Bulvár

Soutěž dnes: Na koho či na co vzpomínáte na Dušičky?

Naše drahé čtenářky, dnes mají svátek všichni svatí, neboli slavíme Dušičky. Určitě i vy na někoho vzpomínáte, zapálíte za něj svíčku, nebo navštívíte hřbitov.

A tak jsme v pátek vyhlásili soutěž, která bude probíhat až do dnešní 16. hodiny. Odpovězte co nejoriginálněji na otázku:

 Na koho či na co vzpomínáte o Svátku všech svatých?

Možná budete přemýšlet i nad zemřelými, které jste sice znali, ale spíše jako bližní (o mrtvých jen dobře), kteří byli, slušně řečeno, hodně vzdálení.

h

A také se možná budete procházet po rozzářeném hřbitově, číst si nápisy na pomnících, prohlížet si zažloutlé fotografie úplně cizích lidí a představovat si, jak žili, zda byli šťastní, jak spolu rodina vycházela (když teď spolu musí všichni ležet v jednom hrobě). Tady zjistíte, že leží dvě děti, které za války zemřely na záškrt, vedle mladou slečnu zkosila tuberkulóza a že jen málo žen bývalo něčím jiným než něčí choť. Jak se ty doby mění!

Babi, počkej na mě

A třeba vám vytane na mysli, že jednou takhle bude někdo chodit zapalovat svíčku i na váš hrob… a vy si začnete v duchu povídat se svou zesnuvší babičkou, postěžujete si jí na život a zavzpomínáte na to, jaké kdysi pekla vynikající buchty, a pak vám celé odpoledne četla pohádky. Připomenete jí, aby vám nezapomněla tam nahoře (nebo dole) držet místo, že se s ní, až přijde čas, rády setkáte a všechno jí řeknete osobně (nebo spíš neosobně). Zkrátka Dušičky je den vzpomínek, představ a zamyšlení.

Takže nažhavte klávesnice, nešetřete foťáky a zúčastněte se velké dušičkové soutěže. Těší se celá redakce Ženy-in na mailové adrese:

redakce@zena-in.cz

   
02.11.2009 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [40] sludka [*]

    Vzpomínám na všechny příbuzné, které jsem doprovodila na poslední cestě. Nejvíce mi ale chybí rodiče a čím víc přibívají léta, tak tím více mi chybí.

    superkarma: 0 07.12.2009, 20:46:37
  2. avatar
    [39] skubka [*]

    tlustoprdka — #38 Děkuji

    superkarma: 0 06.11.2009, 20:00:01
  3. avatar
    [38] tlustoprdka [*]

    skubka — #27 hezky napsáno

    Mamka chce u nás na hřbitově rozptýlit. Bez obřadu, taťka by chtěl zase k rodičům a Ti jsou pohřbeni v Německu. Ten pohřeb by stál spoustu peněz, převoz do ciziny, proclít, vyplnit formuláře. No nsad to jednou vyřeší má sestra. Ta to v naší rodině diriguje.

    1. na komentář reaguje skubka — #39
    superkarma: 0 06.11.2009, 13:08:20
  4. [37] ovenka [*]

    OlgaMarie — #36 Souhlasím. Pohřbít někoho bez obřadu, je jako odejít z návštěvy bez rozloučení. Všechno se musí nějak ukončit.

    Na hřbitov za tatínkem jdu ráda,ikdyž odcházím pokaždé se slzami v očích.Svíčku zapaluji v létě v zimě, co tam přijedu .Na "dušičky" udělám velký věnec, který by mi určitě pochválil.

    superkarma: 0 02.11.2009, 20:50:08
  5. avatar
    [36] OlgaMarie [*]

    Nějak mě zaskočily názory na "dušičky" v duchu  jakési povinnosti navštívit místa odpočinku našich zesnulých a komercializace tohoto svátku. Mně to vždy spíš přišlo jako souznění se všemi pozůstalými, že nejsem sama, komu někdo odešel. Trošku mně to přopomnělo Svědky Jehovovi, kteří neslaví Štědrý den a nedávají si dárky na tento povel. Obdarovávají se, když chtějí někomu udělat radost. Pochopitelně, že na zesnulé, ke kterým jsme měli zvláště citový vztah, vzpomínáme často, ale právě na dušičky si uvědomíme, že nejsme ve smutnění sami a že i my jsme smrtelní.

    Také mi je cizí zpopelnění bez obřadu. Někdy to budoucí nebožtík říká i proto, aby pozůstalí neměli vydání s pohřbem, někdy se i obávají, že by se nikdo s nimi nikdo nepřišel rozloučit?Sml80Vždyť jakmile něco skončí,má se udělat tečka.

    1. na komentář reaguje ovenka — #37
    superkarma: 0 02.11.2009, 19:17:29
  6. avatar
    [35] sjuu [*]

    dnes vzpomínám na Michaela Jacksona, jdu za chvíli jdu na něj do kina. Tak tomu dneska taky zapálím svíčku.

    superkarma: 0 02.11.2009, 18:09:54
  7. avatar
    [34] sjuu [*]

    na své milé co už jsou na druhém břehu vzpomínám hlavně během roku. Svíčku zapaluji na hřbitově v létě kdy jedu na Slovensko. Na dušičky si zapálím maximálně doma.

    superkarma: 0 02.11.2009, 18:09:01
  8. avatar
    [33] vlaďuš [*]

    Já vzpomínám, vlastně nevzopomínám, protože jsou pořád se mnou. Na dědu, babičku, tátu, mámu.... Prostě na všechny. Jsem s nima pořád tak nějak ve styku, takže se s nima běžně radím, chodím se k nim vybrečet, postěžovat si, i potěšit když mám nějakou radost. Nějak mám pořád pocit že jsou se mnou aby na mně a bráchu dohlídli. Oni jsou tam někde už všichni a představuju si, že je tam strašně krásně a pohoda. Takže Dušičky nedržím, protože není prostě proč.Sml16

    superkarma: 0 02.11.2009, 17:35:50
  9. avatar
    [32] RenataP [*]

    skubka — #27 beze zbytku souhlasím s tím, že čančání hřbitovů je hnusná komerce, nikoliv projev úcty k zemřelým. To cítím spíš duchovně, intimně, a nemám potřebu kvůli tomu utratit 250 za věnec, který po svátcích kdosi ukradne, obere a příští rok z toho zase načančá věnec za 290.Sml24

    superkarma: 0 02.11.2009, 13:57:00
  10. avatar
    [31] aiša [*]

    na své zemřelé vzpomenu nejenom o dušičky , ale během celého roku , stejně je toto období pro mě více zatěžující , vzhledem k tomu že né všichni moji zemřelí jsou poměrně na více místech a objet to prostě to nejde , zapálím svíčku a pozdravím se s nima ,alespoň takto na dálku.Možná je mám u sebe a né na místě kam jsou uloženi 

    superkarma: 0 02.11.2009, 12:47:22

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] beba [*]

    Právě jsme se vrátili se hřbitova, bylo to tam krásně osvícené, bylo vidět kolika lidem se stýská, nám všem taky před měsícem jsme pochovali dědečka a moc nám všem chybí, ale co naděláme život začíná i končí a měl krásných 89 let.Máme ho schovaného v srdíčku jak říká má 3letá dcerka a to nám nikdo neveme a babičku taky. Čest jejich památce.

    superkarma: 0 01.11.2009, 19:05:10
  2. avatar
    [29] Florencie [*]

    Dušičky se u nás nikdy nedržely, nikdy jsme nechodili ani na hřbitov, protože všechny příbuzné máme na Slovensku a žijeme v Čechách. Smrt se mě dotkla, když umřel taťka, bylo mi 20. Vzpomínám na něj vždycky na jeho svátek, narozeniny, ale i když někdo nevědomky udělá gesto, jaký dělal nebo mi ho čímkoliv připomene. Je mi strašně líto, že mě jednou neodvede k oltáři Sml15.

    superkarma: 0 01.11.2009, 14:27:42
  3. avatar
    [28] denkas [*]

    Tak jsem si to tu pročetla , a slzu zamáčkla!Sml22Já na dušičky jdu na hřbitov spíš "z povinosti".Jinak tam zajdu během roku ,když máme cestu (máme to 100km od domova) Ale na všechny vzpomínám stále,hlavně na rodiče,ač sama už bába ,tak mě moc chybí!Sml22

     Taky nechci pohřbít ,chci rozprášit!A kdo bude chtít ,ať na mě vzpomene! a třeba doma svíčku zapálí!

    superkarma: 0 31.10.2009, 23:57:22
  4. avatar
    [27] skubka [*]

    Na své zemřelé vzpomínám při běžných všedních činnostech, často mě napadne: Toto by se líbilo tátovi; takhle to vždycky vonělo u dědečka v kuchyni; o tom nám vlastně vyprávěl pradědeček; jak  by to asi řešila Anička?; nejlepší věnečky byly od Věrky, ty já nkdy nesvedu; hrají babiččinu zamilovanou písničku... atd. A nepotřebuji k tomu chodit na hřbitov ani prohlížet alba. Ty lidi mám prostě v srdci a jsou tam pořád. O dušičkách zásadně na hřbitov nechodím, hrob upravím dlouho před nimi. Od dětství vnímám dušičky jako povinnou návštěvu hřbitova, aby lidé viděli... Nazdobit hroby, rozsvítit svíčky a ukázat se. Nepřipadá mi to jako úcta k zemřelým, spíše jako má prezentace živým.Není důležité mít svůj hrob. Důležité je žít tak, aby po mně zůstala vzpomínka v myslích těch, co mě přežijí.

    Na hřbitov chodím na jaře a na podzim, nepůsobí na mě depresivně. Ale nutí k zamyšlení nad životem a jeho pomíjivostí. Při čtení nápisů na náhrobcích často popouštím uzdu fantazii a představuji si osudy těch neznámých. Nechodím tam na návštěvu za svými zemřelými, ale pro načerpání takového vnitřního klidu. Je to místo zmaru, ale někdy mě i nabije novou energii, protože se uvědomím, že já ještě můžu,že jsem na tom líp než ti na hřbitově.

    1. na komentář reaguje RenataP — #32
    2. na komentář reaguje tlustoprdka — #38
    superkarma: 0 31.10.2009, 18:53:42
  5. avatar
    [26] Dante Alighieri [*]

    Smrt jedna ********!!!! Sml31 Přečetla jsem si příspěvky a málem jsem se tady naplno rozeřvala. Hrozně se bojím té chvíle, až přijdu o rodiče, je to naprosto šílené. Moje stejně stará kamarádka (23) letos přišla o tátu. Na konci února mu našli rakovinu a do tří týdnů konec. Tenkrát jsem si naplno uvědomila smrtelnost rodičů.

    A teď jsme s rodinou byli po čtyřech letech u našich vzdálenejších příbuzných (mámina sestřenice a její muž). Těm před dvěma měsíci umřela máma/tchýně a když tam vyprávěli TU CHVÍLI, měla jsem s tím knedlíkem v krku co dělat. O to hůř bylo, když se mámina sestřenice nakonec rozbrečela.

    2.11. si kromě zemřelých symbolicky vzpomenu taky na můj první vztah, který bolestivě skončil 1.11.2007.

    superkarma: 0 31.10.2009, 03:01:21
  6. [25] Rikina [*]

    Tu svíčku zapálím, ale doma. Sml80 Hřbitovy mi nijak nevadí, ani mě nepřitahují, tu a tam na nějaký jdu, povětšině z pusté zvědavosti. Lesní hřbitov v Novém Boru, například, staré židovské hřbitovy, čímž nemyslím ty pražské, tam je veškeré kouzlo či tajemno dávno pryč. To už je jen turistická atrakce. Stejně jako třeba Terezín. Sml68 Ale jsou i místa, kde zůstala jistá pieta zachována. Nicméně žádné rodinné hroby a hrobky, kam by bylo dlužno nosit věnce, nemáme a ani neplánuju, že by mí potomci něco takového měli zařizovat.

    superkarma: 0 30.10.2009, 22:42:57
  7. avatar
    [24] Mopsička [*]

    Nejen o dušičkám myslíme s mým přítelem na naše drahé zesnulé, ale přece jen, když přijde dušičkový čas, tak chodíváme spolu na hřbitov zavzpomínat a také kvůli té atmosféře, kdy jsou v tento čas rozsvícené mraky svíček a většina hrobů je krásně naaranžovaná. Je to čas, kdy to je pro mě taková zvláštní atmosféra, v tom příšeří při svíčkách to zavání tajemnem.

    superkarma: 0 30.10.2009, 21:20:58
  8. [23] esunad [*]

    na hřbitovy nechodím, ani na Dušičky, nemám ráda ani pohřby nebo kremace, na své blízké, kteří už s námi nejsou vzpomínám skoro každý den, proto nemusím chodit zapalovat svíčky na hroby

    superkarma: 0 30.10.2009, 21:01:21
  9. avatar
    [22] peetrax [*]

    Vzpomínáme kdykoliv během roku na babičky a dědu a ostatní, na hřbitov docházíme celoročně, nebereme to jako pouhou povinnost, kterou je potřeba splnit jen o dušičkách. Sml34

    superkarma: 0 30.10.2009, 20:23:46
  10. [21] Hlavja [*]

    já vzpomínám každý den na svého prvního manžela, který mě opustil v mých 27 letech a po 10 letech za ním odešel i náš jediný syn. na tyhle dva vzpomínám neustále, hrob jsem jim zařídila, malý urnový. na hřbitov za nima chodím, ale navždy jsou oba v mém srdci.

    superkarma: 0 30.10.2009, 19:41:59
  11. avatar
    [20] SENSITIVESKIN [*]

    Sml67mě se na hřbitově líbí - je tam zvláštní magický klid

    superkarma: 0 30.10.2009, 15:17:18
  12. avatar
    [19] enka1 [*]

    Dušičky - nedušičky. Na hřbitovy moc nechodím. Mám na jednom milém místě břízku, do který jsem vyryla křížek, když mi umřel táta a zakopala tam pár deseťáků, co po něm zbyly, když jsme hrávali žulíky. Chodila jsem tam ukazovat synky po narození... a chodím tam často. V myšlenkách tam mám i ostatní,co mě opouštěli a vzpomínám vlastně pořád. Křížek už je veliký a nerozeznatelný,musím moc zaklánět hlavu, abych na něj dohlídla.

    superkarma: 0 30.10.2009, 14:59:49
  13. [18] Bébina [*]

    Juana — #17 To ja chci spalit a bez obradu, nechci, aby chudaci pozustali po tom, co se trosku vzpamatuji z prvotniho soku, museli vybirat rakev, urnu, parte, vyzvedavat popel, poslouchat trapnou obradni rec a dalsi pitomosti a nedejboze aby museli identifikovat mrtvolu.

    superkarma: 0 30.10.2009, 14:21:20
  14. avatar
    [17] Juana [*]

    Bébina — #15 Ano, můj děda si přál, aby neměl žádný hrob, nechtěl, aby jeho potomci povinně oprašovali náhrobek, ale aby si na něj vzpomněli, kdy budou sami chtít. Bohužel po jeho smrti to jeho přání jeho děti nesplnili, ale sehnali někde malinkatý hrobeček a tam pak skončil i popel babičky. Dopadlo to přesně tak, jak děda předvídal - o ten hrob se nikdo nestará, přitom si to prosadili mámy bráchové, ona tehdy byla proti a jasně řekla, že tam chodit nebude. Já sama jsem se tam šla kouknout jednou jedinkrát v životě a opravdu mi to neudělalo dobře, je to příliš depresivní místo. Proto na něj raději vzpomínám hezky doma a raději vyprávím veselé historky ze života. Zrovna minulý týden mi moje matka kladla na srdce, že až umře, že si taky nepřeje mít někde nějaké místo pro urnu, ale že ji máme nechat rozprášit.

    1. na komentář reaguje Bébina — #18
    superkarma: 0 30.10.2009, 14:07:12
  15. avatar
    [16] nagy [*]

    Radek Kříž — #4 okSml22

    superkarma: 0 30.10.2009, 13:54:41
  16. [15] Bébina [*]

    Juana — #9 Nebudes, mam to taky tak. Na zemrele blizke si vzpomenu snad kazdy mesic, nepotrebuju k tomu jeden den v roce, kdy budu povinne obchazet hroby. Navic stejne zadne nemame. Muj deta tvrdil, ze hrbitovy jsou na nic, jen mrtvi zabiraji misto zivym a ja s nim naprosto souhlasim. Vsichni zemreli pribuzni jsou se mnou v mych myslenkach, kdykoliv se mi zlibi, nepotrebuju presypat kvuli tomu v urne jejich popel, nepoterbuju mit vytycene urcite misto, kde jako odpocivaji.

    1. na komentář reaguje Juana — #17
    superkarma: 0 30.10.2009, 13:52:48
  17. avatar
    [14] femme [*]

    Januše — #11 taky jsem měla babičku Elišku, ta moje se sice jmenovala Elisabeth, ale pro všechny byla Eliška a byl to jeden z těch milovaných človíčků, na které myslím nejen o dušičkách Sml22

    superkarma: 0 30.10.2009, 13:45:14
  18. avatar
    [13] dazou [*]

    ja posledni dobou vzpominam na babicku. umrela pred18ti roky. a na otce, ale jen proto, ze ani nevim, kde ma hrob a to jsme byli z jendoho mesta, desny

    superkarma: 0 30.10.2009, 13:38:50
  19. avatar
    [12] maje [*]

    já nebudu originální, ale já si vždycky (nevím proč) vzpomenu jen na svého otce (zemřel, když mi bylo 14 let chviličku před vánocemi) a na svojí babičku, která mě hodně hlídala a já jsem k ní vždycky chodila buď si popovídat, nebo abych nebyla bita za nějakou lumpárnu. ani jednomu jsem nikdy neřekla, jak moc je mám ráda. a velmi často přemýšlím, jestli jsou na mě aspoň trošku hrdí

    superkarma: 0 30.10.2009, 13:08:46
  20. [11] Januše [*]

    Na moji milovanou babičku Elišku, která mi ve snu zjevila před lety, že se mi narodí dcera a poradila mi, kde hledat ztracený rodinný prsten, jenž se dědí už několik generací a dává se prvorozené dceři v den jejích 18. narozenin. Pak samozřejmě vzpomenu všechny moje blízké, které mám pochovány na jednom hřbitově pěkně jeden vedle druhého, aby si mohli "povídat a vzpomínat". Sml30

    1. na komentář reaguje femme — #14
    superkarma: 0 30.10.2009, 13:05:47
  21. avatar
    [10] SENSITIVESKIN [*]

    Pochopitelně si vzpomenu na všechny blízké, kteří mi odešli a taky nevím proč, na Míšu Kudláčkovou.

    superkarma: 0 30.10.2009, 13:00:58
  22. avatar
    [9] Juana [*]

    Budu asi za hyenu, ale dušičky jdou zcela mimo mne. Ani doma jsme je neslavili, jsem vychovaná v duchu, že je lepší vzpomínat na své milé, kteří již s námi nejsou, kdykoliv během roku a ne povinně jeden den v roce na hřbítově. Na svého dědu a na babičku, kteří mne hodně ovlivnili a již před dvacet let tu nejsou (dědovi by bylo 101 let, letos, čili není se čemu divit) vzpomínám během roku často a často o nich vypravuju své dceři, povídám o různých příhodách, které jsem s nimi jako dítě zažila, povídám jí o tom, co mi babička prozradila z tajů kuchařských, protože byla dva roky v internátní rodinné škole. To mi přijde mnohem lepší než v nějaký konkrétní den předstírat náhle zájem o mrtvé předky.

    1. na komentář reaguje Bébina — #15
    superkarma: 0 30.10.2009, 12:58:53
  23. [8] terenniberuska [*]

    Sml58já vzpomínám o dušičkách na svoje rodiče kteří byli moc bezvadní,měli se moc rádi.Mamka zemřela právě v Listopadu a tatínek šel brzy za ní,zemřel  dalo by se řící stezkem po mamince.Celou dobu nemohl pochopit že už mamky není,pořád říkál co mě to ta bábina udělala.Byl to přímo vzorný pár štatných lidiček co se měli opravdu celý život moc a moc rádi a jeden bez druhého nemohl žítSml67

    superkarma: 0 30.10.2009, 12:47:00
  24. avatar
    [7] alibaba47 [*]

    Vzpomínám na rodiče a to  nejen na dušičky. Nějak se nemohu smířit s jejich odchodem, byť je to součást života!

    Jsou lidé, kteří pro nás znamenají celý svět... O to těžší je ztratit je a uchovávat jen ve vzpomínkách…

    superkarma: 0 30.10.2009, 12:42:18
  25. [6] stepanka33l [*]

    Vzpomínám na svého strýce,vlastně nebyl můj ,ale maminky.My děti jsme ho ale tak braly.Byl náš děda babička v jednom,bral nás na poutě,učil úctě k lidem,chodil s námi do lesa.Dodnes mě mrzí,že se nedožil našich dětí,určitě by byl moc štastný a my mu tak mohly oplatit jeho lásku.Sml15

    superkarma: 0 30.10.2009, 12:10:46
  26. [5] monyna [*]

    určitě moje babička, měla jsem jí moc ráda....zemřela, když mi bylo 12 let, tenkrát jsem to nechtěla pochopit a nechápala jsem poč právě ona....dodnes na ní vzpomínám, byla pro mě vším a ...... měla jsem Tě ráda babí.....

    superkarma: 0 30.10.2009, 12:09:02
  27. avatar
    [4] Radek Kříž [*]

    nagy — #1 Pokud máte zájem o odměnu nepište ty příběhy sem do diskuse ale posílejte je na e-mail výše uvedený.

    1. na komentář reaguje nagy — #16
    superkarma: 0 30.10.2009, 12:08:46
  28. avatar
    [3] 13042000 [*]

    Nejvíc si vzpomínám na babičku. Byla skvělá, vždycky s námi zpívala písničky, učila mě vyšívat, vyprávěla mi, co jak bylo za jejího mládí. Ráda vzpomínám. Sml16

    superkarma: 0 30.10.2009, 12:00:58
  29. avatar
    [2] marenkao [*]

    Dušičky nemám ráda, docela to bolí... chodím tam za všemi ze strany mamky, babí, děda, strýc, dvě tety, mamka. Všichni odešli do mých 6ti let, já zbyla poslední a na hrobce je jedno okýnko prázdný. Trošku morbidní, ale je to tak. Je mi tam hodně smutno. Sml15

    superkarma: 0 30.10.2009, 11:52:42
  30. avatar
    [1] nagy [*]

    Budu vzpomínaz na svého dědu, se kterým jsem měla nějaké zvláštní pouto... když jsem ho viděla naposledy, byl na lůžku v nemocnici, odjížděla jsem do školy, přišla jsem se rozloučit, bylo to jako z filmu, dala jsem mu pusu, ahoj.. u dveří jsem se otočila a jak se na mě díval jsem pochopila, že to vzdává, ve středu jsem dostala telegram, že zemřel... když stojím u jeho hrobu letí mi hlavou jeho rady... vyrůstal jako sirotek, pořád mi říkal: " Ta maminka, ta je úžasná, važ si, že máš  maminku". V podstatě mě vychoval, jeho lásku cítím pořád a v každé životní situaci si připománám jeho rady.

    1. na komentář reaguje Radek Kříž — #4
    superkarma: 0 30.10.2009, 11:45:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme