Magie

Spala jsem čtyři dny v lese. Měl mě rád a pomohl mi!

Za zajímavým tipem na příběh, který by vás mohl zajímat, jsem se rozjela do Davle. Jala jsem se hledat ženu, která ve svých třinácti letech po té, co se ztratila, strávila čtyři dny sama v lese. Dodnes se netají tím, že les ji měl rád, že ji přijal a chránil…

Našla jsem ji v malém domečku na okraji městečka. Dnes již dospělá paní Jitka je baculatá paní nesmírně pohostinná a pohodová. Kolem stavení poletuje asi sedm dětí.

m„To jsou všechny vaše?“

„Ne ne, ty jsou ještě i od sousedů. Moje jsou ty blonďaté,“ vysvětluje.

Dostala jsem kávu, kterou jsme si daly za zahrádce, a já se zaposlouchala do příběhu, který jsem pro vás teď přivezla.

Na samotném faktu, že se před lety tahle paní ztratila v lese a čtyři dny tam vlastně bydlela, by nebylo nic tak zvláštního.

Vedle toho, že bloudit čtyři dny po lese by bylo hodně i na dospělého.

Co je tou zvláštností, je, že paní je dodnes přesvědčena, že les se k ní „zachoval“ hezky, že ji přijal a že ji chránil i zachránil.

Má pro to mnoho vysvětlení.


„Tak jako každé léto jsme tehdy jezdili s rodiči do Beskyd na týden, nebo někdy i čtrnáct dnů. Strýc nám půjčoval pro ten účel celé stavení.

Byla to roubená, krásná chalupa na okraji lesa a vlastně i na samotě.

S mladším bráchou jsme hned ráno vyráželi do lesa, kde jsme si hráli nebo sbírali houby a podobně. Prakticky o nás rodiče nevěděli do oběda a po obědě do večeře.

Hráli jsem si i ten den.

Všimla jsem si v křoví něčeho malého a běželi jsme tam. Byl to malý králíček. Tehdy jsem nestihla bráškovi říct, aby na něj nasahal, jak mi vysvětlovala maminka, že by ho  samička už možná nevzala. On si ho vzal a choval ho.

Také jsme v dálce zahlédli králičí maminku.

Obrátila se a utíkala pryč. V přesvědčení, že jí malého králíčka donesu, že se snad ustrne a vezme ho zpátky, jsem ho popadla, řekla bráchovi, ať tam počká, a běžela za ní.

Vůbec netuším, jak dlouho jsem běžela.

Králičici jsem nenašla a cestu zpátky ne.

Tehdy jsem vůbec ještě nezmatkovala a snažila se cestu hledat. K večeru jsem už začala být strašně nervózní.

Bála jsem se.

Začalo se stmívat. Sedla jsem si pod strom a brečela.

k

Najednou byly všechny zvuky silnější. Strašidelné. Vnímala jsem intenzivněji i vůně.

Možná jsem byla trochu v psychickém tlaku, ale to, co se začalo dít potom, a trvalo celé čtyři dny, není podle mého důsledek nějakého stavu „mimo“.

Seděla jsem pod tím stromem a brečela, že umřu, že už se odsud nedostanu a prostě mě najdou jako kostru,  když ten strom začal tak nějak jinak šumět.

Přestala jsem a koukala nahoru.

Pocítila jsem silný dojem, že to není jen obyčejný strom, že se na mě dívá, že jako by větvemi dělá stejný pohyb jako táta, když příjíždí a já k němu běžím.

Měla jsem pocit něčeho velikého, jakoby otcovského a mocného.

Seděla jsem tam, tiskla k sobě toho králíčka a prosila strom a celý les, aby mě nenechaly umřít.

Jo, to jsem dělala.

Najednou koukám a kousek ode mě sedí králík.

Napadlo mě, jestli to není ta maminka toho králíčka.

Vzala jsem mládě a odnesla ho kousek od ní do křoví. Ona šla za ním. Neutekla, prostě tam byla. Ještě během noci jsem se tam šla podívat.

Mluvila jsem na ni. Nebála se.

m

Ráno jsem se probudila pod mým ochranitelským stromem hlady. Kéž bych našla nějaké alespoň maliny nebo houby nebo cokoli, říkala jsem si.

Vydala jsem se zase hledat cestu zpátky. Jestli třeba dneska nebudu mít víc štěstí.

Už po pár krocích jsem narazila nejen na maliny, ale také na ostružiny. Hodně jsem jich snědla a pokračovala.

Až do večera jsem bloudila.

Navečer jsem si sedla k jinému stromu, který jsem o ochranu požádala už automaticky. „Zareagoval“ stejně jako předešlý.

Tentokrát jsem už poznala, že jde o dub.

Usnula jsem. Probudil mě pohled, kterým se na mě někdo díval.

Trochu jsem se lekla, ale ne zas tak moc. Byla to srna.

Řekla jsem jí ahoj a představila se.

Tu noc jsem jí vyhučela díru do hlavy. Vyprávěla jsem jí všechno, co mě potkalo, a ještě mnohem víc. Byla to moje kamarádka. Byla jsem ráda, že neutekla. Usnula jsem znova.

Probudila jsem se a ona – později jsem ji pojmenovala Lenka – byla kousek ode mě.

s

A tady se začalo dít to, co mě dodnes nejde do hlavy.

Lenka nejen že se mě vůbec nebála, později jsem na ni bez problémů sahala, ale chvílemi jsem chodila já za ní, pak ona za mnou.

Ukazovala mi, vodila mě,  kde rostou maliny, kde ostružiny, našla mi lán borůvek, a dokonce jabloň.

Takhle se nechovala jenom Lenka.

Nebáli se mě ani ptáci, když jsem seděla a odpočívala. Byli kousíček ode mě, já na ně mluvila a oni naslouchali. Nikdy by mě to nenapadalo takhle se na přírodu dívat. Vnímat, komunikovat.

Došlo mi, že jsem na les odkázaná a že on mě přijal. Já to tak vnímala tehdy a nikdo mi to nevymluví ani po dvaceti letech.

No a jak jsem se vlastně dostala zpátky?

Díky liškám.

Čtvrtý den jsme s Lenkou narazily na dvě lišky. Nebály se a poskakovaly kolem nás, zatímco já se snažila pozřít bukvici.

Najednou se otočily a upřeně se dívaly napřed na Lenku a pak i na mě. Pak se otočily zády a někam ne moc rychle běžely.

Lenka se podívala na mě a šla jejich směrem.

Šla jsem za ní.

Já nevím, jak dlouho jsme šli, ale dodnes trvám na tom, že mě prakticky po čtyřech dnech z toho lesa vyvedla sama zvířata.

v

Stála jsem u nějaké vesnice. Ohlédla jsem se a Lenka se na mě dívala. Jen chvilku. Pak se obrátila a zmizela v lese.

Logicky jsem zaťukala na první dveře a dál to nemusím vyprávět.

Byla jsem 25 kilometrů od místa, odkud jsem s bráchou odešla.


Hezké, že?

Nakonec, co my víme o přírodě, o lese i o tom, jak se zvěř zachová k dítěti, když ji neohrozí. Co my víme o věcech, které nejsme schopni pochopit a zpracovat.

A říct, že to není pravda, na to bych byla velmi opatrná.

   
30.04.2010 - Záhady současnosti - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. [23] kabalenka [*]

    trochu mě překvapuje, že ji nehledala policie, jak to vždycky bývá, když se ztratí dítě. Jak mohl být ten les velký, že ji tam nenašli?

    superkarma: 0 14.05.2010, 15:45:19
  2. avatar
    [22] Hanice [*]

    Krásný příběh, věřím tomu Sml16!

    superkarma: 0 04.05.2010, 13:31:00
  3. avatar
    [21] dajdada [*]

    no..... sice je to dojemný, ale rodiče by teda zasloužili. Nechat děcka bez dozoru, akort u lesa, brrrrr.................

    superkarma: 0 03.05.2010, 20:35:56
  4. avatar
    [20] ifulinkaa [*]

    Eva_Fl — #17 Když už budeš v Kroměříži,nemáš to daleko do Chropyně,Ječmínek je dosti zajímavý

    superkarma: 0 01.05.2010, 11:06:45
  5. avatar
    [19] Michaela Kudláčková [*]

    Eva_Fl — #17 Já s ní začnu!!!! :-)

    superkarma: 0 30.04.2010, 13:50:20
  6. avatar
    [18] *modrá [*]

    O Květušce...

    superkarma: 0 30.04.2010, 12:56:39
  7. avatar
    [17] Eva_CZ [*]

    Michaela Kudláčková — #8 to bude moc prima, jen prosim nezapomen na Kromeriz! Predem dekuji.

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #19
    2. na komentář reaguje ifulinkaa — #20
    superkarma: 0 30.04.2010, 12:45:40
  8. avatar
    [16] koryna [*]

    A nebo to bude zase APRÍL Sml54

    superkarma: 0 30.04.2010, 11:57:55
  9. avatar
    [15] Sapita [*]

    Sml80No, dejme tomu. Ale 4 dny ji nikdo nehledal? To by ji asi našli, ne?Sml80

    superkarma: 0 30.04.2010, 10:41:55
  10. avatar
    [14] Rybulka [*]

    jastura — #13 To každopádně, ale paní na fotce mi tak nepřijde a i kdyby, nenapsala bych to takSml33

    superkarma: 0 30.04.2010, 10:35:30
  11. [13] jastura [*]

    Rybulka — #12 on bude, v porovnání s Míšou, asi leckdo baculatýSml32

    1. na komentář reaguje Rybulka — #14
    superkarma: 0 30.04.2010, 10:32:41
  12. avatar
    [12] Rybulka [*]

    Krásnej příběh... Věřím mu.

    Akorát by mě naštvalo, kdyby o mně někdo napsal "baculatá paní"Sml52

    1. na komentář reaguje jastura — #13
    superkarma: 0 30.04.2010, 09:29:28
  13. avatar
    [11] mishka76 [*]

    zvláštní, ale proč ne, bylo to nejspíš ve stavu změněného vědomí Sml80

    superkarma: 0 30.04.2010, 08:47:42
  14. avatar
    [10] ifulinkaa [*]

    ještě chvíli a předčíme i Němcovou s Erbenem. 

    přežila,a měla u toho hezké příjemné pocity

    superkarma: 0 30.04.2010, 08:38:34
  15. avatar
    [9] koryna [*]

    Moc pěkné,já tomu věřim Sml22

    superkarma: 0 30.04.2010, 08:38:08
  16. avatar
    [8] Michaela Kudláčková [*]

    Kimmy — #6 Děkuji, já už se dlouho chystám udělat seriál článků o pověstech s měst. Tedy ne, jen z Prahy. Sml67

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #17
    superkarma: 0 30.04.2010, 08:32:33
  17. [7] Anai [*]

    Moc zajímavé, já bych tomu i věřila, proč vlastně ne?

    superkarma: 0 30.04.2010, 08:07:32
  18. avatar
    [6] Kimmy [*]

    Inac ma len tak mimochodom napadlo (ako tip pre pani autorku), v knihe "Pražské pověsti", od autora Václav Cibula (vydane v roku 1972 nakladatelstvom Orbis Praha), je zaujmavy pribeh "O nešťastné jeptišce". Mozno by ste sa na to mohli pozriet, je to celkom pekny pribeh...

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #8
    superkarma: 0 30.04.2010, 07:01:22
  19. avatar
    [5] Kimmy [*]

    To je moc pekne... kiez by aj mne tak priroda pomohla najst mojho strateneho kocurika (teda vlastne on patri mojmu kamaratovi, ale predtym nez sa stratil, sme ho doma dva tyzdne opatrovali, kym bol kamarat prec, potom si prenho prisiel). Inac v Babicke je tiez nejaky taky pribeh o vaznovi, ktory caka na popravu, a odkazuje pozdrav lesu a stromu, pod ktorym prebyval, a divym vranam... Trochu mi to pripomenulo tento pribeh (nie ze by teda pani mala byt vazen, len preto ze pointa je podobna).

    superkarma: 0 30.04.2010, 06:50:21
  20. avatar
    [4] Modroocko [*]

    Ale jo, ja jsem schopna to pochopit a zpracovat. Zvirata uz ji proste mely plny zuby, uz to nemohly poslouchat, tak ji radsi z lesa vyvedly Sml32

    superkarma: 0 30.04.2010, 04:22:48
  21. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    Ta divenka mela moc krasne sny. Ale les JE kouzelnej, to zase jo.

    superkarma: 0 30.04.2010, 03:11:07
  22. avatar
    [2] OlgaMarie [*]

    Asi bych si sedla také pod strom a bulila.

    superkarma: -1 30.04.2010, 00:51:36
  23. avatar
    [1] peetrax [*]

    Já bych asi chcípla strachem, že už mě nikdo nikdy nenajde a na přírodu, zvířata, bych se nedokázala soustředit. Sml15

    superkarma: -1 30.04.2010, 00:41:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme