Někteří lidé by neměli mít děti, protože se o ně nedokážou pořádně postarat. A děti tím potom trpí. To jsou slova paní Barbory, která má v paneláku sousedku s tříletým dítětem. Tedy měla. Žena je bůhvíkde a holčičku jí odebrali.

Vyprávění Barbory


Je hrozné, když vidíte, jak vaše sousedka trápí malé dítě... Nevím, jak dlouho to trvalo, asi dlouho. Já jsem se sem do paneláku nastěhovala před půl rokem. Než jsem si dala dohromady byt a trošku si zvykla na nové prostředí, okolí jsem si moc nevšímala. Až během posledního měsíce jsem se občas dala do řeči s lidmi, co tu bydlí, ale všechny lidi z paneláku ještě samozřejmě neznám.

Přečtěte si také:

Ti, co se se mnou baví, mi naznačili, že jsem chudák, když musím bydlet v patře s „tou hroznou ženskou“. Nevěděla jsem, o čem mluví, žádnou sousedku jsem do té doby neviděla, přes den jsem v práci a odpoledne a večer bylo naproti v bytě ticho. Až jednou k ránu mě vzbudil křik a pláč malého dítěte. Podívala jsem se kukátkem na chodbu a tam byla sousedka s asi tříletou holčičkou, která hrozně plakala, byla špinavá a rozcuchaná, prostě hrůza. Sousedka se opile potácela ke dveřím, táhla malou za sebou, křičela na ni, ať je zticha... Pak vešly dovnitř, křik pokračoval dál.

Zavolala jsem na sociálku

babyCestou do práce jsem přemýšlela, co mám dělat. Je to takhle pořád, nebo to bylo výjimečné? Mám to někam nahlásit, i když nevím, o co jde? Začala jsem se vyptávat dalších lidí v paneláku, někteří neměli vůbec ponětí, že tam někdo takový žije, pár mi jich ale řeklo důležité informace. Dříve prý s tou ženou bydlel nějaký muž, otec dítěte, který byl s malou doma, chodil s ní ven, ani nevypadala tak zanedbaně. Pak se tu ale přestal objevovat, a od té doby se to zhoršilo. Zjistila jsem, že matka chodí každý den do hospod a do nonstopů a dítě bere s sebou, vysedává tam po nocích, kouří, pije a bere i drogy. A také v bytě se často střídali různí muži...

Se sousedkou jsem se pokusila promluvit a nabídnout jí pomoc, ale byla na mě sprostá, vynadala mi, ať si hledím svého, že je to její život a její dítě. To byla pravda, ale mně připadalo, že holčička trpí. Tak jsem zavolala na sociálku...

Nevím, co se stalo s tou ženskou, ale holčičku dali do péče babičce. Snad je jí tam líp...

Co můžete dělat?

Jak ukazuje příběh, takové případy by neměly zůstat bez povšimnutí. Pokud ve svém okolí uvidíte jakékoliv známky týrání nebo zanedbávání dětí, měli byste vždy upozornit příslušný úřad, nejlépe Oddělení sociálně-právní ochrany dětí městského úřadu v místě vašeho bydliště. „Ano, my jsme ze zákona povinni zabývat se jakýmkoliv podnětem, který dostaneme. Lidé nás mohou upozornit jakkoliv - písemně, telefonicky nebo osobně. My pak musíme situaci prošetřit,“ říká Mgr. Petr Valta, vedoucí oddělení sociálně - právní ochrany dětí MěÚ v Berouně.

Pamatujte si: v případě, že by se jednalo o týrání dětí, dopouští se trestného činu i ten, kdo o situaci ví a nenahlásí to úřadům!

Nevíte, kam přesně se máte obrátit? Seznam úřadů najdete TADY, zavolat můžete také např. na Linku bezpečí (tel. 116 111, mail pomoc@linkabezpeci.cz), na policii nebo na jakýkoliv jiný úřad, kde vám určitě poradí, samozřejmě i anonymně.

Další články v magazínu:

Reklama