Bulvár

Spala v hořícím autobusu

Když jsem před 16 lety konečně odmaturovala, našla jsem svoje první zaměstnání asi 5 minut od místa bydliště. To byla parádička. Zatímco ostatní pochodovali pěšky nebo vozmo, já vstala 40 minut před začátkem pracovní doby, sešoupla z kopce a byla v práci.

Máte-li špatnou náladu, určitě si přečtěte následující příspěvek, který vás zaručeně pobaví. O své veselé příhody z cestování se s námi tentokrát podělila čtenářka s nickem Karinečka a my jí za ně děkujeme

Takhle to bylo pár měsíců, pak jsem poznala svého budoucího manžela a frnkla za ním 60 km daleko. Co teď?Práce v místě nového bydliště žádná, konec legrace, budu muset dojíždět. Skončilo pozdní vstávání, místo ve čtvrt na sedm jsem najednou vstávala o půl čtvrté ráno. Hrůza. Po dvanáctihodinové službě jsem doslova padala na hubu, domů přijížděla až někdy o půl desáté večer.

Po nějaké době jsem se naučila každou volnou chvilku v autobusu nebo ve vlaku prospat. Bylo to moc fajn, protože jsem si aspoň o chvilku prodloužila odpočinek, bohužel to mělo i svoje nevýhody. Když jsem tak pěkně natvrdo usnula v vlaku, budil mě průvodčí, vypadala jsem jak po flámu, blekotala nesmysly, hlavně když jsem jezdila po noční.

To jsem končila v práci o půl sedmé ráno, ale domů dojela až v jedenáct. Po jedné takové vydařené službě jsem tvrdě usnula v autobuse. Pokud byla možnost, raději jsem sedávala u okýnka, mělo to velkou výhodu. Opřela jsem si hlavu a chrupkala. Jenže tehdy místa u okýnka byla obsazená, já seděla do uličky a to bylo zlé. Jak jsem tak byla zvyklá, že zarachotil motor a já spala jako Šípková Růženka, tak jsem pěkně téměř v půlce cesty v hlubokém spánku v nějaké zatáčce zaplula mezi sedačky na zem a tam pokračovala v milosrdném spánku. Chvilku mi to asi vydrželo, protože mě vzbudil velký smích /komu se asi tak smáli,že?/, kdyby to šlo, tak bych nejraději vystoupila, jenže smůla. Domů ještě daleko. Tak jsem se hrdě posbírala z podlahy onoho autobusu, vrátila se zpátky na místo a až domů oko nezamhouřila. Štěstí bylo, že v té uličce měl nějaký tramp položený batoh, protože jsem tak zapadla aspoň do měkkého a nerozbila si šišku.

Jednou se mi také podařilo zaspat hořící autobus. Všichni venku hopsali a hasili hořící motor a já pochrupávala, jen se mi zdálo, že cítím nějaký smrádek, jenže se mi to smíchalo ze snem. V tom snu jsem byla hasičkou, hasila velký požár a tam to přece smrdí. Vzbudila jsem se, až bylo uhašeno.

Časy, kdy jsem stopovala, abych se dostala do práce, jsou naštěstí taky dávno pryč. Jednou mi zastavil chlápek, půl cesty vedl divný řeči a pak z něj vylezlo, že je to kriminalista a takhle odstrašuje ženský, co jezdí stopem. Povedlo se. Už jsem stopem nikdy nejela.

Takových zážitků z cest do práce a z práce mám spoustu. Dnes už dojíždím jenom 15 km opačným směrem a v autobuse ani nestihnu usnout. Škoda, bývala to docela sranda. I když tady se taky nenudím.

Jednoho krásného zimního rána jsme tak s kolegyní, jedouc autem do práce, předjížděly dodávku. Kolegyně brblala, že ten v té dodávce jezdí jako ženská a než jsme se nadály, dostala smyk, "naprcala" dodávku, odřela chudáka strom a bylo dojeto. Další taková kolegyně řidička mi chtěla ukázat na obloze mráček nějakého tvaru, šup a byly jsme v poli.

Jednou jsem taky jako velká sportovkyně jela do práce kolmo. Vím, že 15 km není taková dálka, ale my to tady máme samý kopeček nahoru a dolů, silnice třetí třídy taky žádná kvalita. Dojela jsem do práce splavená jako kobyla, na zádech propocené kolo velikosti Brněnské přehrady, rudá, v obličeji výraz štvané zvěře a při představě, že to samé budu absolvovat ráno znovu, no bylo mi celou noční špatně. Sice jsem to zvládla, ale zůstalo u jediného pokusu. Radši  volím pohodlnější způsob přepravy. Když už musím do práce dojíždět, radši si zadek povezu, než bych se dřela.

Karinečka

Milá Karinečku, zrovna včera jsem byla svědkem, jak se do uličky v autobusu skulilo dítě. Ale narozdíl od vaší příhody to moc velká švanda nebyla.

Co vy milé ženy-in, nepřispějete také nějakou historkou na dnešní cestovatelské téma? Vzpomeňte si a pošlete nám svůj veselý nebo dojemný zážitek na adresu:

redakce@zena-in.cz

Další písmenka do soutěže:

Stát č.1: O

Stát č.2: E

Stát č. 3: A

Stát č. 4: O

Stát č. 5: K

   
16.02.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    Spát na zemi a spinkat je pořád ještě lepší, než se opřít o cizího pána a proslinit mu svrchníkSml54

    superkarma: 0 16.02.2010, 11:37:02
  2. [3] dadma [*]

    Manžel na rozdíl odemne dojížděl do práce celý život.Nyní jezdí autem ,autobusy jim zrušili.Ale také se nám stalo, že jsme na ranní směnu směnu 3x zaspali a manžel musel na stop.Chlapi už v práci z toho měli srandu.Nakreslili plakát jak spíme spolu v posteli.A nebo když jel k rodičům, tak samozřejmě ve vlaku usnul a skoro pokaždé přejel.

    superkarma: 0 16.02.2010, 10:23:44
  3. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Tedy musíš mít tvrdý spánek, když tě nevzbudil ano hořící autobus Sml15

    superkarma: 0 16.02.2010, 10:23:17
  4. avatar
    [1] enka1 [*]

    Mně vždycky padla hlava nějak dozadu a budila jsem sebe i ostatní chrápáním.

    superkarma: 0 16.02.2010, 10:15:36

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme