Reklama

Mezi nejčastější „bolístky“ všech maminek patří nedostatek odpočinku. Ve chvíli, kdy se jim narodí jejich robátko, mohou se na několik dalších měsíců rozloučit s nepřerušovaným a posilujícím spánkem.

Vzpomínám si, jak jsem se ve dvě hodiny ráno vysíleně komíhala po bytě, krmila, přebalovala a chovala svou dcerku, které bylo úplně jedno, že mi již po několikáté za jednu noc přerušila mé sladké sny. Pravda, do skutečně sladkých snů jsem měla hodně daleko. V okamžiku, kdy mi bylo dopřáno zavřít oči a odebrat se do „dimenze Alfa“, jsem upadala spíš do bezvědomí, ze kterého mne dokázala probrat právě jen moje holčička.

Během několika týdnů jsem se smířila s tím, že se již nikdy v životě normálně nevyspím a odevzdaně jsem v noci zpívala své dcerunce ukolébavky.

Touto fází naprosté ignorace dne a noci prochází každý novorozenec. Nedělá to naschvál, ani pro jakési zvrácené vlastní potěšení. Kdepak. Pouze se učí vyrovnávat se změnami, které v jeho krátkém životě nastaly.

Dokud je miminko v bezpečí maminčina bříška, má na práci v podstatě jen jednu věc – spánek. Děťátko v děloze převážnou dobu opravdu sladce prospí, konejšivě kolébáno v plodové vodě.

Po příchodu na svět si tento „spací návyk“ přinese s sebou a v prvních týdnech života prospí přibližně šestnáct až dvacet hodin denně. Budí se přibližně každé tři až čtyři hodiny pouze na jídlo - a to i v noci.

V době bdění se kromě krmení zajímá i o jiné věci, Pozoruje okolí, matčinu tvář apod. Tuto pozornost však udrží maximálně tři až pět minut, neboť se brzy unaví a pak začíná být podrážděné a unavené. Často pláče, i když mu nic nechybí, a snaží se opět usnout.

Pokud je vaše miminko každý večer zvýšeně plačtivé a nevrlé, může to znamenat, že se nemůže uklidnit a tak zvaně „zabrat“. Zkuste ho vzít do tmavší, tiché místnosti a tiše mu broukejte ukolébavky, aby se mohlo zklidnit.

Od konce prvního měsíce se miminko postupně vymaňuje ze svého spánkového království a doba bdění se zvyšuje až na půl hodiny. Zároveň se prodlužuje doba spánku v noci, kdy je děťátko schopno v kuse spát více než tři, nebo čtyři hodiny.

Malý človíček se totiž po narození řídí vlastním rytmem. Jí, když má hlad, a spí ve chvíli, kdy se mu spát chce. Střídání dne a noci nebere příliš na vědomí.

Až přibližně kolem čtvrtého měsíce se jeho rytmus začíná přizpůsobovat a podřídí se pravidelnému střídání dne a noci. Tomu mohou napomoci i rodiče tím, že pokud budou ukládat své dítě ke spánku ve dne, dají ho do světlejší místnosti, zatímco po setmění se budou snažit v pokoji, ve kterém miminko spí, nerozsvěcovat.

Na závěr bych měla pro všechny nevyspalé a vyčerpané maminky jednu povzbuzující zprávu. Nebojte se, i vám jednou nastane doba, kdy prospíte celou noc, a žádný malý narušitel nebude vstupovat do vaší říše snů.

Zdroj: Spánek malých dětí

Autor: Isabelle Gravillon