Novinky

Soutěž Vzpomínáte už je ukončena

Tento víkend byl zasvěcen vzpomínkám na naše blízké, kteří již nejsou mezi námi. Zavzpomínali jsme společně s vámi, a vymysleli jsme pro vás soutěžní vzpomínkové téma...V 16:00 se dozvíte, které příspěvky získají odměnu

Děkujeme všem čtenářkám, které nám poslaly své příspěvky. Tři nejhezčí odměníme cenou. Pokud jste zvědavá, jestli patříte mezi ně, přijďte v 16:00 na vyhlášení

   
03.11.2014 - Redakční novinky - autor: Veronika Pavlíková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [56] adamcda [*]

    Tak jsem to celé sjela a některé příběhy jsou fakt úsměvné a je fajn si zavzpomínat i z vesela, nejen smutně.

    Ale snad to nedopadne jak minulý týden ohledně vítězného letního fota a redakce vybere opravdu jen ty veselejší,jak bylo napsáno.

    Přeji všem krásný den, u nás je nádherně.

    superkarma: 0 03.11.2014, 12:37:25
  2. [55] lvicem [*]

    Přeji hezký podzimní den, mám také spoustu krásných vzpomínek na moje prarodiče, na jejich lásku, kterou jsem od nich dostávala a na chvíle, kdy jsem byla s nimi ráda. S babičkou ráda vařila, pekla a dědeček v dětství vyprávěl nádherné pohádky. Od babičky mám ještě dodnes teplé pletené svetry a na děděčka moc vzpomínek a zážitků i krásné věci. Měl neskutečně dobrý vkus. Také si vzpomenu, když neměl už babičku jak pekl každý týden buchty a vše bylo s technickou přesností a také jak na Vánoce pekl vánočky a to vynikající. Byl velmi aktivní a musel pořád něco dělat. Prarodiče mi hodně chybí a vzpomínám na ně s úctou a láskou.

    superkarma: 0 03.11.2014, 11:31:23
  3. [54] knihovna [*]

    kurfuka — #48Taky mám vzpomínku houbařskou. Na svího dědečka. Chodily jsme s ním vnučky na houby. A moc nás to nebavilo, protoýe houby nacházel více děda. tak jsme kňouraly. Tak, aby nás to bavilo, tak děda ztrácel čepici a volal na nás: "Kdo najde mou čepici?" A my ji našly a pod ní byla vždycky houba Sml58.

    superkarma: 0 02.11.2014, 20:55:23
  4. avatar
    [53] bokul [*]

    Ve spojitosti s blízkými zesnulými mne nějak nejde psát vtipné historky. Cítím k nim úctu, a i přes to, že jsem s nimi prožila jistě mnoho úsměvných chvili, nedokážu v době dušiček na ně myslet a smát se...

    Mohu snad jen přidat zkušenost s mým 5 letým synem. Zas tak mnoho jsme s ním o smrti nemluvili, ale ví o ní. Zejména díky tomu, že můj táta, jeho dědeček zemřel ještě dříve než se syn narodil. A syn mne poslední dobou několikrát objal a opakovaně se ujisťoval, milým, klidným hlasem, že až jednou všichni umřeme, budeme spolu v nebi a budeme se tam mít krásně.

    Každopádně, co mě ještě od něj dostalo, tak hláška: "až já budu mít miminko, tak vy už budete s tatínkem na hrobečku". (Tak snad se plete...)

    superkarma: 0 02.11.2014, 20:18:14
  5. [52] Rapunzela [*]

    samecka — #27Vůbec to neberu jako nějakou soutěž. Chápu, že když umře dítě nebo je ztráta příliš čerstvá, je těžké vzpomínat s úsměvem. Ale ( snad kromě dítěte) nebudeme jenom truchlit celý zbytek života. Je správné, že nás předkové ve smrti předejdou, a když jsme je měli rádi, vzpomínáme na to, co jsme s nimi zažili dobrého a i na ty veselé příhody raději než na to smutné, i když obojího bylo dost.

    superkarma: 0 02.11.2014, 19:07:32
  6. avatar
    [51] black.bird.third [*]

    Jednoho krásného letního odpoledne se šel praděda podívat na fotbal. Takový ten klasický vesnický. A k tomu nesmělo chybět pivo v kelímku.

    Jak tak praděda popíjel pivo, nevšiml si, že mu v kelímku plave vosa. Napil se, polkl, a vosa ho v krku píchla. Ihned začal kašlat. Můj taťka ho chtěl ihned odvézt na pohotovost: "Dědo, pojď, já tě dovezu do nemocnice, vždyť ti to oteče. Můžeš se udusit."

    Ale praděda nechtěl: "Ale co, vždyť to nic není." A popíjel dál. "Vždyť to chladím..."

    A chladil to ještě asi čtyřmi pivy. Přece nepropásne fotbalový zápas.

    Pradědovi se nic nestalo. Krk mu neotekl a na fotbal se dodíval.

    Dožil se úctyhodného věku. Kdykoli jsme k němu přijeli, měl uvařeno (po smrti prababičky žil sám), nechybělo uzené, kyselé okurky, spousta anekdot a smíchu. Praděda byl prostě "mazák".

    superkarma: 2 02.11.2014, 18:54:42
  7. [50] Rapunzela [*]

    glady — #3To mi připomnělo moji matku, jak přiváděla mého otce k šílenství dotazy typu: A jak poznáš, že nevysílají pořád ten stejný zápas? Nebo jednou při nějakém super napínavém hokeji (nebo fotbalu) se opravdu se zájmem zeptala: A to je hokej, fotbal, nebo box? Tatu tenkrát omejvali.

    superkarma: 0 02.11.2014, 18:53:59
  8. [49] miuka [*]

    Zrovna vzpomínám na tetu, která asi před měsícem zemřela. Někdy po revoluci jsme jeli s rodiči, tetou a jejím synem do Maďarska okolo Balatano v obytné Avii. Byla to jedna z nejlepších dovolených v mém životě. Možná taky proto, že jsem byla malá a že to byl první zahraniční výjezd. No a tehdy letělo sbírání plechovek od piv a limonád. Panejo, to jsme se s bráchou předháněli! V Maďarsku jich bylo. Ale mělo to háček - vybíraly se z košů a popelnic Sml30 Máma nám nadávala, ale nebylo to nic platné. A naše hodná tetička říkala: dětičky moje, pojďte ke mně, já vám pomůžu. A ty koše vybírala s námi. Měli jsme tehdy parádní sbírku plechovek Sml30

    superkarma: 0 02.11.2014, 17:45:35
  9. [48] kurfuka [*]

    Já ráda vzpomínám na svého tátu. Chodívali jsme spolu na hříbky na rudohoří v Jeseníkách. Vždycky jsem šla do lesa před řekou a táta za řekou. Jeden rok šel za mnou a já za ním, takže jsme se potkali u řeky, ale každý na jiném břehu. Táta se jal řeku přebrodit. Nebylo tam zrovna moc vody. Asi u prostřed řeky stoupl na kámen porostlý mechem a začal chytat balanc. Najednou zařval júúúúúúúúúúú a spadl dopředu do vody. Udělal ve vodě vlastně takový klik, kdy pusu měl otevřenou jak kapr a voda z něj stékala. Taška a cigarety mu uplavali. Já hned letěla za ním. Byl mokrý jen zepředu a zezadu suchý. Když jsem vše líčila mamce doma, tak jsme se obě smály. Taťka po chvíli prozradil, že i kulky měl mokré. Sml30

    1. na komentář reaguje knihovna — #54
    superkarma: 0 02.11.2014, 16:36:53
  10. [47] pejves [*]

    Já zavzpomínám na svoji kočičku Marinku, která mi byla blízká a dost jsem k ni přilnula,protože jsem nemohla mít nikdy děti. Už je v kočičím nebi,ale několik veselých historek jsem s ni zažila a jedna byla obzvlášť zábavná. Muž se usmívá ještě dnes. Kdysi šli s jeho kamarádem slavit narozeniny. Pepa je z vedlejší vesnice a tak se dohodli,že pak přespí u nás. Dost to tehdy přehnali a byli hodně opilí. Pepan šel spát do obýváku na gauč a muž byl se mnou v ložnici, kde měla pelíšek i Marinka. Ale neuzavřel dveře a....nad ránem,ještě teda byla tma, se ozval hurónský řev, v momentě byl Pepa u nás v posteli zavrtaný i s hlavou v duchně. Křičel,že máme v obývaku ducha, že mu svítí oči a sleduje ho. Už jsem věděla, která bije a šla pro Marinku,která si šla jen hosta prohlédnout. Pepa ještě v opojném stavu kočku nepoznal a tak jsem ji donesla a řekla mu,že ten duch je ona. Ten se styděl, oblékl se a raději už se vydal domů. Druhý den se mě ptala sousedka,co že se to u nás stalo a kdo to tak řval. Prý už chtěli i volat policii,ale naštěstí Pepa přestal. Bych chtěla vidět ještě výraz policistů, kdybych jim řekla,co se událo. A se sousedkou jsme se této komické situaci od srdce zasmály.

    superkarma: 0 02.11.2014, 16:35:50
  11. [46] ruzka [*]

    Ze všech svých blízkých nejvíce vzpomínám na dědečka,tátu maminky.Byl to obyčejný,ale pro mě naprosto vzácný člověk. Když jsem byla malá,měli jsme doma dva koně. Později je děda musel dát do družstva,které bylo kus za vsí.Každý den pro ně pěšky chodil a pak s nimi celý den pracoval.Večer,když je jel vracet,jsme směli jet na voze s ním,na kozlíku jsme se střídali.Byl to pro mě obrovský zážitek i když se zpět šlapalo do kopce.Napodzim,když se sebraly brambory s námi chodil péct brambory do uschlé natě.Lepší už jsem nikdy nejedla.V létě chodíval děda hrát kuželky do hospody,když jsme za ním přišli,vždycky nám něco koupil,třeba kačení mýdlo nebo pendrek. A trochu té legrace taky bylo.V létě sekali chlapi kosou obilí a já jsem jim nosila v kastrůlcích oběd.Čekala jsem až dědeček oběd sní a najednou vidíme kousek dál jednoho strejdu,jak poskakuje a vyslíká si ty dlouhé plátěné kalhoty.Vběhla mu do nich myš,kterých je v obilí plno a při tom sekání nevěděla kudy kam.Dost jsme se tenkrát nasmáli.Často tyto historky vyprávím vnoučatům,ale už je to pro ně jiný svět.

    superkarma: 0 02.11.2014, 12:32:06
  12. avatar
    [45] Renda123 [*]

    Moc ráda vzpomínám na svého manžela,bohužel zemřel mladý na následky tragické nehody, měli jsme se moc rádi a zažily spoustu pěkných chvilek, ale nejraději vzpomínám na to jak jsme se poznaly ,byla to vlastně náhoda byl na vojně a já měla sraz s jeho kamarádem ale on nemohl tak poslal Tomáše a tak to nějak pěkně začalo a už jsme spolu zůstaly, byla to prostě náhoda a pěkné setkání na to se nedá zapomenout bylo nám spolu moc dobře,nikdy na něj nezapomenu Sml16

    superkarma: 0 02.11.2014, 11:47:03
  13. [44] Vendááá [*]

    já ráda vzpomínám na svou prababičku. Je to jedná prababička, kterou si pamatuju, byla na nás strašně milá a hodná, prostě taká, jaká má prababička být. Jediné vtipné, co si na ni jako dítě pamatuji, byl její problém s jménama. Vždy když chtěla někoho oslovit, tak snad vyjmenovala celou rodinu, než se konečně trefila Sml52 . Takže než třeba trefila na mé jméno, tak jsem byla Miluška, Helenka, Břeťa, Tomášek atd. Sml16

    superkarma: 0 02.11.2014, 09:55:46
  14. [43] petr577ham [*]

    Zavzpomínám na svého dědu. Byla s ním vždycky sranda a měl jsem ho rád nejvíc z celé naší rodiny.

    A když máme vzpomínat z vesela,tak napíšu jednu příhodu. Bylo to v létě, horko,40 stupňů a dědeček měl narozeniny. Tehdy slavil kulatiny a sešlo se celé příbuzenstvo,včetně jeho kolegů z práce. Všichni mu popřáli ,zasedlo se ke stolu-oslava byla v salónku na kulturáku,děda zvedl pohárek s aperitivem a měl menší proslov. Na konci se do toho nějak zamotal a řekl:,,Milovaná rodino,přátelé a kamarádi,za všechno vám všem děkuji a přeji vám šťastné a veselé vánoce, úspěšný nový rok a jde se slavit.

    Tak děda oslavil v červenci narozeniny i nový rok.

    superkarma: 0 02.11.2014, 09:05:30
  15. [42] mamijarka [*]

    přesně na Dušičky,před 13 lety mi tragicky zemřel můj milovaný 15 letý syn. Moc toho odžito neměl,ale vzpomínám na pár úsměvných historek,které jsme zažili.

    Ta první je z MŠ. Manžel tehdy jezdil na montáže a domů jezdil jednou za 2 až 3 týdny. Chtěl synka překvapit a šel pro něj do školky. Byla tam jiná učitelka,on se navíc tehdy zapomněl oholit,narostly mu vousy a syn ho prostě nepoznal. Když se malého ptala učitelka,jestli je to jeho tatínek,tak stále tvrdil,že ne až se rozplakal a že toho pána vůbec nezná. Volala mi i do práce,aby se přesvědčila,jenže ani já neušila,že přijel dřív a chce nás překvapit. Dokonce mu řekla,že pokud neodejde,zavolá policii a tak se (bývalý) manžel vydal s ostudou domů. I doma jsem musela Luboška přesvědčovat,že je to jeho tatínek,ale jak se oholil,byl klid.

    Druhý zážitek byl,když měl asi 7 let a sousedům se narodilo 6 koťat. Potřebovali se jich zbavit a nikdo je nechtěl.Soused měl traktor,kombajn a syn tam velmi rád chodil a on ho často vozil. Jednoho dne přišel i s jedním kotětem a málem mě trefil šlak. Řekl,že sousedovi pomáhal opravovat traktor a on mu za to dal dal to kotátko. Muž si jen tak pro sebe prohodil,že měl raděj poslat půl litra. Mezitím syn zase někam odešel a po 20 minutách přinesl litr červeného. Představte si,že to slyšel,šel zase k sousedovi a řekl mu,že tatínek řekl,že měl poslat půl litra. Jelikož byl vinař,tak poslal teda ke kotěti i červené.

    A do třetice...jsem z vesnice a každý rok měli moji rodiče prase a jezdili jsme z města k nim na pocivou zabíjačku se vším všudy. Jídlo,pití a hlavně kořalka,na zahřátí. Ale víte všichni,že když ji nalejete,vypadá jak voda a problém byl na světě. Nějaký chytrák nalill slivovici do pohárku na víno a náš Lubošek,měl tehdy asi 5 let si myslel,že tam je voda a začal to klopit do sebe. Po prvním loku ztuhl,vyvalil oči a nikdo ani nedýchal,vůbec jsme netušili,že tam slivovice je mysleli jsme,že má nějaký záchvat. Pak doběhl brácha a řekl,že tam byla slivovice. Urychleně jsme mu dali pít vodu,chudák se potil,žvatlal nesmysly,zvracel a nakonec usnul. Tak celou zabíjačku prospal,střídali jsme se u něj aby se případně neudusil,kdyby zvracel a když se večer probudil,tak se ptal,proč ho tak bolí hlava a má tak sucho v pusince. Že by si teda dal nějakou velkou jitrnici ale vodu prý už nechce u babičky,chce jen tu co máme doma,protože u babičky moc štípe a vůbec mu nechutná

    superkarma: 0 01.11.2014, 22:34:32
  16. [41] knihovna [*]

    novorolacka — #39Tak to je síla!

    superkarma: 0 01.11.2014, 21:01:43
  17. [40] MagdaN [*]

    Moc ráda vzpomínám na svou babičku, prima ženská, se vším si uměla poradit. Pamatuji si, jak babička na vánoce nějakého roku koukala na televizi, dávali zrovna pohádku Princezna se zlatou hvězdou na čele, babička kouká, kouká a po chvíli praví - ten princ, no to je snad syn Pepíčka Zímy z dechovky :-) No ono to byl její milý Pepíček, ale o pár let mladší :-) a v roce 2000 skočila na špek, jelikož v televizi dávali nějaké legrační televizní noviny, ale to babička nevěděla, a tvrdili, že když je rok 2000, tak se nebude posunovat čas o hodinu, ale rovnou o dvě ... babička věřila a nechtěla věřit nám, že tomu tak není. Škoda, že už tu s námi není, často si na ní vzpomenu. Každý pátek po škole k babičce na oběd, pomoct jí vysát, uklidit, nakoupit ... krásné časy.

    superkarma: 0 01.11.2014, 19:09:47
  18. [39] novorolacka [*]

    Výdy,když k nám zavítá má starší dcera,dívám se jí na prsteníček,zda na něm má zlatý prstýnek s červeným rubínem. Tento prstýnek je dědičný. Dostala ho má babička od své babičky. Dával se ale jen prvorozené dceři. Na babičku a tento prstýnek mám zvláštní vzpomínku. Byla jsem asio v 7.měsíci těhotenství. V 80.letech minulého století nebyl ultrazvuk pravidelný,takže jsem až do porodu neměla znát pohlaví miminka. Při zahradničení se mi prstýnek vysmekl,aniž bych to tušila, a zmizel kdesi u záhonu. Tu noc se mi zjevila tehdy už několik let mrtvá babička a pravila:"Holčičko, ten prstýnek hledej u prvního záhonu s růžemi, určitě by chyběl tvé dceři a mé pravnučce". Ráno jsem jako v mátohách šla a hrabala. A opravdu! Prstýnek tam byl. No,a opravdu se mi za pár týdnů narodila dcera. Dědičný prstýnek dostala v den svých 18.narozenin.

    1. na komentář reaguje knihovna — #41
    superkarma: 0 01.11.2014, 18:50:11
  19. avatar
    [38] janaa1 [*]

    vzpomínám na babičku, vzpomínám na ni ráda, byla úžasná, když jí bylo asi 78, ptala se nás ,jak se tancuje na diskotékách,že ve frontě u obchodu (kde se scházeli staří lidi z vesnice a mezi nákupem stihli probrat všechno) pan kadleček ukazoval, jak mladí dneska tancujou,a jala se nám to předvádět-předvedla cosi mezi tancem slavností slunovratu a záchvatem padoucnice, když skončila, nevinně se zeptala, jestli se dnes tak opravdu tančí..odbouralo nás to všechny tak, že jsme jí dlouho nemohli odpovědět..dodnes mě mrzí,že jsem neviděla pana Kadlečka, jak to předvádí před obchodem v partě staříků :-D

    Jindy nám zase vyprávěla, jak si cestou na hřbitov nasbírala pár ořechů, dostaly se jí pod zubní náhradu, tak si je na hřbitově šla opláchnout k pumpě a proud vody jí zuby vyrazil z ruky a ty jí spadly do kanálu-když líčila, jak je s hrobníkem lovili, tekly nám smíchy slzy- i to bych asi chtěla vidět..

    takových historek s babičkou byla spousta, byla to úžasná žena, jsem šťastná, že jsem s ní měla čest žít .-)

    superkarma: 0 01.11.2014, 11:55:47
  20. avatar
    [37] LudPa [*]

    Velmi často vzpomínám na mou babičku. Pomáhala mi první týden po porodu mé první dcery.Jednou večer jsme se zapovídaly a když doprala pračka s plenama, šly jsme je dolů do prádelny věšet.Byla přesně půlnoc a babička říkala,že krom Silvestra nikdy o půlnoci není vzhůru.Teď je právě tahle dcera těhotná, babička už dávno mezi námi není a pleny budou jednorázové. Dcera bude o půlnoční věšení ochuzena.Ale tuto příhodu zná, vzpomínáme na ni stále.

    superkarma: 0 01.11.2014, 11:52:44
  21. [36] knihovna [*]

    Není dne, abych si nevzpomněla na naši kamarádku, která nás opustila loni na Štědrý den ve věku 54let. Byla to skvělá, krásná a pracovitá žena, která dokázala spousty věcí. Byla živel a velmi štědrá, pozorná, nádherně se smála a bavila, měla vkus a šmrnc! Opravdu není dne, abych na ni nemyslela a na jejího manžela a dceru, kteří jsou bez ní velmi nešťastní.Sml79 Je po ní prázdno a náš tradiční novoroční ohňosroj teď je už jen pro ni!

    superkarma: 0 01.11.2014, 10:30:03
  22. [35] Nenulda [*]

    Nejhezčí vzpomínky mám na svou babičku, nahrazovala mi mojí maminku pro kterou jsem byla a stale jsem vzduch, naučila mě vařit, péct uklízet no prostě úplně vše.. za všechno mě chválila, nikdy ani pohlavek mi nedala.. prostě jsme jí milovala a stále milovat budu..Nejvíc se těšila na příchod mojí malé pořád mi hladila bříško nakupovala oblečení atd, ale bohužel se porodu nedožila.. Ale ona mě ze zhora pořád pozoruje a já věřím, že je na mě pyšná

    superkarma: 0 31.10.2014, 23:46:25
  23. [34] jessynka [*]

    Já mám nejvíce a nejkrásnější vzpomínky na moji babičku, která zemřela před 8 roky ale není den abych na ni nemyslela, mám ji stále před očima. Byl to takový anděl, nejhodnější človíček pod sluncem a já, sestra a 2 bratranci jsme u ní trávili veškeré prázdniny, víkendy a všechny volné chvilky a díky tomu vyrůstali všichni 4 děcka pohromadě a byli to vždy ty nejkrásnější chvilky. Na to, že nás až do dospělosti hlídala každý prázdniny sama 4 neposedný zlobivý děcka jí patří velký obdiv že nás vůbec zvládala a přesto jsme nikdy od ní nedostali vynadáno natož na zadek. Uměla si sjednat pořádek jinak. Ale jednou to nám bylo 8,9,10 a 11 let, jsme po roce od sebe, nejmladší sestra, 1 bratránek, já a nejstarší druhý bratránek jsme jí opravdu pořádně vytočili. Vždy, když jsme lítali po venku jsme dodrželi čas a vrátili se přesně jak nám řekla ale jednou jsme si zapoměli hodinky a doslova zapoměli na čas. Babička jak se o nás bála, lítala po celé vesnici a hledala nás. Našla nás asi po 2 hodinách a ani nemusela nic říkat, viděli jsme jak je naštvaná a ani nedutali a jen šli domů. Doma nás všechny 4 poslala do kouta klečet, to už nám bylo jasný že je zle, protože toto bylo poprvé a ještě dodala, kdo nebude držet ruky nahoře při klečení, dostane na prdel. Ani jsme necekli a klečeli. Dodnes na to vzpomínáme a smějeme se, jak jsme všichni 4 klečeli v koutě Sml16 Nebo mám jednu dobrou vzpomínku už z dospělosti. Bylo mě asi 30 let a protože jsme od babičky bydleli pouhých 7 kilometrů, jezdila jsem jí pomáhat na zahradu denně na kole. Podotýkám že babička byla snad nejpracovitější člověk pod sluncem a až do konce makala od rána do noci a nikdy se nezastavila, natož aby chvíli poseděla. Já nejsem žádný sportovec a i těch 7 kilásků do kopce byla pro mě vždy pěkná zabíračka a přijela jsem k ní a sotva popadala dech a funěla jak kdybych ujela maraton. Sotva jsem přijela, babička už mě hnala honem rychle na zahradu. Tak jí říkám, babi počkej až se trošku vydýchám a odpočinu si, ona vždy jen něco zabrblala jako že tak mladá a musím po 7 kiláskách odpočívat a po minutě, tak pojď jdeme, už musíš za tu dobu být odpočinutá Sml16 a toto bylo vždycky, nyní se tomu směji jak jsem po minutě měla být odpočinutá a jít hned pracovat. Prostě babička byla sice takový pedant ale vždy všechno myslela moc dobře a byl to ten nejúpřímější a nejmilejší a nejhodnější člověk pod sluncem a s láskou na ni celá rodina vzpomínáme a strašně nám chybí a už to není takový jak to bývalo. Celý život celých 32 let jsme se pravidelně mimo jiné každou sobotu sešli celá rozvětvená rodina právě u babičky a byli to nádherný časy trávit všichni pohromadě. Co tu není mezi námi, už to není ono a rodina se schází pouze při oslavách a to vždy na babičku všichni vzpomínáme a smějeme se co jsme s ní krásného prožili, protože těch vzpomínek je strašně moc

    superkarma: 1 31.10.2014, 21:46:23
  24. [33] lefice4 [*]

    Věnuji vzpomínku svému dědečkovi, který zemřel v den mých 22. narozenin a byl to nejdražší člověk v mém životě. Vzpomínám, že jsem se v mládí učila na kytaru a ikdyž jsem ji nechala několikrát naladit, pořád byla rozladěná. Jednou jsem dědu přistihla, že si chodí do mého pokojíku brnkatSml16 Děda měl Parkinsona a sklerozu a pak už žil ve svém světě a nás už moc nevnímal, jednou jsem ho vzala na procházku, bylo krásně, sluníčko svítilo, děda se svalil na záda do trávy, smál se a nechtěl vstávatSml16 Na dědu nikdy nezapomenu, jen on uměl udělat krásné Vánoce a díky němu jsme s bráchou měli krásné dětstvíSml16

    superkarma: 2 31.10.2014, 21:21:30
  25. avatar
    [32] Suzanne [*]

    samecka — #27 Však to není povinné Sml48 Mně to třeba nedělá problém, u nás v rodině je to zvykem, že když na někoho vzpomínáme, obvykle to končí řehotem. Ale chápu, že každý to tak nemá Sml22

    superkarma: 4 31.10.2014, 19:33:35
  26. avatar
    [31] kobližka [*]

    samecka — #27 Sml67Sml25

    superkarma: 0 31.10.2014, 18:50:29

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] lalica [*]

    Dušičkové období je také tím, kdy vzpomínáme na laskavá pohlazení, zastavení ve víru života i optimistické prognózy.

    Já zásluhou naší hodné sousedky neutrpěla v dětství trauma z malých velkých dětských nehod. Dovedu se, i její zásluhou, dnes vcítit do dušičky naší malé vnučky, když provede něco nesprávného, ale nemůže jinak. ...

    V dětství jsem velmi milovala vodu, potůček, řeku, ale také louže a příkopy…Jako prvorozenou holčičku mně maminka ráda hezky oblékala. Vždy v neděli mně vystrčila na náves, aby si mohla v klidu vařit. Já v bílé sukýnce, lakýrkách, halence i s kapesníčkem jsem sondovala, kde co napršelo nebo se objevila nová louže. Klacíkem jsem postrkovala brouky na lístcích ve vodě a měřila, jak je kde hluboko. Jenomže nožičky byly vratké, a k mé smůle skoro každou neděli, došlo ke katastrofě. Tou lepší variantou bylo, že jsem spadla do čisté vody v říčce, tou horší byla strouha nebo louže. V první chvíli to byl pro mě šok, brečela jsem a přemýšlela, co budu dělat, protože mně maminka zcela určitě zabije!

    Nasáklá špínou a s upatlanou tvářičkou jsem zaklepala u hodné sousedky. Ona sama měla 5 dětí,,a tak jsem nějak vnitřně cítila, že mi pomůže. Otevřela jsem dveře a zvolala: Paní Pavelková, prosííím, vyperte mně! A tak se stalo, paní mi sundala vše umazané, rychle to vyprala, pořádně vyždímala a pověsila nad pec. Já zatím v kalhotkách seděla u stolu, pila lahodný čaj a prohlížela si knížku. Jak věci proschly, ještě je vyžehlila i s kapesníčkem, abych se mohla ukázat mamince, jaká jsem čistá holčička!. Moje máma se o mém nedělním praní dozvěděla až po mnoha letech. Nikdy nezapomenu na paní, které mně ušetřila dětských traumat a pomohla mi v nouzi. Dnes už nežije ani ona, ani maminka a já ráda vzpomínám na své „prací“ období, kdy jsem se zásluhou té hodné paní přetvořila ze špinavého káčátka na bílou labuť! Já později našim 3 dětem bílé oblečení raději nekupovala, a když už se umazaly, výprask nikdy nedostaly.

    superkarma: 0 31.10.2014, 17:54:04
  2. avatar
    [29] babicka53 [*]

    Vzpomínám každý den na svou sestru je to už 24 let co umřela bylo jí 39 let. Jednou si podala inzerát na seznámení přišlo 30 dopisů s fotkama u kterých jsme se moc zasmáli.Neměla odvahu jít na rande s klukem který se jí líbil tak poslala mně a byla to láska na první pohled-možná osudSml79

    superkarma: 0 31.10.2014, 17:51:08
  3. [28] kocicka259 [*]

    Já si každý den vzpomenu na svého pejska Jerryho, který, protože byl nemocný na srdíčko, není už skoro půl roku s námi:(

    Těžko jen vzpomínám na nejvtipnější historku s ním, protože těch bylo opravdu habaděj.

    Tak třeba, když jsme šli spolu na zástavku na tramvaj a on slyšel, že tramvaj už jede začal šíleně pospíchat, abychom jí stihli:) nebo těch zahrabaných piškotků na zahradě, procházky s ním a vyplněných dlouhých chvílich, to mě vždycky potěšil. Už ho nikdy nikdy nenahradí, ale ve zpomínkách bude vždycky:):):)

    superkarma: 0 31.10.2014, 15:55:02
  4. avatar
    [27] samecka [*]

    Nemůžu si pomoct - co přinutilo redakci vymyslet téma "veselé vzpomínky"? Právě že jsou dušičky a mně je tou atmosférou nějak víc smutno, nemám chuť SOUTĚŽIT. Jako bych se zaprodávala. Vždyť stačilo vybrat třeba "hezké vzpomínky" Sml80

    1. na komentář reaguje kobližka — #31
    2. na komentář reaguje Suzanne — #32
    3. na komentář reaguje Rapunzela — #52
    superkarma: 5 31.10.2014, 15:38:34
  5. [26] mařinka [*]

    Moje babička byla vzrůstem malá žena, ale měla velké srdce. Nikdy se mi po ní nepřestalo stýskat, pořád mi chybí, nevím, jaká byla máma, ale jako babička byla takové světýlko, sluníčko, vždy usměvavá, vlídná, uměla přehlédnout nedostatky.

    Ale mám-li si vzpomenout na nějakou vtipnou historku, tak jedna je v naší rodině evrgrínem. Tehdy byly ještě zcela běžné výchovné políčky, a že syn byl pořádný výrostek, občas od babičky (své mámy) nějakou schytal. Babička byla malá, snad jediná z rodiny. Její syn ji v pubertě velmi rychle přerostl. A babička už na něj nedosáhla a výchovný políček mu uštědřit nemohla. Jednou, když z něj byla opravdu vytočená, pronesla památnou větu:

    "Sehni se, ať tě můžu vyliskat!" Sml30

    superkarma: 0 31.10.2014, 14:45:19
  6. avatar
    [25] Claire [*]

    Vzpomínám, ale zatím na ,,legraci", co se tohoto téma týče, nemám sílu a ani nadhled. Chvílemi vzpomínám, co jsme zažili a dělali za lumpárny, ale.....

    superkarma: 1 31.10.2014, 14:31:42
  7. [24] libuno [*]

    Nedívej se na mě jako kočka

    Je to již téměř padesát let, kdy jsem s babičkou navštívila její milovanou Prahu, Farkáň - Jinonice, kde tehdy žila s jejím tatínkem nevlastní maminka. Já jako malá jsem pobíhala po zahrádce, když najednou se mezi záhony objevila kočka. Zůstala jsem tupě zírat, kočka také, neboť nevěděla, co dělat. Utíkala jsem s brekem domů, měla jsem strach. Babička mě chlácholila, že mi kočka nic neudělá.

    Nevím, po jaké době, to jsme již byly zpět doma, jsme obědvaly. Babiččino jídlo se mi asi nezamlouvalo, vrtala jsem se v něm. Asi to byla má tehdy neoblíbená koprová omáčka (já ji tehdy nazývala omáčku s trávou). Babička na mě vykulila oči a pravila, že to jídlo musím sníst, nebo že budu o hladu. Já na to: "Babi, nedívej se na mě jako kočka." Na tuto situaci nezapomenu do smrti. Vždyť i já dnes kulím ty oči jako ta má nezapomenutelná bábinka.

    superkarma: 0 31.10.2014, 14:16:52
  8. avatar
    [23] dasena [*]

    Mám kamarádku narodila se 31.10., v té době bývají k prodeji většinou chryzantémy, listopadky a sušené květiny a věnce z nich a pod věci. Protože v práci jsme si dávalí dárky k svátkům i narozeninám, milé kamarádce se šešlo toli chryzantémek a listopádků, že zbělela a veškeré kytky nám hodila pod nohy, pohoštění, které pro nás měla připravené, shodila ze stolu a rozbrečela se. Dlouho se nám nedařilo, aby nám odpustila, od té doby už nikdy a ani v rodině nedostala dušičkové kvítí.

    Proto jí posílám písničku

    http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/rezek-petr/pratelstvi-23721

    superkarma: 0 31.10.2014, 13:55:58
  9. avatar
    [22] vladka321 [*]

    Můj muž měl babičku, kterou měl moc rád. Dodnes vzpomíná na to, jak na něj vždy byla hodná, jak se ho zastávala, vařívala tu nejlepší koprovou omáčku a pekla tvarohové buchty.

    Jedna příhoda mu ale obzvláště utkvěla v paměti a rád na ni často vzpomene. Vlastně vždy o pouti. Tehdy, když on byl malý, tak mu rodiče koupili na pouti takového toho dlouhého gumového hada. Vnouček nutil babičce ochutnávku, ona nechtěla, ale nakonec se dala umluvit. Vložila hada do úst a chtěla si ukousnout. (Všichni víme, že tyto laskominy se vlastně skousnou a poté se mírně trhne, aby se to opravdu oddělilo a požadovaný kus zůstal v ústech). Takže babičce to samozřejmě moc ukousnout nešlo a jak vnouček hada držel v ruce, tak prostě mírně trhnul a v tu chvíli bohužel babičce hadem vytrhl zub. Překvapení to bylo veliké, především pro mého muže, který byl rád, že v nastálém šoku nedostal na zadek. V ten moment ho totiž babička, patrně moc ráda neměla.

    superkarma: 0 31.10.2014, 13:46:52
  10. avatar
    [21] aiša [*]

    vzpomínám na rodiče, prarodiče nepamatuji - byla jsem moc malá, na bratra, a manžela, je to pro mě dost čerstvé, Sml27 prostě pro mě dost smutné dušičky

    superkarma: 0 31.10.2014, 13:26:51
  11. [20] kukátko [*]

    Jsou příhody veselé i smutné, které nás se zemřelými spojují. Vzpomínáme (někdy i se smíchem), zdobíme hroby a rozsvěcíme svíčky. Jen nesmíme zapomínat na ty živé, kteří jsou kolem nás. Vždycky je lepší najít si čas na setkání s někým živým než to odkládat na neurčito. Je zajímavé, kolik lidí si pak najde čas na to, aby přišli na pohřeb a předtím měli pořád moc práce a málo času...

    superkarma: 2 31.10.2014, 12:53:18
  12. avatar
    [19] arjev [*]

    kobližka — #18Máš pravdu, že mých 21 km není nic proti tvým 115 km

    superkarma: 0 31.10.2014, 12:45:08
  13. avatar
    [18] kobližka [*]

    arjev — #16 Co je to 21 km? Nic.....já jezdím 115km a jsou lidi,kteří jezdí přes půl republiky.

    1. na komentář reaguje arjev — #19
    superkarma: 0 31.10.2014, 12:19:03
  14. [17] setury [*]

    Sml16 Vzpomínám na své blízké, kteří už tu nejsou a mrzí mě, že jich přibývá. Myslím na ně nejen v čase dušičkovém, ale pořád. Vybaví se mi třeba věta či zmínka kterou řekli. A vzhledem k tomu, že to byli hlavně lidé veselí, nebyla o zážitky nouze. Vtipná historka, která mě rozesměje při vzpomínání na lidi, které v srdci Sml25 stále budu mít je na mého milovaného strejdu. Byl to chlapík veselá kopa, co měl rád život. Teta a strejda chtěli jet do města, ale každý za jinou zábavou. Teta chtěla do divadla a strejda projít pár podniků a pobavit se. Město nikdy nespí a nám se také nechtělo spát. Večer když byla nálada v plném proudu, jsme se rozhodli už změnit bar. Vyrazili jsme do víru velkoměsta a zapadli do "útulného" podniku. Dalo by se říct, že to nebyl ani tak bar jako spíš doupě. Strejda se uvelebil na sedačce a vyhlížel obsluhu. Hned se k němu přitočil jeden kluk a šibalsky na něj: "čao brouku, tebe sem tu eště neviděl". Strejda měl v sobě už pár panáků a bavil se skvěle. Vůbec netušil která bije, jenom poznamenal: "hele ty kluci tancujou jenom spolu, dneska jim nepřišla děvčica". To mě dostalo, měla jsem záchvat smíchu až mě bolela pusaSml52. A takových hlášek bylo víc. Dnes už strejda tady není, ale zážitky s ním mě budou bavit stále.

    superkarma: 0 31.10.2014, 12:18:37
  15. avatar
    [16] arjev [*]

    Na své drahé vzpomínám celý rok a když mohu, jedu za nimi Sml16 Kolegyně mi jednou řekla, že kdo nechodí na hřbitov v průběhu roku, nemá cenu tam chodit na Dušičky. Tak se ta naše debata zvrtla, protože ona je má 5 minut pěšky za barákem, já zase 21 km od bydliště.

    1. na komentář reaguje kobližka — #18
    superkarma: 0 31.10.2014, 12:08:42
  16. avatar
    [15] denkas [*]

    Už tu ty komenty nemůžu číst,bulim tu jak želva. Já na rodiče i prarodiče vzpomínám stále. Byli fajn,bylo s nima fajn, a moc bych jim toho ještě chtěla říct.

    superkarma: 0 31.10.2014, 12:07:00
  17. [14] Rikina [*]

    Mno, na hřbitov nejdu, protože jaksi stále ještě není hrob. Otec odešel v květnu, a od té doby firma pověřená posledními věcmi člověka nedokázala vykopat díru do země a nad ní vztyčit pomníček. Natož aby došlo k pietnímu uložení urny tamtéž. Sml80 Takže otec spočívá "v pokoji" ve skladišti pohřební služby. Tam mu věnec a svíčku donést nelze. Několika výhružnými telefonáty bylo zatím dosaženo neurčitého slibu, že hrob by mohl být hotov - snad - do vánoc... tak uvidíme. Ještě že otec měl celkem smysl pro humor, doufejme, že si to nevezme osobně a nepřijde nás všechny strašit.

    superkarma: 0 31.10.2014, 11:51:07
  18. [13] Nikar [*]

    Já vždy vzpománím na mého strýce Števa, měla jsem ho moc ráda, ale vzpomínek na něho bohužel moc nemám. Když jsem měla sedm, přestěhovala jsem se s mamkou a dlouho jsme ho pak neviděli, my na západě Čech, on daleko na Slovensku. Jednou, když už jsem byla starší, jsem mohla na prázdniny k tetě a k němu na Slovensko. Moc ráda na to pamatuji, udělal mi "rezne" a jedli jsem "uhorky" přímo ze sklenice. Dodnes vzpomínám, jak vypadal jeho staromládenecký byt. Nemám zrovna "extra veselou příhodu", ale na toto si vždy vzpomenu. To bylo jednou a naposledy, co jsem tam u něho byla. Potom nás bohužel opustil. Příliš brzy. Vždy si říkám, že se na mě dívá, zda je na mě hrdý, tak jako byl, když mi bylo jedenáct.

    superkarma: 0 31.10.2014, 11:48:57
  19. avatar
    [12] lojzinkaa [*]

    Samozřejmě jako každý rok,ale i průběhu roku vzpomínám na všechny blízké,nejraději na svého dědečka,který před 4 roky ztratil chuť žít a dá se říct,,sám si pomohl odejítSml15 Moc mě tahle událost zasáhla,ale raději vzpomínám na ty krásně chvíle s ním,jako když vždy při rodinné oslavě vytáhl kytáááru a my zpívaly a zpívaly až nám odcházely hlasivky,jak mě nauřčil jezdit na kole i bez přídavných koleček,prostě mě posadil na kolo,řekl jeď a já jelaSml16 a jak jsem s ním chytla svou první rybuSml16 Tyhle okamžiky už nikdo nevrátí,ale já vím,že jsem je s ním prožila a vždy si na ně ráda vzpomenu,protože ho vždy budu milovatSml16

    superkarma: 0 31.10.2014, 11:14:03
  20. avatar
    [11] ohnivazenaMagdalena [*]

    Nevzpomínám jen v dušičkovém období ale každou chvilku na mé rodiče a prarodiče. Vždy když se dotknu třeba dřevěného zábradlí, říkám si v duchu...táto, udělal si ho fortelně....babi, nehudrej, já vím že tam patří máslo a ne Hera.....mami, já už na to šití vidím špatně jako ty.........no a už mám slzu v oku, jen to píši. Budu na VÁS vzpomínat do doby, než natáhnu ráfy já.

    A srandovních zážitků by se také pár našlo. Táta nadšený fotograf chtěl v pražské ZOO zvěčnit tygra....a ta kočkovitá šelma ne a ne se přiblížit. Já se sestrou v načinčaných šatičkách, tatík připraven s Flexaretou, když najednou tygr hups ke kleci, zvedl ocas a všechny nás pokropil. Chanel N°5 to nebyl. V tramvaji i ve vlaku bylo okolo nás místa dost.Sml16

    superkarma: 0 31.10.2014, 10:59:23
  21. [10] milionarka [*]

    Ješte za hluboke totality jsme jeli s tatinkemna vylet do Prahy. Bylo udesne vedro, meli jsme zizen a pot z nas primo cakal. Já byla ješte malá a neustále jsem ho otravovala, at si uz konecne nekde odpocineme a zajdeme se napit. Táta samozrejme, jako správný šetrilek, mel všechno s sebou v takove kanarkove zlute igelitce, jenze zasoby brzy dosly. Penize utrácet nechtel, protoze kdo šetri, má preci za tri a tak me zavedl k takovemu tomu poulicnimu pitku. Nejdriv se dlouze napil, pak opláchl a já si najednou všimla, ze je na rukách a v obličeji zlutý jak cinan. Zacala jsem vriskat, ze ta voda je asi závadná a at okamzite prestane se v ni ráchat. Za námi stála fronta lidi a to jste, mile zeny, nikdy nevidely takovou paniku ! Nekdo utekl hned, nekdo jen neme ziral, jiný se snazil radit. Jeden zavolal pohotovost. Dojela sanitka, nalozila nás a po dukladnem vysetreni se zjistilo, v cem ta podivná nákaza vezi. Voda v pitku byla samozrejme pitná a nezávadná, to jen ta nestastná zlutá igelitka v tom vedru ponekud poustela a barvila...

    superkarma: 0 31.10.2014, 10:58:30
  22. [9] renicek [*]

    Když zemřela moje milovaná babička, dost těžce jsem to nesla. Byla dlouho nemocná a poměrně stará, ale i tak mě to moc trápilo. Na pohřeb se sjelo široké příbuzenstvo a mnoho známých. Pohřeb se nekonal v malém městečku, kde babička a část rodiny žila, ale u nás v krajském městě. Proto jsem všechnu práci se seřízením pohřbu a následným pohoštěním vzala na sebe já. Udělala jsem to ráda. Poslední služba babičce i mojí mamince, dceři zesnulé. Obřad byl zajištěn a následné pohoštění jsem se rozhodla udělat u nás doma. Bydlíme v bytovce, ve druhém patře. Byt je dost velký na to, aby se tam vešlo všech asi 25 nejbližších pozvaných příbuzných. Chlebíčky, párky, zákusky, všechno bylo připraveno. Ale den před pohřbem se na dveřích domů objevilo oznámení, že z důvodu nečekané havárie nepůjde ten konkrétní den pohřbu elektřina. To byla hrozná komplikace. Narychlo jsem sháněla plynový vařič, aby bylo na čem uvařit kávu či čaj, narychlo jsme sháněli baterky, aby bylo jak si posvítit na chodbě. Bylo to prostě otřesné. Pozůstalí, většinou staří lidé se do druhého patra šourali s čelovkou na hlavě, případně s baterkou v ruce jak světlušky. Na záchod a do koupelny to samé, baterky šly z ruky do ruky jako štafetový kolík. Byla to vyloženě komická situace. Většina z nich prvně v cizím bytě, po tmě nebo skoro po tmě. Být to při jiné příležitosti, směju se z plna hrdla. Plyn naštěstí nedošel, všichni usazeni a s občerstvením mohli zavzpomínat na babičku. Já až později, o samotě. Ale teď už se tomu aspoň usmívám. Renicek.

    superkarma: 0 31.10.2014, 10:43:39
  23. [8] Maryene [*]

    Vzpomínám stále, denně, na svoje rodiče, kteří odešli až příliš brzy. Jsou to hezké vzpomínky, ale vždy mě přemůže spíše smutek než abych měla pusu od ucha k uchu. A stejně tak, když jim chodím zapálit svíčku na jejich hrob, tiše vzpomínám, ale do smíchu mi přitom není.

    superkarma: 2 31.10.2014, 10:40:34
  24. [7] mospika [*]

    Já vzpomínám průběžně po celý rok

    superkarma: 0 31.10.2014, 10:18:38
  25. [6] Jamca [*]

    my jedeme až příští víkend,ale kytici jsem již nazdobila.

    superkarma: 0 31.10.2014, 10:07:31
  26. avatar
    [5] helikoptera [*]

    My pojedeme večer v sobotu na hřbitov zapálit svíčku. Jezdíme vždycky večer a procházíme v tichosti celý hřbitov. Je to velmi emotivní, protože všude vidíte plát červené plamínky a tiše postávající lidičky. Je to smutné, ale přitom krásné.

    Jinak historka... no... asi to není zas až tak vtipné, ale minulý rok jsem jela s přítelem na hrob své babičky do Teplic - za dne, protože je to od nás kus cesty. A když jsem jí čistila hrob a sehnula se na bobek, ustřelil mi knoflík od kalhot - byl to takový ten nacvakávací, ne přišitý (budu muset zhubnout) a jako na potvoru zapadl do jediné škvírky pod desku hrobu a to až dolůů. No, asi chtěla babička něco na památku Sml58 Musela jsem ho tam samozřejmě nechat a domů jsem jela s rozepnutými kalhoty.

    superkarma: 0 31.10.2014, 10:01:16
  27. [4] V19 [*]

    Určite si s láskou spomeniem na svojich rodičov, ale i na svokrovcov - hlavne na svokra. Práve pred 40-rokmi sme mali zásnuby. Išli na "hodovú zábavu" a svokra chcela pripraviť dve pohovky, svokor s potmehúckym úsmevom jej povedal načo dve, veď sa vyspia aj na jednejSml16 Svokra na to vraj hádam nebudú spať v jednej posteli pred svadbouSml30 hlavne, že bola jedna izba Sml52

    superkarma: 0 31.10.2014, 09:24:28
  28. avatar
    [3] glady [*]

    Já velmi často vzpomínám na svoji babičku. Byla to pro mně babička pohádková. Vždycky mně vyslechla, poradila. Vlastně nás s bratrem vychovávala od mala, když nám zemřel otec a moje matka zústala s nám dvěma sama s rozestavěným barákem. Takže mamka šla do práce a babička nás dva hlídala. Bráchovi byly 4 roky a mně 6 týdnů,když otec zemřel následkem pracovního úrazu. Babička byla čiperka až do svých 91 let. I v pokročilém věku se zajímala o dění kolem sebe, četla noviny, dívala se na televizi. Nejraději měla hokej,když bylo mistrovství světa, tak jsem se s babičkou dívala nejraději. Byla velký fanda a zápasy vždy fundovaně komentovala. Jednou mně ale dostala , zápas probíhal ,babička usilovně fandila na konci druhé třetiny se mně bezelstně zeptala : "Ivanečko, a kteří su naši, červení nebo bílí ?" To byla moje zlatá babička, bezelstná,upřímná....prostě pohádková.Sml16

    1. na komentář reaguje Rapunzela — #50
    superkarma: 0 31.10.2014, 09:08:44
  29. avatar
    [2] streamline [*]

    Já nejraději vzpomínám na to, jak moje babička vždy ožila, když jsme přijeli na návštěvu s dcerkou - v tu chvíli jakoby vždy zapomněla na veškeré zdravotní problémy a skotačila jako dvacítka - dokonce i na trampolínu s pravnučkou vlezla a poskakovala:-D V tu chvíli jsme všichni měli úsměvy na tvářích:-) Moje babička byla skvělá - vždy jsem se za ní těšila - v každé své životní etapě a vždy, když jsme v jejím a vlastně i mém rodném městě, tak za ní jdeme na hřbitov:-) Ale je to tak 6x do roka...se svou rodinou žiji 85 km od rodného města.

    superkarma: 0 31.10.2014, 08:55:03
  30. [1] bzanda [*]

    Loni touhle dobou nás opustila moje tchýně. Manžel to nesl jako pravý jedináček hodně těžce.

    Já se ale vždy pousměju, když si vzpomenu na její vyprávění o děctví mého manžela. Jak si hrával na hromadě uhlí za domem (to bych našeho malého asi přerazila...) nebo jak nechtěl chodit do školky a utíkal domů. Tím nás vždycky pobavila. Sml30

    superkarma: 0 31.10.2014, 08:51:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme