Při narození potomka se rodiče obvykle dělí do dvou skupin – ta první se snaží dítě naučit spát o samotě ihned po narození, jiní s nimi sdílejí ložnici i několik let. Důvodů, proč spát s dětmi i proč s nimi nespat, je mnoho; někteří rodiče také řeší praktickou stránku věci – zkrátka mají malý byt a pro dětský pokojíček již není místo. Z průzkumu pro ČMSS vyplývá, že o větším bytu kvůli dětem uvažuje až 30 % rodin. Jak by ale tuto situaci měli řešit rodiče, kteří daný problém nemají a pouze tápou v tom, která varianta je pro dítě vhodnější?

bejb

Každé dítě a každý vztah dítěte s rodičem má své vlastní načasování toho, kdy se dítě odděluje od rodičů. Hodně záleží na povaze dítěte i rodiče a na jejich osobních potřebách. Dětská psycholožka Mgr. Alena Vávrová rodičům doporučuje: „Je dobré, aby dítě mělo možnost spát u rodičů tak dlouho, jak dlouho to potřebuje. Zároveň, a to je velmi důležité, je však třeba brát ohledy na to, jak dlouho to ještě vyhovuje samotným rodičům. A to myslím oběma. Dítě v ložnici může za nějakou dobu vstupovat do komfortu obou rodičů a do jejich vztahu, intimity. Pokud je to pro rodinu komfortní a spát spolu potřebují, doporučuji raději rozšířit postel, přidat matraci, aby mohli spát rodiče spolu vedle sebe a u nich děti. Jinak se často děje to, že děti vytlačí tatínka do obýváku a rodiče se začnou partnersky vzdalovat. A to dětem ve výsledku rozhodně neprospěje.”

Těsná blízkost rodiče v noci se velmi doporučuje zejména v prvním roce života, nejlépe v prvních dvou letech. Dítě v té době ještě není bytostí plně oddělenou od matky a snadno upadá do úzkosti ze separace. Tma a noc navíc tuto úzkost a pocit opuštění umocňují. Někdy se děti dokonce bojí tak moc, že nejsou schopné ani plakat. A jediné, co je uklidní, je blízkost těla a známá vůně maminky, rodičů, která jim dá zprávu, že jsou v bezpečí a že je vše v pořádku.

bejb

Po období vzdoru dítěte během třetího roku věku se většinou děti výrazněji osamostatňují a chtějí mít svůj vlastní prostor. A právě toho je dobré využít k utváření samostatného prostoru, a to včetně vlastní postele, skříně, stolu, prostoru, kde může mít dítě vlastní vývojově danou motivaci usínat. Postupně by se mělo učit usínat ve své posteli, a to vždy s pomocí rodičů. Zároveň je velmi důležité, aby mohlo kdykoliv, bez ohledu na to, kolik mu je let, přijít za rodiči v noci a načerpat klid a bezpečí z jejich fyzické přítomnosti. Některé děti chodí za rodiči ještě v osmi letech a je to v pořádku. Jiné už od dvou let spí v klidu samy celou noc ve své postýlce. Je nesmírně důležité respektovat přání a potřeby dětí a vnímat i potřeby a přání rodičů a v jejich propojení pak hledat co nejlepší variantu pro všechny.

Děti by měly mít možnost se na rodiče vždy spolehnout. S postupem věku je však na rodičích, aby dítěti ukázali správnou cestu k tomu, aby zvládlo být dostatečně samostatné, samozřejmě s ohledem na svůj věk. Jiná míra samostatnosti je požadována po předškolákovi, po školákovi i po mladém dospělém. S ohledem na budoucnost a samostatnost svých dětí by rodiče neměli zapomínat ani na včasné založení stavebního spoření. Tomáš Kofroň, tiskový mluvčí ČMSS, radí: „Rodičům vždy doporučujeme založit svým dětem stavební spoření co nejdříve. Pro rodiče se většinou nejedná o příliš vysoké měsíční splátky, pro dítě to však jednoho dne může být velká pomoc – ve chvíli, kdy si začne zařizovat vlastní domácnost. Právě naše stavební spoření přináší zhodnocení 3,2 % – a to je mezi bezpečnými způsoby spoření nejvíce. Jiné druhy spoření, například spořicí účty nebo termínované vklady, neporážejí inflaci, a rodiče, potažmo jejich děti tak a o své peníze přicházejí.“

Reklama