mít první, jsem již sama věděla, že košík nenaplním. Ale co, přece nevyjdu z lesa s prázdným košíkem, to tedy ne. Proběhl mi hlavou nápad, který jsem ihned zrealizovala.

Koukám, okolo nikde nikdo, vyndala jsem z košíku nepatrný úlovek a dala do košíku šišky, navrch naaranžovala houby. Košík byl plný a již jsem se těšila, až přijdu k autu, jak budou koukat. Koukali a divili se s hláškou, no jo, to by nebyla ona, vždy má štěstí, najde víc, než my.

Dusila jsem se smíchy a měla radost, že tomu věří. Po návratu domů - manžel se těšil nejen na smaženici, ale na houbové řízky. Začal vyndávat moje houby a při pohledu na šišky ho chuť přešla i na smaženici, kterou jsem stejně ještě musela nastavit větším počtem vajec.

Od této příhody, kdykoliv jedeme na houby, říká, ne, my jedeme na šišky.

Zdraví Věrulinka


Děkujeme za pěkný příspěvek :).

redakce@zena-in.cz

Reklama