Cestování

Spanilá jízda ve vozíku

O prázdninách nebo na dovolených jsem vyzkoušela různé dopravní i nedopravní prostředky. Nejkrásnější vzpomínku mám na spanilou jízdu ve vozíku v Předmostské cihelně.

To jsem byla jako obvykle na prázdninách u babičky a s partou děcek v teplácích s vytlačenými koleny jsme plánovali „návštěvní den". Byla neděle, a tudíž obchůzka zahrad byla velmi nebezpečná, protože jejich majitelé právě dozjišťovali vzniklé škody po nájezdu kobylek a sarančat.

Jak jsme se tak toulali, přišli jsme už dost znuděni k cihelně. Přelezli jsme opatrně plot a dívali se, jestli není někde schovaný hlídač. Měl otevřené dveře od šopy, zřejmě trávil dobrý oběd. Vedle násypníků byla odstavena souprava vagónků, ale bez mašinky. Ta byla naštěstí schována.

Potichoučku jsme se plížili kolem šopy hlídače, našlapovali jak indiáni a už jsme byli u vagónků. My mladší jsme po poradě vlezli do korbiček. Začínala mi naskakovat husí kůže, protože korbičky byly k rámu vagónku přichyceny na dvou čepech pro snadné vysypávání hlíny. Ti starší a silnější kluci se opřeli do soupravy a roztlačili ji. Když se souprava dost rozjela, kluci naskočili do posledních vagónků. To už jsme nabírali rychlost a zrychlení bylo čím dál tím větší. Závratnou rychlostí, alespoň tak mi to utkvělo v paměti, jsme se řítili do těžící jámy. Jak byly kolejnice spojené, vozíček poskočil, my v něm, a pokud jsme nedávali pozor, řízli jsme se do hlavy.

Když jsme byli dost rozjetí, rámus probudil hlídače. Ale než se staroušek vyhrabal, my jsme byli v první zatáčce. Tlačili jsme se na protilehlou stěnu vagónku, aby se s námi nepřevrátil. Tak jsme se dostali asi do třetí zatáčky a začali dávat pozor, kdy se ozve hvízdnutí našeho vedoucího". Ten hvizd znamenal okamžité vyskočení z vozíku, protože konec dráhy byl val s nárazníky. Na poslední chvíli jsme vyskákali a souprava pořádně řízla do valu. Vozíčky vykolejily a řev hlídače, který běžel po kolejnicích, nás okamžitě vyprovokoval ke startu ven z jámy. Hlína se v mnohých místech uvážela, ale stihli jsme vyběhnout. Jak jsme spěchali" přes plot, zůstala na něm památka z tepláků.

Že jsme udělali škodu, mohli se zabít či zmrzačit, o tom jsme nepřemýšleli.

Na druhý den v pondělí místní rozhlas hlásil, že v cihelně... Babička okamžitě zareagovala a začala nás zpovídat. Stáli jsme před ní jako hříšníci, hlavy sklopené, ale jak sama odhadla, už jsme byli myšlenkami zase u nějakého průšvihu, který vycházel jako slunce.

Divím se babičce, že s námi měla trpělivost, protože dva kluci a holka jí dávali pořádně zabrat.

Krásný den přeje
arjev


Děkujeme za pěkný příspěvek :). To musela být hodně divoká jízda :).

redakce@zena-in.cz

   
28.06.2007 - Zahraničí - autor: Ivana Kuglerová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme