Ahoj všichni,

tímhle tématem jsem si vybavila příhodu, která je už hoooooodně stará. Zhruba nějakých 30 let.

Brácha tehdy nastoupil základní vojenskou službu a na přijímač odjel z Prahy až do slovenského Martina.

V té době v našem domě bydlel starý pán, takový podivín, který to neměl v hlavě tak docela v pořádku. Neustále psal po domě cedulky, že je v baráku cítit plyn, že v noci svítilo či nesvítilo světlo a tak podobně. Jednou ho chytli na jedné rušné křižovatce v Nuslích, jak deštníkem řídí dopravu.

No a tenhle pán (jeho byt sousedil s bytem našich) poslal na bráchu udání, že se mu vloupal do bytu a poškodil mu tam rádio. Bylo to zrovna v době, kdy byl brácha v tom Martině. Táta šel na tehdejší Národní výbor, aby to za bratra vyřídil a zjistil, že "případ" dostala nová mladá úřednice.

Dali jí to schválně, jelikož všichni už toho pána znali a věděli, co to je za experta na udávání. Tak jí to šoupli, aby si taky "užila".

Když táta zjistil, o co vlastně jde, povídá: "Já vám tedy řeknu, slečno, ten náš kluk je strašný řošťák. Tak on uteče z přijímače v Martině, jede celou noc až do Prahy, riskuje, že ho chytnou, pak se vloupá sousedovi do bytu, poškodí mu tam rádio a honem zase sedne na vlak a uhání zpátky do Martina. A doma se ani neukáže. To mu tedy pěkně vytmavím, až se z vojny vrátí."

Slečna zůstala zírat jako opařená a povídá: "Váš syn je na vojně? To nechápu."

Tak jí táta vysvětlil, co je ten pán za člověka a doporučil jí, aby jeho udání příště nebrala tak vážně. Asi to tak dělala, protože od něj už žádné udání nepřišlo, tedy alespoň o žádném nevíme.

Peguša


Milá Pegušo,

tak tahle historka mě pobavila. Fakt pěkný! Byla by to krása, kdyby setkání s udavačem vždycky dopadlo tak vtipně ...ach jo :)

Reklama