Vztahy

Soutěž: Podobám se matce čím dál víc

mum

V mládí vás pořád napomínala, divně seděla v křesle a občas měla nepřiměřené reakce. A strašně pomalu chodila a občas byla nespravedlivá. Kdo? No přece vaše matka. A vy jste se zařekla, že nikdy nebudete taková jako ona.

Děti potřebují své vzory, a kdo jsou jimi mocněji než vlastní rodiče? A že vás možná v dětství a mládí pěkně štvali, že? Jejich řeči, gesta, stokrát omleté výchovné průpovídky, kontrola, jejich nos stále nastrčený do vašich věcí i pokojů, věčné dovolování, zákazy, příkazy a povinnosti.

Ta matka je děsná

Mě moje matka občas strašně štvala. V době středoškolských studií mi připadala nemoderní a byla jsem si jistá, že vůbec neví, která bije. A přitom si osobovala právo mi stále říkat, co a jak mám dělat. Její hlavní kritérium mého hodnocení byly známky ve škole, a od toho se odvíjelo všechno ostatní. Neučila jsem se ale tak špatně (i když občas nějaká ta koule byla), takže ona se zaměřila na zlepšování mých výsledků. Každý víkend jsem proto musela vstávat v osm hodin ráno a celé dopoledne se učit.

Dělala jsem to tak, že jsem si otevřela učebnici, do ní vložila knížku, sedla za psací stůl a celé dopoledne si četla. Když mě přišla zkontrolovat, stačilo obrátit pár stránek a předstírat, že mě strašně zajímá například rozdíl mezi jednosměrným a střídavým proudem. Zkráceně – ať mě prudila sebevíc, nikdy jsem se kvůli ní neučila ani o minutu déle, než jak bych činila, kdyby mi dala pokoj. Po maturitě jsem si strašně oddechla, ale ještě celé roky trvalo, než se mi přestal zrychlovat tep při každém slově, které obsahovalo po sobě jdoucí hlásky uč.

Křeslo a vztek

Další vlastnost, kterou jsem nesnášela, byly matčiny záchvaty vzteku. Dokázala kvůli banalitě tak vypěnit, že jsem si někdy myslela, že se zbláznila. Vzpomínám, jak jsem nedovřela láhev s limonádou a ona vyprchala. To, co jsem si o sobě pak vyslechla, se hodilo spíš na retardovaného masového vraha, ale ona si ulevila a za chvíli zas byla jako beránek. Ale byla to taková křivda a tak jsem jí v té chvíli pohrdala! Stále mi opakovala, že si všechno to trápení, které ona se mnou má, jednou sama zažiju na vlastních dětech, a potom teprve budu vědět, o čem mluví.

Do třetice mě hrozně dráždilo, jak sedí v křesle. Vždycky si dala nohy pod sebe a paty jí vyčuhovaly buď z levé, či pravé strany. Tvářila se u toho vždy jako nešťastné ptáčátko a mně tím šla strašně na nervy. Kolikrát jsem si v té době říkala, že nikdy nebudu jako ona! Že se svými dětmi budu ta nejlepší kamarádka, které se budou moci se vším svěřit, a ona s nimi poleze po stromech krást sousedům hrušky. „Nikdy je nebudu napomínat a prudit s učením a budu moderní matka – teda spíš starší sestra, která z nich vychová svobodomyslné intelektuály se smyslem pro humor,“ táhlo mi hlavou při mých plánech.

Všechno je jinak

Pak jsem se stala matkou. Ke změně postoje samozřejmě nedošlo přes noc. S výchovou jsem začala přesně tak, jak jsem si předsevzala. Úspěch to mělo pouze do té doby, než se z dítka nestala ona svobodomyslná osobnost, která má na většinu věcí jiný názor než já. A tak jsem začala zuřit. Na první nepřiměřený záchvat vzteku si vzpomínám, když dcera přišla domů se zničenými drahými sandály, ve kterých se schválně procházela v rozteklém asfaltu.

Bylo jí asi deset a já na ni řvala tak, že se nejen rozbrečela, ale klepala se celý večer. Když ze mě ten běs opadl, první, co mi došlo, bylo, že jsem jako moje matka. Bylo to hrozné poznání, vždyť jsem touhle vlastností tak pohrdala! Tenkrát jsem se dceři ještě omluvila, ale přiznávám, že to nebyl záchvat poslední. Samozřejmě, že mě v té chvíli nenávidí, a já vím, že to dělám špatně, ale jsem vždycky tak rozzuřená, že se nedokážu ovládnout. Tak to asi cítila tehdy i matka.

Učení, generací mučení

Proč na ni řvu? Asi se divit nebudete, ale většinou kvůli učení. Za celé roky ji nevidím při nějaké vzdělávací činnosti a strašně se bojím, že z ní nic nebude. Co když propadne? Co s ní? Je to hrozný stres, zvláště když se ani svobodomyslně nenamáhá učení předstírat tak, jak jsem to dělala kdysi já! „Počkej, všechno si to jednou zažiješ s vlastními dětmi a pak poznáš, o čem mluvím!“ Ječela jsem na ni nedávno. „Jestli na mě řveš, nebo ne, je stejně jedno. Budu se učit, jak chci já, nic s tím neuděláš,“ odpověděla mi klidným a vyrovnaným hlasem. „Ta drzost, tohle bych si ke své matce já nikdy nedovolila. Jak to se mnou mluvíš?“ Nadechla jsem se k další záchvatové vlně a zarazila na týden kapesné.

Poznání

Ano, začínám být kopie své vlastní matky, a to hlavně těch vlastností, které jsem nejvíc nesnášela. Na druhou stranu jsem její chování začala chápat! Opravdu až díky vlastnímu dítěti vím, o čem tenkrát mluvila. O strachu, bezmoci, ale i lásce. Kdyby jí na mně nezáleželo, tak by přece tolik neřvala!

SOUTĚŽ!! Napište nám do diskuse, jak je to s vámi a vaší matkou.  Děláte věci, které jste dřív na ní nesnášela? Nebo naopak děláte ty pozitivní? Dvě z vás získají vtipnou knihu nakladatelství Fragment „Pomoc, měním se ve svou matku!“

 

   
12.10.2009 - Ona s ní - autor: Simona Škodáková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [59] ovenka [*]

    Přistihuji se, že čím dál častěji jednám jako maminka. Dost mluvím, chodím pozdě, bývám "nešťastná" ... Chybí mi její trpělivost , obětavost a šikovnost. Snad ještě k něčemu věkem dospěju.  Věděla si rady se vším a mě teď mrzí, že jsem se na spoustu věcí nestihla zeptat .

    superkarma: 0 14.05.2010, 22:31:54
  2. [58] Marie Dymackova [*]

    Já maminku mám a jsem věčná za každý den,za každou chvilu strávenou s ní.Chodím k ní každý den ne-li 2 jen na okamžik.Bohužel podobám se jí jen asi na 50%

    superkarma: 0 06.04.2010, 10:03:52
  3. [57] iřka [*]

    Já doufám, že se mojí mámě nikdy podobat nebudu. Vlastně slovo máma ani neumím používat. Celý život se o mě nestarala, a vlastně při jejím způsobu života jsem i ráda, že mě nevychovávala. Ne,určitě se té paní nepodobám.

    superkarma: 0 03.03.2010, 08:01:29
  4. [56] CECHULINKA [*]

    Mojí matce se naštěstí napodobám a doufám že ani nebudu.Nejdřív mě odstrčila a když jsme se dali do kupy,tak sváděla manžela.Za to mojí babičce,která mě vychovala,tak té se myslím podobám dost.A kdyby byla mezi námi, tak by se určitě smála tomu jak vvchovávám děti.A čsto vzpomínám na to její:počkej až jednou budeš mít svoje.Jak si milá babičko měla pravdu,ale vůbec mi to nevadí,protože babička byla super.Sml59

    superkarma: 0 26.10.2009, 07:55:39
  5. [55] justonline [*]

    Jsem přímo kopipí své matky. Ať už povahově nebo vzhledově.Zdraví mě na ulici cizí lidé o generaci starší a já jen mamině vyřizuji, že jí zase kdosi zdravil. Občas na ty lidi i hraju, jakože je znám, jen jsem si jich nevšimla a obdařím je zuřivým úsměvem.Jen nevím,co si o mámě myslejí... Že by se tahala s nějakým novým, mladým chlapem?Sml54 (Je to můj přítel). Co se týče těch vlastností...Chudák můj kluk! Je mi ho kolikrát upřímně líto, ale stejně jako máma očekávám pracovní nasazení. Protože když už se něco dělá, tak to chci mít co nejdřív hotové (odpočinek v tu chvíli neznám!) a samozřejmě preciznost je dalším požadavkem. Ne- nemyslím si, že puntíčkařím, ale když můj kluk neurovná záclonu poté, co potřebuje zavřít okno, nebo shrne špatně závěs, dovedu kolem toho lamentovat. Co nemám ráda na mé matce, jsou ty její výchylky kritiky proti svému okolí. Ale jsou dny, kdy remcám uplně stejně!!!Sml31 (za to bych jí opravdu střílela, ale já mívám tyhle výchylky zatím jen při špatné náladě) Vedoucí úlohu v naší rodině má táta, máma je diktátor spíše k nám a já tohle mám po ní ve vztahu ke svému příteli. Jsem v pozici toho dominantnějšího. Co máme s mámou společné je i znamení a tak naše hádky dřív bývaly kdo s koho. Která z nás má silnější hlas. Byla to opravdu itálie. A i když můj parter není z těch,  co by se hádali, tak já se stejně rozeřvu a rozběsním jako má mamina. Nicméně, máme s mámou príma vztah a i když se zrafeme jako koně a jsme obě stejně kousavé a ironické, tak se ve finále samy sobě tlemíme. Dva býci na jednom území... Tak aby to nezajiskřilo, že? Sml80

    superkarma: 0 19.10.2009, 16:18:46
  6. [54] deaddo [*]

    S mámou vycházím báječně,je spíše má nejlepší kamarádka.Vím,že se jí můžu se vším svěřit.Bohužel zdědila jsem snad po ní veškeré smolné vlastnosti.Ta nejhorší bude zřejmě smůla na chlapy..Sml80

    PS:Maminko-si nej...

    superkarma: 0 18.10.2009, 21:20:40
  7. avatar
    [53] majazd [*]

    Moje mamka je nejlepší.Vždycky mi dobře poradí a pomůže.I když jsem někdy na ní byla protivná (asi jako každé dítě).Pamatuji si když mi říkala"počkej všechno co děláš ty mě,ti jednou oplatí tvoje dítě"a taky že jo.Teď když mám dceru a něco dělá a mamka to vidí,tak se směje a říká"tohle jsi dělala taky"Sml30.No ale i tak je nej a já ji za všechno děkuji a mám ji moc ráda.Sml16

    superkarma: 0 17.10.2009, 13:44:23
  8. [52] Zubka [*]

    Dnes už vím všechno a rozumím...už zbývá jen jediné.Promiň mami!

    superkarma: 0 16.10.2009, 21:26:07
  9. avatar
    [51] Kocicka [*]

    Ale to vše neznamená,že ji nemám ráda. Jen nechápu proč si ji můj otec vzal,když ho tak rozčilovala. Děti si svoje rodiče nevybírají. Ted vychovávám syna a když vidím co to dá práce mám ji za to,že se s námi takhle piplala ještě radši. A když ji vidím se synem jak si hezky a hrají a on má babičku rád. Přemlouvám se k větší trpělivosti. Alespon k takové jako měla ona se mnou.:-)

    superkarma: 0 16.10.2009, 21:22:42
  10. avatar
    [50] Kocicka [*]

    V mou matku se snad ještě neměním.I když někdy mě tím muž schválně provokuje. Jelikož je to osoba totálně nesamostatná tak na mě visí jak nudle na prádle. A on to nesnáší a když se mu to hodí a nechce mi pomoci předhazuje mi moji matku. Nesnášela jsem svého otce jak se k ní choval a křičel na ní. A ted když jsem v jeho pozici, chovám se někdy úplně stejně. Jelikož to její chování dokáže lézt pěkně na nervy!!!

    superkarma: 0 16.10.2009, 21:21:04
  11. [49] Lana [*]

    Moje mamka je skvělá a kdybych se jí podobala, mohla bych si gratulovat! Sml59 Maminku jsem vždy milovala, ale v mých ---nácti--- jsem byla dost často protivná, už jsem se cítila jako "velká holka! a když o mě  měla mamka starost, ptala se kdy přijdu a s kým jdu, vždy jsem se nezdržela nějakého komentáře o tom, že už jsem přece dost stará ... Teď už jsem skutečně "velká holka" a maminku chápu a v mnohých věcech se jí podobám. Ale jak jsem již zmínila na začátku, kdybych se mamce podobala  svým uvažováním a cítěním, byla bych opravdu spokojená. Maminka je takový vzácný člověk, odjakživa mi ji moji kamarádi záviděli. Je moc milá a přející, vždy myslí na druhé. Vždy na mně měla a má čas a snaží se mně poradit. A nejen mně, spoustě dalších lidí. Je velkorysá a moje nejlepší kamarádka říká: "Tvoje mamka je Anděl". Já s ní souhlasím. Nedávno jsem slyšela rozhovor s Květou Fialovou, která říká, že lidé se dělí do 3 skupin: 1.)Andělé 2.)Ještě Lidé  a 3.) to už nejsou Lidé. Je to zajímavé členění, něco na tom určitě bude. Sama ještě nemám děti, ale moc bych si přála být taková Máma s velkým M jako je moje MAMINKA! Sml79

    superkarma: 0 16.10.2009, 18:01:09
  12. [48] monyna [*]

    Sml79miluju svou mamku a čím jsem starší tím víc jí rozumímSml16

    superkarma: 0 15.10.2009, 23:31:54
  13. [47] jija [*]

    Moje maminka byla báječná ženská, samozřejmě, že v pubertě jsem nesnášela její zákazy a příkazy (na práci jsem byla už dost stará, na zábavu naopak ještě moc mladá), že to myslela dobře jsem uznala, až když jsem sama měla děti v pubertálním věku a ty jsem samozřejmě taky rozčilovala svými výchovnými metodami. Takže ano, podobám se své matce, hlavně při výchově svých dětí.

    superkarma: 0 15.10.2009, 12:36:11
  14. [46] lusindelarova [*]

    Možná Vás to překvapí, ale já bych byla ráda v některých věcech jako moje matka. Moje matka je totiž úžasná ženská. Svobodomyslná, nehádavá, vždy optimistka. Nerozhází jí ani nepořádek. Já jsem se v některých ohledech spíše "potatila".

    S mámou máme podobný smysl pro humor, styl konverzace a  obě jsme takové ochranářské typy ve vztahu k mužům.

    Co se týče vizáže tak se, ale opravdu postupem času měním ve svou matku :-)

    superkarma: 0 15.10.2009, 07:10:29
  15. [45] pkolrusova [*]

    Jo jo je to tak jaká matka taková KatkaSml16takže její věrná kopie.Nefintím se,čistě přírodní tip.

    superkarma: 0 14.10.2009, 22:07:38
  16. avatar
    [44] vercaonline [*]

    Jo, mám po ni prořízlou pusu! Sml30 Dokážu být pěkně drzá a tak to umí i moje mamča.  Pokud vím, tak i povahově jsme si podobní a v některých názorech též. Kolikrát se mi stalo, že jsme řekli stejnou ujetou poznámku.

    superkarma: 0 14.10.2009, 11:47:54
  17. [43] goodzuzi [*]

    Vždycky jsem nesnášela jak je moje mamka náladová a jak pořád kříčí. Jak nic nezíhá a jak je pořád ve stresu a dělá svoje hysterické scény Sml57, někdy mám pocit, že to už dělám i já a všimnul si toho i můj partner, ale vždycky se tomu zasmějem. Sml57

    Ale jinak jsme velký kamarádky a moc mi chybí, když si ted už žiji sama.

    superkarma: 0 13.10.2009, 21:03:28
  18. [42] mavatko [*]

    Já na svou maminku vzpomínám jen v tom dobrém. Přestože byla už starší, měla pro nás 3 puberťáky ohromné pochopení, rozumněla nám a velmi se obětovala jak pro nás, tak i pro jiné blízké. Bohužel sama sebe dost šidila, v tom jsem nechtěla pokračovat a být jiná. Zjišťuju ale, že se jí podobám s přibývajícím věkem víc a víc a také se mi nepodařilo být alespoň trochu sobecká a urvat si pro sebe taky něco. A syn, který se nedávno oženil se zas začíná podobat mě. Dcera, jak to vypadá bude trochu jiná a dovede snad do konce, co já jsem začal..

    superkarma: 0 13.10.2009, 18:19:14
  19. avatar
    [41] bokul [*]

    Mamka mi byla vždy kamarádkou a vzorem, takže se snažím být jako ona. Dosud mám ale pocit, že jsem oproti ní pomalá, roztěkaná a nedokonalá. Tak snad jednou se jí budu opravdově podobat!

    superkarma: 0 13.10.2009, 15:25:16
  20. [40] Pribinaček [*]

    Já, čím jsem starší tak se taky podobám mámě. Naštěstí většinou v dobrém. Ty horší vlastnosti jsem spíš zdědila po tátovi.

    superkarma: 0 13.10.2009, 15:17:40
  21. [39] benndy [*]

    V nějakých věcech a situacích se chovám jako má matka, ale v jiných zase úplně obráceně. Na mojí matce obdivuji hlavně to, jak je šetřivá, ale ne na náš úkor. Nevím, kde šetří, není to poznat, ale dokáže z toho mála co má ušetřit dost velké částky peněz.

    superkarma: 0 13.10.2009, 13:04:31
  22. [38] wewika [*]

    Já se své matce podobám ve výběru partnera. Můj současný přítel je přesná kopie mého otce. Má stejné chyby a vylítne jako čertík z krabičky stejně jako táta. Když si s mamkou u kafíčka vykládáme o mém partnerovi, obě víme že mi nemůže říct půl slova - vybrala jsem si přesnou repliku toho, co si vybrala ona v mých letech :-))

    superkarma: 0 13.10.2009, 10:42:34
  23. [37] irenajak [*]

    Musím říct, že se matce podobám hlavně v tom, že pořád něco dělám. Jako dítě jsem neměla ráda, že na mě neměla čas. Já mám děti 3 a jsem s časem na jejich výchovu snad ještě horší.

    superkarma: 0 13.10.2009, 07:24:27
  24. [36] Vlasticzka [*]

    Příspěvek byl vyhodnocen jako spam, proto byl moderátorem editován

    superkarma: -4 12.10.2009, 22:53:36
  25. [35] UVita [*]

    Myslím si, že v něčem jsem ještě horší než moje máma. Bohužel,  už tu není, ale vzpomenu si, jak mně tenkrát vadily některé věci a chování . Říkala jsem si tehdy, že až budu mít jednou dítě, budu jiná. Ano jsem jiná, ale myslím k horšímu. Dnes už vím, co je to strach o dítě a proč mně nějaké věci zakazovala. Takže, mami, promiň.

    superkarma: 0 12.10.2009, 21:53:24
  26. [34] dewil [*]

    Jako pubertální dívka jsem přirozeně svou maminku nenáviděla a její výchovné metody a světonázory považovala za pravěk a opruz... Teď, když mám roční dcerku, jí chápu. Vlastně i trochu obdivuji a někdy se přistihnu, že se jí opravdu v některých věcech začínám podobat. I v těch, za které nejednou sklidila mou kritiku...

    superkarma: 0 12.10.2009, 21:48:42
  27. [33] 1976 [*]

    Vněčem se podobám ve své matce,hlavně ve výchově.Hodně věcí jsem v mládí na ni neměla ráda a dělám to teď taky.Ale v něčem se snažím dělat úplný opak,hlavně v manželském svazku.

    superkarma: 0 12.10.2009, 18:44:07
  28. [32] Rikina [*]

    Asi je to možné, i když mě to moc netěší. Sml80 Mně máti na nervy nelezla skoro nikdy, zejména pak ne, co jsem byla na střední škole, neb jsme se málo vídaly. Vůbec jsme se málo vídaly, co se pamatuju. Rodičové mi nechávali velkou volnost, ale taky za to žádali samostatnost, co se týče mě, a zodpovědnost za  mladší sestru. Celé roky jsem si myslela, že se víc podobám otci, povahou i fyziognomií, až tak poslední cca tři roky u sebe pozoruju překvapivě podobnost s máti, a netěší mě to proto, že ona je příliš obětavá a hodná, hrozně moc se stará a na sebe nemyslí. To se pak projevuje na jejím zdravotním stavu, a jelikož je už starší paní, začínám mít o ni doopravdy strach. Sml15

    superkarma: 0 12.10.2009, 18:03:48
  29. avatar
    [31] Bubunka [*]

    To jsme byli s manželem a synem v obchoďáku a rozečli jsme se po krámech a já na ně čekala u schodiště. Jak syn sjížděl po schodech najednou ke mě přišel a říká: " Jé já myslel, že to je babička a to jsi ty, podobáš se jí víc a víc". Mimochodem mamince je 79 a mě 57.

    superkarma: 0 12.10.2009, 17:01:29

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] catcat [*]

    Moje maminka byla hodná. Byla, už 4 roky není. A celý život mi tvrdili, že jsem celý táta. Najednou mě táta loni v létě překvapil tím, že řekl, že jsem povahou hodně po mamče. Potěšil mě. Ale jeden hrozný zlozvyk mamča měla - žvýkala si jazyk. Vlastní... Moc ráda jsem se s ní náhodou potkávala ve městě. Zašly jsme spolu na trh, navzájem si představily své oblíbené prodejce zeleniny a ti mi pak třeba hlásili, že mám smůlu, maminka tu byla dopoledne... A to nejsme žádná vesnice, ale krajské město!Sml30

    superkarma: 0 12.10.2009, 16:24:57
  2. avatar
    [29] Zázvorka [*]

    Zázvorka — #28 Oprava: nesnášely - ženy Sml15

    superkarma: 0 12.10.2009, 15:27:39
  3. avatar
    [28] Zázvorka [*]

    Krásné čtení v článku i v diskuzi!

    Děsně jsem se pobavila a vzpomínám i já na zážitky s mamkou. Podobám se mamince jak v obdivných věcech, tak i v těch, které jsem nesnášela! A to jsme si se sestrou častokrát říkaly: nikdy toto nebudeme takto dělat jako mamka. A co myslíte?! Děláme a navzájem se s humorem na to upozorňujeme a naoko říkáme: a šeš jako mamka! A druhá řekne: néé, to néé!

    Obdivuji mamku hlavně v tom, jak nás od mala tahala na lyže, jak běžky, tak i sjezdovky, brusle, kolo, na plavání, turistiku, na tanec, za kulturou: hrady, zámky, muzea..... Do dnes nechápu, kde na to brala čas, sílu a energii! Teď se to snažím dělat dál i se svým partnerem a ségra též i s dětmi.

    A co jsme nesnášeli: styl jejího smrkání! Brrr a i přes to se vyjimečně přistihnu, že to dělám též! O honění k učení, o čtení si za učebnicí a dalším ani nemluvě. Do dnes jsem ráda, že nás honila a uhlídala v telecích letech, dotáhla k maturitě (a nejedné, mám ještě nástavbu s maturitou). Nesnáším do teď, že stává brzo ráno (a bez problémů - já ráno trpím!) i o víkendu a hned chce být aktivní a něco dělat. Já jsem opak - sova - ranní spáč.

    Když to shrnu, více ji obdivuji a i s drobnými nešvary bych chtěla být jako ona!

    PS: Mami, kdybys mě teď právě "četla", to by ses podivila!

    1. na komentář reaguje Zázvorka — #29
    superkarma: 0 12.10.2009, 15:26:19
  4. avatar
    [27] dasena [*]

    Nemám matkuSml15 a vždy si vzpomenu¨na její slova, počkej až nebudu, byla švadlena a chodila jsem jaji ze škatulky, život mne naučil šít si na děti sama, mockrát si na ní vzpomenu a na její slova došloSml59

    superkarma: 0 12.10.2009, 14:27:14
  5. avatar
    [26] enka1 [*]

    Já jsem spíš táta. Spory s matkou byly klasický a výše popsaný. Svěřovat jsem se ale nedokázala a synci taky ne. Jenže já je k tomu nenutím. K učení už vůbec - to jsem vzdala, protože jsem nenašla způsob.

    K dílčímu smíru došlo s mamkou poté, co mi řekla, abych lehla pod hadr ( u nás se tak říkalo místo neotravuj) a já vydržela půl hodiny ležet na chodbě pod hadrem na podlahu,dokud si mě nevšimla.

    Rodiče už dlouho nemám, nemůžou mi říct:"Vidíš, vidíš!"

    P.S. Jéžiš, jak ráda bych honila svýho mladšího od knížky. Aspoň naoko.

    superkarma: 0 12.10.2009, 14:21:42
  6. avatar
    [25] Altamora [*]

    Moje maminka má vlastnosti, které obdivuji, ale občas dělala věci, které jsem nesnášela a pořád nesnáším. Třeba to, že vždycky chtěla, abychom všeho nechali a šli udělat to, co právě teď chce. A když jsme nevyskočili, tak to udělala sama, i když to mohlo chvilku počkat a pak měla vyčítavý pohled a vyčítavé řeči. Tak to tedy nedělám. Taky měla dost konzervativní názor na to, jak se má slušná dívka oblékat a chovat. Tímhle si tak úplně jistá nejsem, ale snažila jsem se děti moc nelámat. Ale v čem bych chtěla být po ní, to je její obětavost, i když ji dost často doprovází kázáním (mně ne, ale bratrům, kteří si to zaslouží Sml16), to, jak bojuje za své přesvědčení, jak bojuje se svými těžkými chorobami a poráží je nebo s nimi dokáže žít a nestěžovat si. To bych byla moc ráda, kdybych taky uměla.

    superkarma: 0 12.10.2009, 14:11:43
  7. [24] Josef [*]

    Vždycky jsem si říkala, že nebudu jako moje matka. Ona je sice moc hodná ženská, ale musí být často po jejím. Je docela akční i když je ji už 78 let tak stále pracuje na zahradě, zavařuje peče buchty a další věci kolem domu. Já nejsem tak aktivní i když se taky přistihuji, že neumím moc posedět a pořád něco vymýšlím-to jsou prostě geny a jak jsem slyšela "ty nevysereš" to rčení se mi líbilo. 

    superkarma: 0 12.10.2009, 13:59:32
  8. avatar
    [23] ToraToraTora [*]

    Při čtení článku si uvědomuji, že jako nejhorší ze slušných nadávek mezi mnou a manželem při nějaké hádce je:"jsi jako Tvoje matka" platné oboustranně. Oba víme, že to, co  a jak dělali naši rodiče nebylo to pravé ořechové a o to víc nás pálí, že jejich výchovu v sobě máme a ta se promítá i do našeho přístupu k dětem. Pozitivní je, že to víme a snažíme se to změnit. Ale zatímco tvrdě odmítáme způsoby našich rodičů, vytváříme jiné, kterým se za dvacet třicet let budou bránit zase naše děti. Co říct? nejsme dokonalí, ale makáme na tom:) Nakonec to, co z nás vychovali, to dnes mají, stejně jako my, dostaneme i s úroky zpět to, co vložíme do těch našich.  nejen to pozitivní...prostě všechno.

    superkarma: 0 12.10.2009, 13:57:10
  9. avatar
    [22] átéčko [*]

    Jsem jiná, než moje matka. Ve všem, protože jsem to tak chtěla.

    Vychovat děti bez bití, mít doma psa na mazlení, neječet při každé příležitosti. Důvěřovat dětem, nebýt příliš zvědavá.... nemyslet si, že mám vždy pravdu já...Když něco po někom chci, poprosit ho o pomoc...

    superkarma: 0 12.10.2009, 13:10:27
  10. avatar
    [21] Dante Alighieri [*]

    maje — #12 Maje, není náhodou tvoje matka můj partner? Sml57 Celý tvůj příspěvek na něj sedí.

    superkarma: 0 12.10.2009, 12:32:53
  11. [20] Irena66 [*]

    S mojí mamkou mám zvláštní vztah. Přála bych si, aby si víc rozuměla s mými dospělými dcerami a samozřejmě i se mnou. Takže se snažím být kamarádkou s oběma dcerami, vyjít si s nima na pizzu... Bohužel ta starší nemá zájem poslouchat moje problémy, spíš je jak "narcis" a všechno by se mohlo točit kolem ní. Trápí mě to hodně, ale to je tak všechno, co s tím můžu dělat. Zkoušela jsem si s ní o tom promluvit, ale je to pokaždé stejné. Tak se obávám, aby vztahy nebyly tak "studené" jako s mojí mamkou.

    superkarma: 0 12.10.2009, 12:25:38
  12. avatar
    [19] mi-ki [*]

    Ja nevim, u nas vzdycky "vladl" pevnou rukou otec, mati poslouchala jako hodinky a prilis se neprojevovala, tak moc nevim, jaka vlastne byla. Hadam ale, ze nejsem jako ona vzhledem k tomu, ze ja jsem proti otci neustale vystupovala a provokovala jej :) V mych ocich to byl nesnesitelny despota a psychopat a jak jsem se zarekla, ze nikdy nebudu jako on.

