Říká se: „Co je v domě, není pro mě“. Někdo se tím řídí, jiný má bujnou představivost. Jako Marta, která si myslí, že jí její mladá sousedka svádí manžela. Co je na tom pravdy?

Dobrý den, já jsem vaše sousedka Kamila

sousedkaOsmadvacetiletá Kamila se nastěhovala před rokem do nájmu, do malé jednopokojovky, sousedící s třípokojovým bytem staršího manželského páru Františka a Marty Havránkovými. Bydlí tam sama.
Hned po nastěhování se slušně představila nájemníkům na patře, včetně šestapadesátiletého souseda Františka. Jeho manželka Marta byla tehdy na 14 dní v lázních, takže s tou se seznámila až později. Ovšem ihned po jejím návratu zjistila, že o nic nepřišla. Marta je asi stokilová zapšklá paní, která nové sousedce hned na začátku při podání ruky (stylem leklé ryby) naznačila, ať s žádným sousedským kamarádstvím nepočítá.
Zato František jí sympaticky a přátelsky nabídl:
„Kdybyste, Kamilko, cokoliv potřebovala, stačí zazvonit.“
„Raději ne, vaší paní by to asi moc příjemné nebylo,“
odpověděla.
„Ale nebojte se, ona není zlá, ona jen tak divně působí na lidi,“ zastával se František své manželky.

Běhna od vedle

Jenže Marta zlá je. V domě se téměř s nikým nebaví, nezdraví, stýká se jen s jednou drbnou z přízemí, se kterou nemají nic jiného na práci než pomlouvat ostatní. Nejvíce pak obyvatele domu.
A právě ona drbna z přízemí, která už je na rozdíl od Marty v důchodu, vysedává věčně u okna a pozoruje ostatní. A také pravidelně informuje Martu o tom, jak se její muž zastavil s Kamilou, jak se spolu smáli před domem, jak jí pomáhal s taškou, jak spolu nastupovali do výtahu…
A Martě to hned začalo vrtat v hlavě a došlo to tak daleko, že začala po baráku roznášet, že ta „běhna od vedle“ jí svádí manžela.

Když se Kamila dozvěděla, jak o ní sousedka mluví, počkala si na ni:
„Paní Havránková, mně se nelíbí, jak o mně mluvíte. Já nejsem žádná běhna od vedle. Uvědomte si, že mezi mnou a vaším manželem je jistý věkový rozdíl, a rozhodně nemám v úmyslu vám ho svádět.
Pravdou ovšem je, že na rozdíl od vás, on se umí chovat, je milý, zdvořilý a také pozdraví.“
„Co si to dovolujete?“
zbrunátněla Marta. „A vůbec jak to, že bydlíte sama, to je divné, ne? To by se vám líbilo, sbalit nějakého ženatého chlapa, abyste si užívala za jeho prachy. Myslíte, že nevidím, jak se před ním nakrucujete v těch krátkých sukýnkách?“
„To víte, vy si to dovolit nemůžete,“
naštvala se už Kamila, „a do toho, že bydlím sama, vám vůbec nic není.“

Škoda...

Druhý den se Kamila potkala s Františkem na chodbě, a ten se jí za manželčino chování omlouval.
„Neomlouvejte se, vy za to přece vůbec nemůžete. Ale divím se vám, jak můžete s takovou ženskou žít.“
„No jo, Kamilko, ale teď kdybych od ní odešel, tak by to vypadalo, že je to kvůli vám,“
snažil se zavtipkovat František, ale bylo na něm vidět, že do smíchu mu moc není.
Přidržel ještě Kamile dveře od výtahu, a že půjde dolů raději pěšky.

V dalších dnech si Kamila všimla, že se s ní soused nějak přestává bavit. Jindy se zastavil, prohodil pár slov, zavtipkoval, teď jen odpoví na pozdrav a šupem domů. Škoda, byl to takový milý pán, ráda se s ním zastavila. Asi doma dostal co proto.

Ale co, byla se sousedem, bude i bez souseda. Jen aby přešlo pomlouvání ze strany té Ježibaby.

Přečtěte si také:

Reklama