    No a co myslite? Samozrejme jsem po nem zdedila spoustu spatnych povahovych vlastnosti. Ale vim, ze je mam a snazim se je drzet pod kontrolou. Na druhou stranu diky tomu chapu, proc dela nektere veci, ktere dela nebo udelal. Coz ho ale neomlouva.

    superkarma: 0 12.10.2009, 12:21:17
  13. avatar
    [18] hannah58 [*]

    Moje mamka měla ráda lidi, kytky a nesnášela vypočítavost.

    Taky já mám ráda lidi, kytky a nesnáším vypočítavost.

    Mamča šila šaty a kalhoty. Pletla svetry, rukavice a šály.

    Já peču dorty a bábovky. Pletu svetry, rukavice a šály.

    Maminka měla smysl pro humor i pro spravedlnost.

    Myslím, že i já mám smysl pro humor i pro spravedlnost.

    Jooo, geny jsou geny!

    superkarma: 0 12.10.2009, 12:06:17
  14. avatar
    [17] OlgaMarie [*]

    Když mě děti chtějí opravdu, ale opravdu naštvat, pronesou o mně: "Celá babička Lída." Tedy má matka. Pro pravdu se každý zlobí a bohužel to není jen přísloví. Minulý týden se mi dcera přiznala, že se někdy chová jako já. Nepotěšila mě, nebylo to přiznání pozitivního chování. Ach jó! Vyvíjíme se pomaleji než svět kolem nás.Sml79

    superkarma: 0 12.10.2009, 11:42:37
  15. avatar
    [16] femme [*]

    moje matka mi nikdy ničím nevadila Sml80Sml23 včera jsem byla u dcery a když něco řešila se svými dětmi, tak jsem viděla samu sebe Sml30

    superkarma: 0 12.10.2009, 11:27:19
  16. avatar
    [15] MEK [*]

    něco málo z ní mám, ale jinak jsem jináSml58

    superkarma: 0 12.10.2009, 10:38:52
  17. avatar
    [14] SENSITIVESKIN [*]

    Ano, v něčem jsem věrnou kopií svojí maminkySml24, bohužel jen v něčem

    superkarma: 0 12.10.2009, 10:28:32
  18. avatar
    [13] Linde [*]

    maje — #12 já k tomu pokroku nedošla  Sml80. Já mám v sobě naprogramované to přednášení, takže vždycky to okecám, když se mi dcera s něčím svěří. Achjo. Taky to na sobě nesnáším, ale je to silnější než jáSml80

    superkarma: 0 12.10.2009, 10:27:53
  19. avatar
    [12] maje [*]

    tak to článek ze životaSml32 já jsem nenáviděla, když jsem něco chtěla a moje matka mi řekla: uvidíme. to vždycky znamenalo, že bude po jejím. a vždycky mě nutila do domácích prací. a teď, když nemám chuť se dohadovat s dcerou, tak jí říkám: uvidímeSml57 nesnáším se za to. na druhou stranu já se nikdy nemohla matce s ničím svěřit, protože by mi hned dala přednášku. u své dcery se snažím, aby to tak nikdy nebylo. takže vlastně pokrok - malý, ale pokrokSml58

    1. na komentář reaguje linde — #13
    2. na komentář reaguje Dante Alighieri — #21
    superkarma: 0 12.10.2009, 10:22:50
  20. avatar
    [11] Linde [*]

    výstižný článek! Také jsem moc věcí jako malá nechápala, maminka se rozčilovala kvůli blbostem a především jsem donekonečna slyšela: "máš uklizeno v pokoji? A co kdybys taky doma s něčím pomohla? Necpi se pořád sladkým, i vitamíny a maso tělo potřebuje!" Je toho hodně. Teď už ji nemám Sml15 a vím, že měla pravdu. Sama tyto věty na starší dceru používám denně několikrát a stejně se někde zašije s knihou, já uklízím, vařím celý den a večer si dcera posteskne, že některé spolužačky si s maminkami po večerech hrají Člověče, nebo čtou knihy nahlas. To já v tu dobu konečně vyhradím čas pro sebe a Ž-in.

    superkarma: 0 12.10.2009, 10:14:42
  21. avatar
    [10] Žábina [*]

    mě nejvíc mrzelo, když mě moje máma neustále srovnávala s lépe se učícími kamarádkami, proto to nikdy svým dětem nedělám

    ani jiné věci, které mně na ní vadily, nedělám svým dětem...vždy si na to vzpomenu, jak mi to bylo nepříjemné

    dokonce ani na děti nekřičím...Sml80

    superkarma: 0 12.10.2009, 10:03:14
  22. avatar
    [9] fructia [*]

    Fyzicky si nejsme podobné vůbec - oči, vlasy a postavou už vůbec ne. Zatímco ona je štíhlá s ne moc velkým rozdílem mezi pasem a boky, já jsem pravý opak.

    S povahou - nevím, čistotná jsem, mám ráda uklizeno a věci na svém místě. A na chlapa jsem taky tvrdá Sml52

    superkarma: 0 12.10.2009, 09:57:59
  23. avatar
    [8] Dimsy [*]

    Nevím, nemám srovnání. Letos v listopadu to bude třicet let, co zemřela.Sml15

    superkarma: 0 12.10.2009, 09:44:18
  24. [7] Anai [*]

    A děti jsem vychovávala opět diametrálně odlišně, doháněly mě k šílenství akorát rvačkami mezi sebou.... to jsem je pak i mlátila, ale jinak na učení jsem byla velmi tolerantní a na trávení volného času a vyplatilo se mi to mnohonásobně. I když jsem je měla šanci vychovávat jen do 10 a 14 let.... Sml15

    superkarma: 0 12.10.2009, 09:34:50
  25. [6] Anai [*]

    omlouvám se, odskočilo to, než jsem to stačila dokončit a opravit: tedy: obdobích.

    superkarma: 0 12.10.2009, 09:32:57
  26. [5] Anai [*]

    Matka byla hrozně despotická, v učení ne, ale ve všem ostatním. Nepodobám se jí jinak, než vzhledem, každá jsme naprosto jiná, až diametrálně (já "zrychlená", hyperaktivní, akční, ona pomalá, šíleně konzervativní, pasivní), navíc jsme měly každá jiný život - ona nemusela zásadně nikdy řešit bydlení např., já pořád, ona velký motoristický talent  já za volantem nebezpečná, ona talent na jazyky, já se je učím bez výsledků celý život, ona nesnáší tech. vymoženosti a změny (nemá ani mobil), já miluju... hlavně se hrozně změnila tak nějak po klimakteriu: přestala o sebe dbát, přestala řídit auto, číst, chodit do kina, stýkat se s kamarádkama, chodit do společnosti, číst knížky, jen kouká na TV a luští křížovky a je zaplať Pán Bůh zdravá a má o 10 let mladšího manžela, finančně je též zabezpečná (restituce od něj), takže není důvod. Nebo možná je, třeba rezignac = reakce na to, že ten manžel je beznadějný těžký několikrát léčený alkoholik, psychicky agresivní ve obdobých,

    superkarma: 0 12.10.2009, 09:32:18
  27. avatar
    [4] capkova [*]

    Tímto chci poděkovat své mamince,jak mě vychovala.Stala se mým celoživotním vzorem a chci se jí podobat co nejvíc,i když v pubertě to bylo samozřejmě jinak.Maminka už sice nežije,ale připomínám si ji každý den.S mou dcerou je to asi podobné - teď má 17 a sem tam mě i nesnáší,hlavně když po ní něco chci.

    Prostě se mi zdá,že je to celoživotní kolotoč - i tak by se mohla jmenovat kniha.

    superkarma: 0 12.10.2009, 08:56:56
  28. [3] posp [*]

    Po matce jsem zdědila hlavně humor ,veselost.I přes krušné období ,kdy byla máti na několika operacích neztratila svůj humor .Jinak u nás je to asi jaká matka taká Katka.Dokonce dokážu organizovat velké rodiiné akce a vařit pro velké počty lidí .Jediné co jsem nezdědila je to ,že máti kouří a já ne.Jinak my jsme taková normální rodinka.

    superkarma: 0 12.10.2009, 06:43:50
  29. [2] Anime Otaku [*]

    Já svoji mámu celkem obdivuju, kolem 45 se dala do kupy, začala cvičit, jezdit na kole a našla si nové kamarády. Samozřejmě byly věci, které mě na ní štvaly, třeba jako nahlížení do pokoje každých 5minut s otázkou "Učíš se?" - Samozřejmě že jsem se učila pozdě v noci, kdy už spala a takhle nerušila klid, který jsem potřebovala na práci (nebo na provádění lumpáren). Jediné, co mi teďka trochu vadí je, že se skoro úplně přestala věnovat domáctnosti, vyždycky, když k ní přijdu, tak má celkem neuklizeno - ne že by se jí někde válely haldy věcí, ale není vyluxováno a vytřeno a myslím, že válejcí se chuchvalce prachu v předsíni by být neměly i když jsem zastáncem hesla, lepší malý nepořádek, než zničené zdraví z čistících a dezinfekčních prostředků.

    superkarma: 0 12.10.2009, 06:27:59
  30. avatar
    [1] Dante Alighieri [*]

    Nesnášela jsem, že tak moc uklízí stále ty samý věci a jiný třeba leží ladem. Zaměřuje se třeba na podlahu v chodbě, ta musí být vytřena denně. A teď - když přijedu k partnerovi, zajímá mě sporák a umyvadlo. Takže velká podobnost, taky mě zajímá jen něco a ostatní si může chcípnout hlady a ve špíně. Sml52

    superkarma: 0 12.10.2009, 01:07:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme